Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 540/2004 - 74

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci stěžovatele: T. V. H., zastoupen Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, se sídlem Příkop 8, Brno, a dalšího účastníka: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 7. 2004, č. j. - 42,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Ministerstvu vnitra se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 24. 6. 2003,

č. j. OAM - 2113/VL - 10 - ZA - 03 - 2003, nebyl žalobci udělen azyl pro nesplnění podmínek podle ustanovení , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Zároveň žalovaný rozhodl, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu citovaného zákona. Správní orgán rovněž uvedl, že v průběhu správního řízení bylo prokázáno, že důvodem žádosti o udělení azylu je snaha legalizovat pobyt na území České republiky, a dále tíživá ekonomická situace způsobená prohrami v kartách a z toho pramenící obavy z výhrůžek soukromých osob, od kterých si žalobce vypůjčil vyšší částku peněz.

Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podal žalobce v zákonné lhůtě žalobu, kterou napadl rozhodnutí správního orgánu v rozsahu výroku o neudělení azylu podle a zákona o azylu a o nevztažení překážky vycestování podle téhož zákona. Žalobce namítl porušení ustanovení a 4, , , a , o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (), a dále porušení zákona o azylu. Žalobce se domnívá, že splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu stanovené v zákona o azylu, resp. minimálně pro vztažení překážky vycestování ve smyslu téhož zákona. Žalobce rovněž uvedl, že napadené rozhodnutí správního orgánu považuje za nezákonné z důvodu, že mu nebyl udělen azyl podle a zákona o azylu, resp. že na něho nebyla vztažena překážka vycestování podle citovaného zákona.

O žalobě rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. - 42 ze dne 29. 7. 2004 tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobcem uplatněné důvody nelze podřadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze azyl udělit a žalobce tak nesplnil zákonné podmínky pro jeho přiznání a rovněž nebyly shledány žádné překážky vycestování do země původu.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Brně podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) dne 6. 9. 2004 kasační stížnost.

Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Rozsudek byl žalobci doručen dne 3. 9. 2004, kasační stížnost byla podána osobně u Krajského soudu v Brně 6. 9. 2004. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatel je zastoupen advokátem.

Jako důvody kasační stížnosti stěžovatel uplatnil důvody podle , soudní řádní správní (dále jen „“), jak lze dovodit z obsahu podání. Stěžovatel ve své kasační stížnosti namítá, že správní orgán při zjišťování skutkového stavu porušil ust. a 4, , , a , o správním řízení. Rozhodnutím správního orgánu se cítí být zkrácen na svých právech v důsledku porušení ustanovení a zákona o azylu. Stěžovatel krajskému soudu, který ve věci rozhodoval vytýká, že pro tyto uvedené vady měl napadené rozhodnutí zrušit. Dále stěžovatel, s odkazem na nepříznivou situaci v zemi původu – ve Vietnamu, opakuje důvody, které ho vedly k opuštění vlasti a požádání o azyl v České republice, neboť se obával o život svůj a svých dětí, protože mu bylo opakovaně vyhrožováno ze strany věřitelů, že jeho děti zabijí a on sám byl věřiteli několikrát zbit. Stěžovatel má odůvodněný strach z pronásledování jeho osoby, a proto má za to, že důvody, jež ho vedly k odchodu z vlasti a podání žádosti o azyl jsou dostatečné pro udělení azylu podle zákona o azylu. Stěžovatel vytýká krajskému soudu, že při svém rozhodování dostatečným způsobem nezkoumal rozhodnutí žalovaného o neudělení azylu z humanitárních důvodů podle zákona o azylu, a má za to, že důvody, které ho vedly k odchodu z vlasti a podání žádosti o azyl v České republice, jsou důvody dostatečnými pro udělení azylu z důvodů uvedených v ustanovení zákona o azylu.

Ze shora uvedených důvodů stěžovatel navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a zároveň požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Brně. Uvádí, že jak rozhodnutí správního orgánu, tak i rozhodnutí krajského soudu byla vydána v souladu s právními předpisy, a dále odkazuje na obsah správního spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele učiněné ve správním řízení. Kasační stížnost považuje za nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí. Stejně tak neshledává důvody pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel výslovně uplatnil stížností důvody podle ustanovení Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Skutková podstata je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učinění správného skutkového závěru, ve spise obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech skutkový materiál pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem, přičemž tento materiál je nedostačující k učinění správného skutkového závěru.

Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že krajský soud při vlastním přezkoumání žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu, který správně po právní stránce posoudil a zabýval se všemi výroky napadeného rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Brně a shodně s tímto soudem má za to, že stěžovatelem uváděné důvody pro udělení azylu, a to jak v řízení před správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení před soudem, nelze zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu žadateli azyl udělit, anebo jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tak krajský soud právní otázku v předcházejícím řízení posoudil správně. S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Brně správně usoudil a rozhodl, že stěžovatel nemá nárok na udělení azylu podle § 12 ani z humanitárních důvodů podle § 14 zákona o azylu a že se na něho nevztahuje překážka vycestování podle § 91 citovaného zákona. S námitkami stěžovatele se Krajský soud v Brně náležitým a vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal.

Ostatně stěžovatelem uváděné důvody, tedy obavy o vlastní život a život jeho dětí pramenící z výhrůžek soukromých osob, od kterých si žalobce vypůjčil vyšší částku peněz a které se tímto způsobem snaží dlužnou částku vymoci zpět, není důvodem, který je podřaditelný pod ustanovení zákona o azylu, neboť uváděné problémy nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení významnými, tedy jeho rasou, národností, náboženstvím, příslušností k určité sociální skupině, či zastávanými politickými názory.

Rovněž nelze přijmout námitku stěžovatele, že jím popisované jednání třetích osob podle jeho mínění je pronásledováním ve smyslu zákona o azylu, neboť stěžovatel v zemi původu nebyl pronásledován z důvodů uvedených v ustanovení § 12 tohoto zákona. Obecný odkaz na nepříznivou situaci v zemi původu – ve Vietnamu, bez jakékoliv bližší specifikace, pouze s odkazem, že ze zprávy Ministerstva zahraničí USA o stavu dodržování lidských práv ve Vietnamu mj. vyplývá, že výsledky vládního snažení o dodržování lidských práv zůstávají špatné a vláda pokračuje v jejich vážném porušování, a při konstatování stěžovatele, že soudnictví není nezávislé a vláda odpírá některým občanům právo na spravedlivý a rychlý proces, je irelevantní, neboť stěžovatel o svých potížích neinformoval státní orgány, a ani nežádal policii o vyšetření jeho potíží.

Stejně tak nelze přijmout námitku, že osobní situace stěžovatele je důvodem zvláštního zřetele hodným pro udělení azylu z humanitárních důvodů podle § 14 zákona o azylu, a to s odkazem na ustálenou judikaturu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. ).

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Brně nepochybil, jestliže považoval rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady řízení ve smyslu

Žalovaný správní orgán i Krajský soud v Brně postupovaly správně, když důvody uplatňované stěžovatelem neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho rozhodly.

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl ( ).

Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. října 2005

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu