Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 325/2004 - 47

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyň: a) V. G., b) nezl. A. G., c) nezl. A. G., nezletilé žalobkyně b) a c) zastoupeny zákonnou zástupkyní V. G., všechny právně zastoupeny Mgr. Marcelou Valtrovou, advokátkou se sídlem Černošice, Školní 1238, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2003 č. j. OAM-2098/AŘ-2002, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , v řízení o kasační stížnosti žalobkyň proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2004, č. j. – 29,

t a k t o :

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2004 č. j. - 29 s e z r u š u j e a věc s e mu v r a c í k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 6. 2004 č. j. - 29 odmítl návrh žalobkyň (dále i „stěžovatelky“) ze dne 11. 2. 2004 podaný proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2003 č. j. OAM-2098/AŘ-2002, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 24. 8. 2001 č. j. U-2043/VL-07-P18-2000 o neudělení azylu dle , o azylu a o změně , o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) a zamítnut rozklad žalobkyň. V odůvodnění usnesení Městský soud v Praze uvedl, že v předmětné věci bylo zcela nepochybně prokázáno, že žalobkyně a) převzala napadené rozhodnutí žalovaného dne 21. 1. 2004. Podle ustanovení , ve znění účinném v době rozhodování správního orgánu, žalobu proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu lze podat ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení rozhodnutí. V projednávané věci patnáctidenní lhůta k podání žaloby uplynula dne 5. 2. 2004, naposledy tento den mohla žalobkyně podat žalobu k soudu nebo odevzdat orgánu, který má povinnost ji doručit. Jelikož žalobkyně podala žalobu dne 11. 2. 2004, tj. po uplynutí patnáctidenní lhůty, soud návrh jako opožděný odmítl dle ustanovení , (dále jen “ “).

Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podaly stěžovatelky včas kasační stížnost z důvodu uvedeného v ustanovení Stěžovatelky jsou přesvědčeny, že napadené usnesení je nezákonné, neboť soud na jejich případ nesprávně aplikoval ustanovení ve znění účinném ke dni rozhodování správního orgánu. Stěžovatelky uvádí, že dne 25. 5. 2000 podaly návrh na zahájení řízení o udělení azylu, rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 24. 8. 2001 jim azyl nebyl udělen, proto podaly dne 15. 10. 2001 rozklad. Žalovaný o podaném rozkladu rozhodl rozhodnutím dne 17. 12. 2003, které bylo stěžovatelkám doručeno dne 21. 1. 2004, proti tomuto rozhodnutí podaly stěžovatelky dne 11. 2. 2004 žalobu. Podle čl. II bodu 2 , o změně , o azylu a o změně o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2003, platí, že pokud ministr vnitra po nabytí účinnosti tohoto zákona rozhodl o rozkladu, podaném podle ve znění účinném k 31. 1. 2002, lze proti takovému rozhodnutí do třiceti dnů od jeho doručení podat žalobu podle části třetí hlavy druhé dílu prvního , jsou-li splněny podmínky tam stanovené. Stěžovatelky mají za nepochybné, že žalovaný po 1. 1. 2003 rozhodl o jejich rozkladu podaném podle ve znění účinném k 31. 1. 2002, a tudíž, že byly oprávněny podat žalobu proti rozhodnutí žalovaného do třiceti dnů od jeho doručení. Jestliže bylo předmětné rozhodnutí žalovaného doručeno stěžovatelkám dne 21. 1. 2004, třicetidenní lhůta k podání žaloby uplynula dne 20. 2. 2004, proto se stěžovatelky domnívají, že žalobu, kterou podaly dne 11. 2. 2004, podaly v zákonné lhůtě a napadené usnesení Městského soudu v Praze o odmítnutí žaloby jako opožděné je proto nezákonné. Stěžovatelky navrhují napadené usnesení zrušit a věc vrátit Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení, dále navrhují přiznat kasační stížnosti odkladný účinek.

Žalovaný se k podané kasační stížnosti nevyjádřil.

Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu a v mezích kasační stížnosti napadené usnesení Městského soudu v Praze a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Stěžovatelky v kasační stížnosti uplatnily důvod dle ustanovení , tedy nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu, a Nejvyšší správní soud jej shledal oprávněným, neboť napadené usnesení Městského soudu v Praze o odmítnutí návrhu stěžovatelek pro opožděnost dle ustanovení nebylo vydáno v souladu se zákonem.

Ze spisového materiálu ve věci plyne, že žalobkyně a) podala jménem svým a jménem nezletilých žalobkyň b) a c) dne 25. 5. 2000 návrh na zahájení řízení o udělení azylu, správní orgán I. stupně rozhodnutím č. j. U-2043/VL-07-P18-2000 ze dne 24. 8. 2001 stěžovatelkám neudělil azyl dle ustanovení , , 2 a a rovněž rozhodl, že se na ně nevztahuje překážka vycestování dle téhož zákona. Uvedené rozhodnutí správního orgánu I. stupně napadly stěžovatelky dne 15. 10. 2001 rozkladem, o kterém rozhodl žalovaný rozhodnutím č. j. OAM-2098/AŘ-2002 ze dne 17. 12. 2003 tak, že rozklad zamítl a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Rozhodnutí žalovaného bylo stěžovatelkám doručeno dne 21. 1. 2004, stěžovatelky podaly proti němu žalobu dne 11. 2. 2004 (osobně u Městského soudu v Praze).

Podle přechodných ustanovení čl. II bodu 2 pokud ministr vnitra po dni nabytí účinnosti tohoto zákona rozhodl o rozkladu, podaném podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, , ve znění účinném k 31. lednu 2002, lze proti takovému rozhodnutí do třiceti dnů od jeho doručení podat žalobu podle části třetí hlavy druhé dílu prvního , , jsou-li splněny podmínky tam stanovené. K řízení o žalobě podle věty první je příslušný krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení azylu (žalobce) v den podání žaloby hlášen k pobytu. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2003.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že na případ stěžovatelek se nepochybně citované přechodné ustanovení vztahuje, neboť stěžovatelky podaly žalobu proti rozhodnutí ministra vnitra o rozkladu podaném podle ve znění účinném k 31. 1. 2002, přičemž ministr vnitra rozhodl o rozkladu po 1. 1. 2003. Proto mohly stěžovatelky podat žalobu proti rozhodnutí žalovaného ve lhůtě 30 dnů od jeho doručení a nikoliv jen ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí dle ustanovení . Stěžovatelkám bylo napadené rozhodnutí žalovaného doručeno dne 21. 1. 2004, třicetidenní lhůta k podání žaloby uplynula dne 20. 2. 2004, je tak zřejmé, že stěžovatelkami podaná žaloba dne 11. 2. 2004 byla podána v zákonné lhůtě.

Z důvodů v tomto rozsudku uvedených Nejvyšší správní soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( ), v němž je tento soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve smyslu ustanovení V novém rozhodnutí rozhodne Městský soud v Praze i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle ustanovení

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. října 2005

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu