Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Azs 291/2004 - 89

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobkyň: a) B. S., b) nezl. M. J., obě zast. JUDr. Ing. Jiřím Klavíkem, advokátem se sídlem v Chrudimi, Havlíčkova 99, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, o udělení azylu, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 29. 6. 2004, č. j. – 44,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Soudem ustanovenému advokátovi JUDr. Ing. Jiřímu Klavíkovi s e p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 3500 Kč, která mu bude uhrazena do 30 dnů od právní moci rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 29. 6. 2004, č. j. - 44, zamítl Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, žalobu žalobkyň proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 10. 2003, č. j.OAM-4892/VL-11-17-BZ-2003. Tímto rozhodnutím byla žádost o udělení azylu žalobkyň zamítnuta jako zjevně nedůvodná ve smyslu ustanovení , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

Proti výše uvedenému rozsudku krajského soudu podaly žalobkyně (dále jen „stěžovatelky“) včas kasační stížnost.

Stěžovatelky v kasační stížnosti uplatňují důvody obsažené v ustanovení a b) , (dále jen „“).

Stěžovatelky namítají, že byl zcela opomenut účel zákona, podle kterého se azyl cizinci udělí, bude-li zjištěna skutečnost dle nebo b) . V případě stěžovatelek byl dán důvod dle písm. b) cit. ustanovení, neboť stěžovatelky mají odůvodněný strach z pronásledování z důvodu své rasy – romského původu. Právě z tohoto důvodu patří do sociální skupiny, která nemá možnost na východním Slovensku bydlení, zaměstnání apod. Stěžovatelky sice v žádosti o udělení azylu uvedly důvod ekonomický – problémy s bydlením, ve skutečnosti však důvodem podání žádosti byl jejich romský původ. K tvrzení správního orgánu, že Slovenská republika je bezpečnou zemí původu, stěžovatelky uvádí, že pokud by tak tomu mělo být, nemohly by v takové míře vzniknout sociální bouře, jaké byly nedávno na východním Slovensku. Z uvedených důvodů neměla být žádost jako zjevně nedůvodná zamítnuta. Stěžovatelky navrhují, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Současně požadují přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalovaný v písemném vyjádření popřel oprávněnost kasační stížnosti, neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu, tak i rozsudek krajského soudu byly vydány v souladu s právními předpisy; v dalším odkázal na správní spis. Stěžovatelkami uváděné důvody považuje pouze za účelové, když poukazují na situaci na Slovensku z roku 2004, ač samy o azyl požádaly v roce 2003. Stěžovatelky se mohly přestěhovat do jiné části Slovenska, cítily-li se na východním Slovensku ohroženy. Navrhuje kasační stížnost zamítnout.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ust. , a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně. Navíc je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle , 2 (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatelek žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.

Z předloženého spisového materiálu Nejvyšší správní soud zjistil, že řízení o udělení azylu bylo zahájeno dne 29. 9. 2003, kdy paní S. B. podala jménem svým a jménem svého nezletilého dítěte žádost o azyl, ve které uvedla, že má slovenskou státní příslušnost, nikdy nebyla členkou žádné politické strany. V průběhu pohovoru dne 6. 10. 2003 upřesnila, že se hlásí k romské menšině. Po ukončení základní školy nepokračovala v žádném dalším studiu a byla vedena v evidenci úřadu práce. Pracovala pouze krátkodobě u M. z. v K., jiné zaměstnání neměla. Svou vlast opustila pro problémy s bydlením. Společně se svým přítelem pobývali u její babičky, ta je však vystěhovala. Uvedla, že tyto skutečnosti, tj. ekonomické důvody a problémy s bydlením byly jediným důvodem odchodu z vlasti. Za bezprostřední příčinu odchodu ze Slovenska uvedla fakt, že se dozvěděla o možnosti požádat o udělení azylu v České republice.

Žalovaný na základě provedeného správního řízení vydal dne 13. 10. 2003 rozhodnutí, kterým žádost stěžovatelek o udělení azylu zamítl jako zjevně nedůvodnou v souladu s ustanovením , neboť shledal, že Slovenská republika splňuje znaky bezpečné třetí země ve smyslu .

Stěžovatelky rozhodnutí žalovaného napadly žalobou. V této vytkly žalovanému porušení celé řady procesních ustanovení, zároveň uvedly, že jsou přesvědčeny, že splňují podmínky pro udělení azylu dle ustanovení , resp. minimálně pro vztažení překážky vycestování ve smyslu citovaného zákona a mají taktéž za to, že pro aplikaci ustanovení nebyly splněny zákonné podmínky.

Krajský soud žalobu zamítl kasační stížností napadeným rozsudkem. Krajský soud neshledal namítané porušení procesních ustanovení a dospěl k závěru, že skutkový stav byl zjištěn správně, žalovaný v souladu se zákonem zamítl žádost stěžovatelky o udělení azylu s odkazem na ustanovení jako zjevně nedůvodnou.

Výše uvedený rozsudek napadly stěžovatelky včas kasační stížností.

V kasační stížnosti stěžovatelky uplatňují stižní důvod uvedený v ustanovení , když namítají nesprávné právní posouzení otázky soudem v předcházejícím řízení. Dle jejich mínění jsou naplněny podmínky pro udělení azylu dle ustanovení , neboť stěžovatelky mají odůvodněný strach z pronásledování z důvodu své rasy - rómského původu.

Podle ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Tvrzená nezákonnost, spočívající v nesprávném právním posouzení věci soudem v předcházejícím řízení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikována nesprávná právní věta, popř. je sice aplikována správná právní věta, ale tato je nesprávně vyložena. Vztah mezi skutkovým zjištěním a právním posouzením lze charakterizovat tak, že jde o aplikaci právní normy na konkrétní případ nebo situaci.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že podle ustanovení (které v souzené věci žalovaný aplikoval) se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel přichází ze státu, který Česká republika považuje za třetí bezpečnou zemi nebo bezpečnou zemi původu, nebude-li prokázáno, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze. Legální definici bezpečné třetí země obsahuje ustanovení citovaného zákona, podle něhož se takovouto zemí rozumí stát jiný než stát, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství stát posledního trvalého bydliště, ve kterém cizinec pobýval před vstupem na území a do kterého se může tento cizinec vrátit a požádat o udělení postavení uprchlíka podle mezinárodní smlouvy, aniž by byl vystaven pronásledování, mučení, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.

Naplnění podmínek pro zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné dle ustanovení vylučuje posouzení žádosti podle téhož zákona. Pokud v řízení vyplyne nepochybná skutečnost, taxativně uvedená v , totiž, že žadatel o azyl přichází z bezpečné třetí země, jsou důvody pro udělení azylu, které žadatel uváděl v průběhu řízení, nerozhodné. V daném případě správní orgán rozhodne konečným způsobem ve věci bez toho, aby zjišťoval existenci některého z důvodů pro udělení azylu dle zákona. Za takové situace, i kdyby správní orgán shledal, že žadatel byl v zemi původu skutečně pronásledován z politických důvodů, nezakládalo by to jeho právo na udělení azylu, jestliže přichází do České republiky z bezpečné třetí země.

V daném případě bylo hodnověrně zjištěno, že stěžovatelky pochází ze Slovenské republiky, kterou je možno považovat pro účely za bezpečnou třetí zemi.

Jak vyplynulo z informací o hodnocení Slovenska jako bezpečné třetí země, legislativní úprava problematiky azylu v této zemi odpovídá mezinárodním principům ochrany uprchlíků zakotveným v Ženevské úmluvě a Newyorském protokolu, a tyto principy jsou také v praxi dodržovány. Na základě uvedených informací nelze považovat Slovensko za zemi, která by nesplňovala znaky bezpečné země původu. Stěžovatelky ani žádné konkrétní důvody, které by vedly k jinému závěru neuvedly.

Azylové zákonodárství České republiky v kontextu právních úprav azylu v jiných srovnatelných demokratických evropských zemích vnímá právo na azyl jako právo na nezbytnou ochranu před pronásledováním v zemích původu; nikoliv však jako právo vybrat si zemi, ve které žadatel o azyl bude chtít toto své právo uplatnit, požádat o udělení postavení uprchlíka podle mezinárodní smlouvy, aniž by byl vystaven pronásledování, mučení, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu. Slovensko je na základě získaných informací o azylové proceduře v této zemi, jakož i podle zprávy Ministerstva zahraničí USA o dodržování lidských práv na Slovensku za rok 2002 demokratickým státem, v němž jsou dodržována a respektována základní lidská práva a svobody. Občané nebo osoby bez státního občanství neopouštějí Slovenskou republiku z důvodů uvedených v a násl. azylového zákona; žalovaný ani soud nepochybil, dospěl-li k závěru, že Slovensko splňuje znaky bezpečné země původu ve smyslu . Z tohoto pohledu argumentace stěžovatelek nemá oporu v zákoně ani realitě.

Žalovaný ani krajský soud nikterak nepochybili, když shledali žádost stěžovatelek o udělení azylu zjevně nedůvodnou, přičemž správně aplikovali ust. .

Pro posouzení zjevné nedůvodnosti žádosti o udělení azylu je přitom rozhodující skutkový stav v okamžiku vydání rozhodnutí správního rozhodnutí. V důsledku této skutečnosti nemohl Nejvyšší správní soud přihlédnout k tvrzení stěžovatelek, že důvodem pronásledování v jejich zemi je rómský původ, neboť toto tvrzení neuvedly stěžovatelky v průběhu celého správního řízení a naopak je poprvé použily až v kasační stížnosti. Ke skutečnostem, které stěžovatelky uplatnily až poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, Nejvyšší správní soud podle ust. nepřihlíží.

Podle ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit.

Námitku uplatněnou stěžovatelkami v tomto ohledu neshledal Nejvyšší správní soud opodstatněnou, když její konstatování zůstalo pouze v obecné rovině. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí žalovaného je dostatečně srozumitelným a přesvědčivým způsobem odůvodněno, zcela jasně z něj vyplývá, z jakých skutečností správní orgán vycházel a jakými právními úvahami se při rozhodování řídil. Správní orgán provedl v řízení úplné dokazování, řádně označil důkazní prostředky, z kterých při svém rozhodování vycházel. Důkazní prostředky byly řádně zhodnoceny a provedené dokazování vyústilo v řádně zjištěný skutkový stav.

Nejvyšší správní soud s ohledem na shora uvedené neshledal naplnění stěžovatelkami uplatňovaných důvodu kasační stížnosti podle ust. a b) a proto podanou kasační stížnost podle ust. jako nedůvodnou zamítl.

Stěžovatelky, které neměly v tomto soudním řízení úspěch, nemají právo na náhradu nákladů řízení ( ) a žalovanému, který byl v řízení úspěšný, náklady řízení nevznikly, resp. je neúčtoval. Proto soud rozhodl, že žalovanému se nepřiznává náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Soud stěžovatelkám ustanovil pro toto řízení advokáta; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (, ). Podle vyhl. č. jde-li o společné úkony při zastupování dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20%. Podle a vyhl. č. činí sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby v této věci 1000 Kč. Zástupci stěžovatelek přísluší mimosmluvní odměna za 2 úkony podle a d) vyhl. č. , tedy za právní poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a za písemné podání soudu týkající se věci samé (kasační stížnosti). Zástupci stěžovatelek náleží tedy za každou z nich odměna 2000 Kč, avšak za každou z nich snížená o 20%, to je o 400 Kč. Dále mu náleží náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 75 Kč za 1 úkon za každou stěžovatelku podle citované vyhlášky, tj. 2x 150 Kč. Celková odměna a náhrada nákladů mu proto přísluší ve výši 3500 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 26. října 2005

JUDr. Ludmila Valentová

předsedkyně senátu