Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 21/2005 - 42

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Petra Průchy a Mgr. Evy Kyselé v právní věci žalobce: F. P., zast. JUDr. Radoslavem Dostálem, advokátem, se sídlem v Brně, Vranovská 36, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2004 č. j. - 7,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Odměna advokáta JUDr. Radoslava Dostála s e u r č u j e částkou 1075 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou k poštovní přepravě dne 27. 8. 2004 napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) rozhodnutí žalovaného, kterým byla jeho žádost o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky (dále jen zákon o azylu). Tvrdil, že žalovaný porušil ustanovení a 4, , a , o správním řízení ( , dále jen s. ř.) a zákona o azylu. Má za to, že naplňuje důvody pro udělení azylu stanovené v , resp. zákona o azylu, případně jsou u něho dány překážky vycestování ve smyslu téhož zákona. Namítal rovněž, že ve správním řízení byly porušeny mezinárodně-právní závazky České republiky, které dále konkretizoval.

Krajský soud žalobu v záhlaví označeným usnesením odmítl jako opožděnou s odůvodněním, že byla podána po uplynutí zákonné sedmidenní lhůty, když určující pro její počátek byl den doručení rozhodnutí správního orgánu, tj. 19. 8. 2004.

Usnesení Krajského soudu v Brně napadl stěžovatel včasnou kasační stížností založenou na důvodu uvedeném v , (dále jen ). Konkrétně namítal, že při zjišťování skutkové podstaty byl porušen zákon takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost rozhodnutí správního orgánu a krajský soud žalobou napadené rozhodnutí přes tuto důvodně vytýkanou vadu nezrušil. Dle jeho mínění měl krajský soud z úřední povinnosti bez jednání svým rozsudkem zrušit rozhodnutí správního orgánu pro nicotnost, a to bez ohledu na uplynutí lhůty pro podání žaloby. Vzhledem k tomu, že stěžovatel byl v době doručení rozhodnutí správního orgánu umístěn v Zařízení pro zajištění cizinců, kde byla jeho osobní svoboda a kontakt s okolím omezeny a také proto, že neovládá český jazyk, se mu sedmidenní lhůta pro podání žaloby jevila jako velmi krátká. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Současně požádal, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek. Podáním ze dne 4. 10. 2004 požádal stěžovatel o ustanovení zástupce z řad advokátů.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti setrval na důvodech svého rozhodnutí a usnesení krajského soudu považoval za vydané v souladu s právními předpisy. Navrhl zamítnutí kasační stížnosti.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3. 11. 2004, č. j. – 23 ustanovil stěžovateli pro řízení o kasační stížnosti zástupce – JUDr. Radoslava Dostála, advokáta, se sídlem Brno, Vranovská 36.

Předmětem přezkumu Nejvyšším správním soudem je usnesení, kterým byla žaloba odmítnuta. Krajský soud proto, že shledal naplnění určitých v zákoně stanovených důvodů (opožděné podání žaloby) řízení ukončil odmítnutím žaloby, aniž vůbec přistoupil k věcnému zkoumání důvodnosti uplatněných žalobních bodů. Za této situace je jediným relevantním důvodem pro podání kasační stížnosti důvod uvedený v ustanovení , tj. tvrzení, že rozhodnutí o odmítnutí žaloby je nezákonné. Pod tento důvod lze podřadit i případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí žaloby, a dále vada řízení spočívající ve zmatečnosti řízení před soudem, tj. důvod uvedený pod písmenem c) ustanovení

Stěžovatel ve své kasační stížnosti uplatnil formálně důvod uvedený v a věcně rovněž důvod podřaditelný pod s. ř. s, vytýkající krajskému soudu nesprávné posouzení právní otázky v předcházejícím řízení. Tyto důvody však nejsou v daném případě přípustné, jelikož pro povahu napadeného rozhodnutí nemohou mít naději na úspěch.

ve svém ustanovení stanoví, že kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v , nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.

Výše vyjmenované důvody uplatněné kasační stížností sice jsou uvedeny v , avšak nevztahují se k napadenému usnesení. Lze říci, že v této části tvrdil stěžovatel skutečnosti, které nejsou způsobilé zpochybnit důvody, na jejichž podkladě bylo rozhodnuto o odmítnutí žaloby pro opožděnost (marné uplynutí lhůty pro podání žaloby), a proto nemohlo být napadené rozhodnutí soudu z tohoto pohledu přezkoumáno.

Pokud však jde o stěžovatelovu námitku ohledně příliš krátké lhůty pro podání kasační stížnosti v souvislosti se situací, v jaké se v rozhodné době nacházel (umístění v zařízení, kde byl omezen na svobodě a neznalost českého jazyka), v té lze spatřovat důvod kasační stížnosti uvedený v ustanovení , tedy tvrzenou nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí žaloby. Stěžovatel však v tomto směru konkrétně nic relevantního nenamítal, netvrdil ani, že žalobu podal včas, či že mu v jejím včasném podání zabránila nějaká konkrétní skutečnost, toliko měl jiný názor na to, jak měl krajský soud v nastalé procesní situaci postupovat (vyslovit nicotnost rozhodnutí správního orgánu bez ohledu na uplynutí lhůty pro podání žaloby). Nejvyšší správní soud shledal, že krajský soud postupoval správně, když žalobu podanou dne 27. 8. 2004 proti rozhodnutí správního orgánu doručenému dne 19. 8. 2004 odmítl pro opožděnost. Zákon o azylu stanoví pro podání žaloby proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné lhůtu sedmi dnů ode dne doručení rozhodnutí ( ). Stěžovatel podal žalobu den po jejím uplynutí, což při zákonem výslovně vyloučené možnosti prominutí zmeškání lhůty ( ) nutně muselo vést k odmítnutí podle

Jelikož tato námitka nebyla důvodná a stěžovatel ani netvrdil, že by řízení před soudem bylo stiženo vadou, která mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí žaloby či řízení před soudem trpělo zmatečností, zamítl Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou podle

Shodně se vyjádřil Nejvyšší správní soud v obdobné procesní situaci v minulosti opakovaně, např. v rozhodnutí sp. zn. publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 625/2005.

Nejvyšší správní soud nesdílí názor žalobce, že měl krajský soud žalobou napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit pro nicotnost (resp. slovy zákona vyslovit jeho nicotnost) i přes to, že byla žaloba podána po uplynutí zákonné lhůty. Ustanovení váže podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu na konkrétní lhůtu (s tím, že její délku může stanovit zvláštní zákon odlišně od této obecné úpravy, jako zákon o azylu v tomto případě), ať už se v ní tvrdí, že byl žalobce na svých právech zkrácen, a proto by napadené rozhodnutí mělo být zrušeno či má žalobce zato, že je rozhodnutí nicotné, a toto má soud závazným způsobem deklarovat ( ). Vyslovení nicotnosti žalobou napadeného rozhodnutí nemusí být žalobou výslovně požadováno a soud nicotnost vysloví z úřední povinnosti, shledá-li, že jsou k tomu podmínky. Vždy však půjde o meritorní, věcné rozhodnutí, jelikož „odstranění“ vadného aktu správního orgánu způsobí změnu právních poměrů odrážejících se v právech a povinnostech jejich účastníků. Předpokladem pro takový zásah je projednatelná žaloba (bez vad), která byla podána v rámci zákonem stanovené lhůty.

Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl neprodleně po jejím obdržení a nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením ve spojení s Stěžovatel ve věci neměl úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly; žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady v řízení o kasační stížnosti v míře přesahující rámec jeho úřední činnosti nevznikly.

Krajský soud ustanovil stěžovateli pro toto řízení zástupcem advokáta; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( , ). Nejvyšší správní soud proto určil odměnu advokáta částkou 1000 Kč za jeden úkon právní služby – převzetí a příprava zastoupení [ , ] a paušální náhradu výdajů na poštovné, hovorné a přepravné částkou 75 Kč, tedy celkem 1075 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. října 2005

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu