Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Azs 112/2005 - 88

-89

Usnesení

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Petra Příhody a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce R. T., zastoupeného Mgr. Andrejem Perepečenovem, advokátem, se sídlem Praha 7, Jana Zajíce 36, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 12. 2002, čj. OAM-8483/VL-16-P16-2001, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2004, čj. - 40,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl o zastavení řízení o udělení azylu podle , o azylu a o změně , o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Žalobce proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 26. 5. 2004, čj. -40, zamítl. Žalobce napadl rozsudek městského soudu včas podanou kasační stížností.

Nejvyšší správní soud se kasační stížností musel zabývat nejprve z hlediska její přípustnosti, neboť pouze přípustná kasační stížnost může být meritorně projednána.

Podle není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v , nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Podle pak Nejvyšší správní soud nepřihlíží ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí.

Citovaná ustanovení znemožňují, aby v kasační stížnosti byly uplatněny jiné důvody a skutečnosti, než které byly uplatněny v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ačkoliv je stěžovatel mohl uplatnit již v tomto řízení. Přitom je třeba zdůraznit, že nepřípustnost kasačních důvodů neuplatněných v řízení před soudem se vztahuje k důvodům a skutečnostem uplatněným v žalobě, resp. v jejím doplnění, ve lhůtě uvedené v

Porovnáním obsahu kasační stížnosti s obsahem žaloby Nejvyšší správní soud zjistil, že důvody v ní obsažené žalobce neuplatnil v řízení před krajským soudem.

V žalobě, kterou se žalobce domáhal u krajského soudu přezkoumání napadeného správního rozhodnutí, v obecné rovině namítal, že došlo k pochybení žalovaného při projednávání žádosti o azyl, v důsledku čehož je jeho rozhodnutí nezákonné, a citoval příslušná ustanovení , která podle jeho tvrzení byla ve správním řízení porušena. Tato tvrzení konkretizoval jen potud, že se k pohovorům, ke kterým byl vyzván, nedostavil proto, že v předmětné době byl nemocen a nemohl se do pobytového střediska dostavit. S touto skutečností se pak městský soud ve svém rozhodnutí dostatečně vypořádal.

V kasační stížnosti žalobce (stěžovatel) namítal, že došlo k pochybení žalovaného při projednávání žádosti o azyl, v důsledku čehož je jeho rozhodnutí nezákonné. Ani zde namítané vady nespecifikoval a nekonkretizoval. Po zopakování prosté citace příslušných ustanovení , která údajně správní orgán porušil (pouhá citace zákona není přirozeně kasačním důvodem ve smyslu ustanovení ), stěžovatel uvedl, že v zemi původu je ohrožen na životě a nemá se kam obrátit o pomoc, protože stát takové poměry trpí a podporuje. Domnívá se, že v jeho případě jsou dány i důvody humanitární, na základě kterých mu bylo možno udělit azyl dle . Dále se odvolal na Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a dovolal se názoru uvedeného v článku 53 Příručky k postupům a kriteriím pro určování právního postavení uprchlíků.

Kasační stížnost se tedy opírá výhradně o důvody a nové skutečnosti (ohrožení na životě v zemi původu), žalobou neuplatněné, ač stěžovateli nic nebránilo namítnout je v žalobě. Kasační stížnost zároveň neobsahuje jiný stížnostní důvod (důvod uplatněný žalobou nebyl zopakován), proto je nepřípustná. Nejvyšší správní soud ji z uvedeného důvodu odmítl [ ve spojení s ]. Zároveň podle Nejvyšší správní soud nepřihlédl k nově uplatněným skutečnostem.

O návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek dle ustanovení Nejvyšší správní soud nerozhodl, protože věc byla vyřízena přednostně v souladu s ustanovením ve spojení s

O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením ve spojení s , podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Žalobce se kasační stížností rovněž domáhal veřejného soudního projednání věci v jeho přítomnosti. Nejvyšší správní soud podle rozhoduje zpravidla bez jednání. Jednání nařídí, provádí-li dokazování, nebo považuje-li to za vhodné. V posuzované věci Nejvyšší správní soud dokazování neprováděl, a žádné důvody vhodnosti nařízení jednání neshledal; žalobce ostatně svou žádost nijak neodůvodnil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 26. října 2005

JUDr. Michal Mazanec

předseda senátu

-91