Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 109/2004 - 67

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: D. Q. T., zastoupen Mgr. Jiřím Kabuďou, advokátem, se sídlem 1. máje 741, Frýdek - Místek, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 27. 9. 2001, č. j. OAM - 260/AŘ - 2001, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. - 30 ze dne 19. 1. 2004,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 30. 1. 2001,

č. j. OAM - 403/VL - 18 - 12 - 2001, byla žádost o udělení azylu výše jmenovaného žadatele o azyl (dále jen „stěžovatel“) zamítnuta jako zjevně nedůvodná dle ustanovení , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). V odůvodnění svého rozhodnutí správní orgán zejména uvedl, že stěžovatel podal žádost o azyl opakovaně a skutečnosti jím uváděné v tomto i předchozím řízení jsou shodné.

Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podal stěžovatel v zákonné lhůtě rozklad, ve kterém pouze zopakoval již uvedené skutečnosti. Rozhodnutím č. j. OAM - 260/AŘ - 2001 ze dne 27. 9. 2001 ministr vnitra napadené rozhodnutí ve smyslu potvrdil a rozklad zamítl.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel v zákonné lhůtě žalobu, v níž uvedl, že správní orgán vycházel z nesprávného vyhodnocení důkazů a nesprávně aplikoval ustanovení . Ve stěžovatelově životě nastaly od podání odvolání zásadní změny, sám se zapojil do české společnosti a navíc se obává vojenského soudu a trestu za dezerci pro případ, že by se vrátil do Vietnamu. O žalobě, jež byla ve smyslu platné právní úpravy účinné od 1. 1. 2003 postoupena Vrchním soudem v Praze příslušnému Krajskému soudu v Ostravě, rozhodl uvedený krajský soud rozsudkem ze dne 19. 1. 2004, č. j. - 30, tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí soud uvedl, že žalovaný nepochybil, když rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil, jelikož důvody uváděné stěžovatelem v tomto i předchozím řízení o udělení azylu jsou shodné.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal stěžovatel dne 24. 2. 2004 kasační stížnost.

Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozsudku ( , , dále jen „ “), a je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel ( ), stěžovatel je zastoupen advokátem ( ). Z obsahu podání lze dovodit, že stěžovatel namítá kasační důvody podle , a tedy kasační stížnost je přípustná.

Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uvádí, že krajský soud řádně a přesně nepřezkoumal všechny podmínky uvedené stěžovatelem pro udělení azylu, dále navrhl přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a zopakoval skutečnosti uvedené v žalobě.

Ze shora uvedených důvodů stěžovatel navrhuje přezkoumání napadeného rozhodnutí a žádá o prominutí překážky vycestování.

Žalovaný ve svém písemném vyjádření uvedl, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu, tak i rozsudek Krajského soudu v Ostravě byly vydány v souladu s právními předpisy a odkazuje na obsah správního spisu, zejména pak na vlastní podání a výpovědi, které stěžovatel učinil během správního řízení. Žalovaný navrhuje, aby soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou a k přiznání odkladného účinku neshledává důvody.

Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s a 3 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel uplatnil stížnostní důvody podle ustanovení Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.

Jak již zdejší soud judikoval, pokud stěžovatel pouze obecně namítá, že krajský soud i správní orgán posoudily jeho žádost o udělení azylu v rozporu se , o azylu, ve znění pozdějších předpisů, posoudí Nejvyšší správní soud pouze to, zda si správní orgán opatřil dostatek důkazů, na jejichž základě zjistil přesně a úplně skutkový stav věci a zda je vyhodnotil v kontextu platné právní úpravy.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že krajský soud při vlastním přezkoumání žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu, který správně po právní stránce posoudil. V této souvislosti vzal zdejší soud v potaz zejména skutečnost, že sám stěžovatel v průběhu správního řízení v pohovoru uvedl, že důvody, které uvádí k aktuální žádosti o azyl jsou shodné s důvody uváděnými v řízení předchozím. Totéž vyplývá i z obsahu správního spisu, když v obou případech stěžovatel o azyl žádal, aby mohl v České republice žít a studovat. Byly tak naplněny podmínky pro užití (ve znění platném do 31. 1. 2002), podle něhož se návrh na zahájení řízení zamítne jako zjevně nedůvodný, pokud v opakovaně podaném návrhu (žadatel o azyl) uvede obdobné důvody jako v návrhu předchozím.

Ke stěžovatelem v žalobě uváděným skutečnostem ohledně jeho zapojení do společnosti v České republice a obavám z možného postihu vojenským soudem v případě návratu do Vietnamu Krajský soud v Ostravě správně nepřihlédl, když vycházel ze skutkového a právního stavu, který byl dán v době rozhodování žalovaného správního orgánu (ustanovení ). Ani jedna z těchto okolností nebyla stěžovatelem zmíněna v průběhu správního řízení, přestože zejména případné hrozby v souvislosti s nenastoupením vojenské služby mu musely být známy již při podání žádosti o azyl.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem nedopustil nezákonnosti spočívající ve vadě řízení ve smyslu Zjištěný skutkový stav byl správním orgánem i soudem řádně zjištěn a má oporu ve spisech.

Žalovaný správní orgán i Krajský soud v Ostravě postupovaly správně, když v případě stěžovatele shledaly důvody pro zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné dle a podle toho rozhodly.

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl ( ).

Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. října 2005

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu