Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 226/2004 - 63

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: V. H., zastoupeného JUDr. Janou Mikulovou, advokátkou se sídlem Ostrava, Stodolní 17, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2004, č. j. OAM-24/VL-07-03-2004, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 2004, č. j. -26,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

IV. Odměna advokátky JUDr. Jany Mikulové s e u r č u j e částkou 2 150 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 13. 1. 2004, č. j. OAM-24/VL-07-03-2004, žalovaný zamítl žalobcovu žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).

V žalobě proti rozhodnutí žalovaného žalobce uvedl, že po doručení rozhodnutí zjistil špatný překlad svých tvrzení. Bratr ho nutil k vystěhování se z domu a použil k tomu i organizovaný zločin. Žádat ukrajinské úřední orgány o pomoc nemělo význam kvůli korupci. Proto se rozhodl opustit vlast a hledat azyl v jiném civilizovaném státě. Návrat na Ukrajinu je nemožný kvůli obavám o zdraví a život.

Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl rozsudkem ze dne 17. 5. 2004. V odůvodnění se ztotožnil se žalovaným v tom, že důvody uplatněné žalobcem nejsou podřaditelné pod žádný z důvodů pro udělení azylu. Ze správního spisu vyplynulo, že žalobce opustil Ukrajinu kvůli ekonomickým potížím. Námitku špatného úředního překladu soud shledal neopodstatněnou. Správní orgán po provedeném řízení usoudil, že žádost o udělení azylu je zjevně nedůvodná, neboť žalobce nesplňuje podmínky pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu, a krajský soud mu dal po přezkoumání napadeného rozhodnutí v rámci žalobních bodů svým rozsudkem za pravdu.

Proti zamítavému rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost založenou na důvodech dle až d) Konkrétně uvedl, že krajský soud posoudil uvedenou kauzu v rozporu s platným právním řádem. Lze shledat vážná pochybení všech orgánů v řízení o udělení azylu. Soud projednal věc v rozporu se zákonem o azylu. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dále požádal o ustanovení právního zástupce a o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Usnesením ze dne 2. 8. 2004 krajský soud ustanovil žalobci zástupkyni pro řízení o kasační stížnosti advokátku JUDr. Janu Mikulovou.

V doplnění kasační stížnosti na výzvu krajského soudu stěžovatel rozvedl důvod kasační stížnosti uvedený v , tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Uvedl, že splnil zákonné podmínky pro udělení azylu podle zákona o azylu, resp. minimálně pro vztažení překážky vycestování ve smyslu zákona o azylu. Do ČR přijel poté, co otec přepsal dům na jeho bratra, který poté trval na tom, aby se z domu vystěhoval. Protože neměl práci, požádal bratra o odklad, ten však začal situaci řešit za pomoci organizovaného zločinu. Stěžovatel se obával o zdraví a život. Žádat o pomoc státní orgány nemělo smysl, na Ukrajině bují korupce. Závěrem zopakoval svůj návrh na zrušení napadeného rozsudku.

Dále znovu požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O této žádosti Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval, neboť rozhodl přímo ve věci samé.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel její oprávněnost a navrhl její zamítnutí.

Nejvyšší správní soud posoudil věc takto:

V daném případě stěžovatel označil jako důvody pro podání kasační stížnosti § 103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s a obecně konstatoval, že krajský soud posoudil uvedenou kauzu v rozporu s platným právním řádem a se zákonem o azylu, a že lze shledat vážná pochybení všech orgánů v řízení o udělení azylu. Taková tvrzení bez uvedení konkrétních skutečností, tedy jakou právní otázku soud v předcházejícím řízení nesprávně posoudil, resp. jakých vad řízení, které mohly mít vliv na zákonnost rozhodnutí o věci samé se soud dopustil, v čem případně spočívala zmatečnost řízení před soudem, nebo jakých vad řízení se dopustil žalovaný, jsou však stižena nemožností jejich přezkoumání kasačním soudem. Krajský soud proto stěžovatele vyzval k odstranění vad podání. V doplnění kasační stížnosti pak stěžovatel konkretizoval pouze stížní bod poukazující na nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení [ ]. Tvrzené důvody kasační stížnosti dle , c), d) tak zůstaly námitkami jen formálními, bez věcného obsahu. Obecně namítané vady nemůže ani Nejvyšší správní soud namísto stěžovatele sám aktivně vyhledávat, protože vymezení rozsahu kasační stížnosti a specifikace jejích důvodů leží na stěžovateli v důsledku dispoziční zásady, která ovládá i řízení o kasační stížnosti.

Na základě výše uvedeného Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu pouze v mezích řádně uplatněného důvodu kasační stížnosti ( , ), kterým je nesprávné posouzení otázky stěžovatelova splnění zákonných podmínek pro udělení azylu či pro vztažení překážky vycestování soudem.

Soud se ztotožnil s krajským soudem v závěru, že stěžovatelova životní situace na Ukrajině nesvědčí o tom, že by stěžovatel byl pronásledován, případně že by zakoušel odůvodněné obavy z pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu.

Jak plyne ze správního spisu, stěžovatel opustil Ukrajinu čistě z ekonomických důvodů. Neměl práci, bratr ho přinutil vystěhovat se z domu. Živil se pouze příležitostnou prací, nezaměstnanost v místě bydliště však byla vysoká; z tohoto důvodu by nedokázal platit podnájem. Proto se rozhodl vycestovat do ČR. Na Ukrajině se ničeho neobával, problémy se státními institucemi neměl. V žalobě pak důvody rozšířil o obavy o zdraví a život, neboť bratr ho vystěhoval za pomoci organizovaného zločinu. Obracet se na státní orgány o ochranu však nemělo smysl kvůli korupci.

Žalovaný v řízení vycházel především ze stěžovatelovy žádosti o udělení azylu, doplněné ručně psaným prohlášením o důvodech žádosti, a z protokolu o pohovoru provedeném v souladu s § 23 zákona o azylu. Z žádné z těchto písemností nevyplynulo, že by stěžovatel tvrdil některý z důvodů pro udělení azylu, tedy že by byl v zemi původu vystaven pronásledování za uplatňování politických práv a svobod nebo měl odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů (§ 12 zákona o azylu). Stěžovatelovo tvrzení o vysoké míře nezaměstnanosti v zemi původu může snad svědčit o obecné ekonomické situaci na Ukrajině; azylové řízení však neslouží k tomu, aby správní orgán snášel důkazy o míře a povaze obecně ekonomických problémů žadatelů o azyl v zemích původu – byť i přispěly k jejich odchodu ze země – nýbrž ke zjištění či vyvrácení existence důvodů pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu.

Žalovaný proto stěžovatelovu žádost o udělení azylu správně zamítl jako zjevně bezdůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu.

Správný byl i závěr krajského soudu, že ani stěžovatelovo žalobní tvrzení o vystěhování za pomoci organizovaného zločinu nesvědčí naplnění důvodů pro udělení azylu. Případné nátlakové jednání ze strany soukromých osob za uvedeným účelem by nebylo pronásledováním ve smyslu zákona o azylu, neboť by v prvé řadě nebylo motivováno stěžovatelovými politickými postoji či některou z jeho sociálních charakteristik, jak jsou uvedeny v § 12 písm. b) zákona o azylu. Stěžovatel navíc sám tvrdil, že se ani nepokoušel obrátit s žádostí o pomoc na některý ze státních orgánů, a to z důvodu bující korupce. Svým jednáním (či lépe řečeno nejednáním) tak však státním orgánům vůbec neumožnil k jeho ochraně zasáhnout. Stěžovatele jistě nelze nutit k tomu, aby činil oznámení státním orgánům; stejně tak si ale on sám nemůže činit nárok na ochranu na mezinárodní úrovni, pokud ani neumožnil státním orgánům vlastní země, aby se jeho věcí zabývaly. Nepokusil-li se získat ochranu prostředky vnitrostátního práva, nemůže mu být poskytnuta ochrana formou azylu: ta je totiž až poslední možností v situaci, kdy všechny ostatní nástroje práva selhaly. Případy korupce policie či jiných státních orgánů ze strany pachatelů trestných činů patrně nelze vyloučit; ze stěžovatelových tvrzení však vyplynulo, že se na tyto orgány vůbec neobrátil.

Žalovaný ani krajský soud nebyli dále ze zákona povinni rozhodnout o překážkách vycestování. Rozhodnutí žalovaného bylo vydáno dle § 16 zákona o azylu – žádost o udělení azylu byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná, kdežto § 28 zákona o azylu by se užil v případě neudělení či odnětí azylu a tedy jako obligatorní část rozhodnutí v režimu § 12, § 13, § 14, § 15 a § 17 zákona o azylu, pro které platí povinnost plynoucí z § 91 tohoto zákona.

Nejvyšší správní soud tedy shledal všechny stěžovatelovy námitky nedůvodnými. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí kasační soud přihlížet z úřední povinnosti ( ), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou ( věta druhá ).

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle za použití Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch; žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly.

Žalobci byla pro řízení o výše uvedené kasační stížnosti ustanovena zástupkyní advokátka; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( , ).

Výše odměny byla stanovena podle , advokátního tarifu, a to za dva úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě právního zastoupení a v písemném podání týkajícím se věci samé ze dne 27. 7. 2005, a náhrady hotových výdajů, tedy ve výši 2 x 1 000 Kč a 2 x 75 Kč [ , , , d), citované vyhlášky], celkem 2 150 Kč.

Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. října 2005

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu