Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Ads 10/2005 - 51

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: M. B., zast. Mgr. Magdou Havlovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Nové Sady 27, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová 25, o plný invalidní důchod, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2004, č. j. – 19,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Odměna zástupkyni stěžovatelky, Mgr. Magdě Havlové, advokátce, se sídlem v Brně, Nové Sady 27, s e s t a n o v í ve výši 2150 Kč a bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále jen „žalované“) ze dne 15. 7. 2004, č. X, byla zamítnuta žádost žalobkyně o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení s odůvodněním, že podle posudku lékaře „OSSZ v Brně – město“ ze dne 11. 6. 2004 není žalobkyně plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 40 %. a nedosahuje tak hodnoty nejméně 66 % potřebné pro vznik plné invalidity ve smyslu ustanovení , o důchodovém pojištění (dále jen „ “).

Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně včas žalobu, ve které požádala o přezkoumání jejího zdravotního stavu posudkovou komisí MPSV ČR v Brně, neboť se svým zdravotním stavem není schopna vykonávat žádné zaměstnání, přičemž odkázala na lékařské nálezy nacházející se ve zdravotní dokumentaci Městské správy sociálního zabezpečení v Brně.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. 11. 2004, č. j. – 19, žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že žalobkyně k datu přezkoumávaného rozhodnutí správního orgánu nesplnila podmínky pro přiznání plného invalidního důchodu jak stanoví § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Stěžejním důkazem pro tento závěr soudu byl posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Brně ze dne 26. 10. 2004, ze kterého vyplynulo, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobý nepříznivý stav jehož rozhodující příčinou byl chronický zánět průdušek. Krajský soud shledal tento posudek úplným, objektivním a přesvědčivým, neboť vycházel z kompletní zdravotní dokumentace. Stanovená míra poklesu schopností soustavné výdělečné činnosti (40 %) byla přesvědčivě zdůvodněna.

Proti rozsudku Krajského soudu v Brně podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas kasační stížnost, ve které uvedla, že s rozhodnutím, jakož i s posouzením jejího zdravotního stavu, nesouhlasí a žádá o nové posouzení. Ze zdravotních důvodů, které už nebudou lepší, ale naopak se budou horšit, dále žádá a trvá na plném invalidním důchodu. Prostřednictvím ustanovené právní zástupkyně posléze doplnila, že důvod, pro který napadá v celém rozsahu rozhodnutí Krajského soudu v Brně, vychází z ustanovení , (dále jen „ “). Při projednávání stěžovatelčiny žádosti o plný invalidní důchod došlo k pochybení správního orgánu a soudu. Rozhodnutí správního orgánu je nezákonné, neboť správní orgán nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci ve vztahu k podmínkám ustanovení zákona o důchodovém pojištění, čímž porušil ustanovení , o správním řízení ( ), a v důsledku toho i nesprávně posoudil její žádost o plný invalidní důchod. Posudek lékaře OSSZ v Brně – městě ani odborný posudek zpracovaný posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR nejsou objektivní a neodpovídají jejímu zdravotnímu stavu. Stěžovatelka proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud ČR zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně.

Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný uvedl, že proti dosavadnímu způsobu řízení nemá námitky a ztotožňuje se s právním názorem soudu vysloveném v napadeném rozsudku.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti, a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Podle ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.

Nejvyšší správní soud předně zdůrazňuje, že rozhodnutí o nároku na invalidní (částečný invalidní) důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. V přezkumném soudním řízení ve věcech důchodového pojištění je k takovému posouzení povolána ze zákona ( , v platném znění) posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (dále jen MPSV ČR), a to nejen k celkovému přezkoumání zdravotního stavu a vymezení dochované pracovní schopnosti pojištěnce, nýbrž i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě (částečné invaliditě), jejím vzniku, dalším trvání či zániku, třebaže jde při rozhodování o těchto nárocích především o pojmy právní. Posudek uvedené komise soud sice hodnotí jako kterýkoliv jiný důkaz podle zásad upravených v , nicméně nevzbuzuje-li takový posudek (posudky) z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti žádnou pochybnost, a nejsou-li v řízení zjišťovány a prokazovány jiné skutečnosti, jimiž by správnost posudku (posudků) byla zpochybňována, je zpravidla důkazem stěžejním. Přitom zdravotní stav a pracovní schopnost účastníka je třeba hodnotit k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí.

Ve shodě s přesvědčením Krajského soudu v Brně pokládá i Nejvyšší správní soud posudek PK MPSV ČR v Brně ze dne 26. 10. 2004 za úplný, objektivní a do té míry přesvědčivý, že jím bylo spolehlivě prokázáno, že stěžovatelka k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí podmínky plné invalidity ve smyslu ustanovení nesplňovala.

Uvedená komise zpracovala posudek v řádném složení, za účasti lékařů specialistů podle povahy dominantního postižení stěžovatelky, po studiu a vyhodnocení veškeré zdravotní dokumentace a lékařských nálezů; posudková komise měla k dispozici celou posudkovou dokumentaci, v níž jsou založeny lékařské nálezy již od prvního uplatnění žádosti stěžovatelky o plný invalidní důchod v roce 2001. Na základě prostudované zdravotní dokumentace a stavu zjištěného při jednání posudková komise konstatovala, že stěžovatelka je sledována a léčena pro chronickou kuřáckou bronchitidu, bolesti zad a dále je v péči endokrinologie pro benigní onemocnění štítnice. Poslechový nález na plicích byl a je negativní, ale při opakovaných spirometrických vyšetřeních byla prokázána smíšená ventilační porucha. Byla zavedena léčba betamimetiky s dobrým efektem po stránce dušnosti, kašel s vykašláváním však přetrvává, při infektech je zhoršení zdravotního stavu. Jedná se o chronickou bronchitidu, s prokázanou středně těžkou ventilační poruchou bez respirační insuficience. Páteřní postižení dle doložené dokumentace a objektivního vyšetření při jednání posudková komise hodnotí jako recidivující bolesti zad při nepřítomnosti významných rentgenologických změn a s prakticky normálním neurologickým nálezem. Jedná se prokazatelně jen o lehkou funkční poruchu. Pro uzlovou strumu štítnice je žalobkyně v péči endokrinologie při zavedené substituční léčbě je stav dlouhodobě bez poruchy funkce. Orgánová patologie na zažívacím traktu nebyla při komplexním vyšetření v roce 2001 prokázána. Tělesný hmotnostní index je v normě.

Posudková komise po zhodnocení doplněné zdravotní dokumentace a vyšetření v posudkové komisi zjistila, že se u stěžovatelky jedná o dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav způsobený vícečetným zdravotním postižením a k datu vydání napadeného rozhodnutí 15. 7. 2004 šlo u stěžovatelky o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byl chronický zánět průdušek. Ostatní zdravotní postižení uvedená v diagnostickém souhrnu nemají podstatný dopad na výdělečnou schopnost stěžovatelky. Posudková komise stanovila míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/95 Sb., v platném znění, podle kap. VIII, odd. B, pol. 5, písm. b) na 40 % shodně s lékařkou MěSSZ v Brně, přičemž míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti byla pod střední hodnotou procentního rozmezí pro výsledky funkčního vyšetření a objektivní poslechový nález, protože samotná porucha funkce chronickým zánětem průdušek způsobená by byla hodnocena na dolní hranici rozmezí. Jedná se o léčbou dobře ovlivnitelný stav, terapeutické možnosti léčby nebyly dosud vyčerpány, četnost akutních vzplanutí zánětu není vysoká, léčba byla vedena vždy ambulantně a většinou symptomaticky bez nutnosti hospitalizace a nutnosti antibiotické léčby. Stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti bylo provedeno se zřetelem k ostatním, nyní kompenzovaným zdravotním postižením, které se na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu žalobkyně podílejí a s ohledem na dříve vykonávanou výdělečnou činnost. Pro zařazení rozhodujícího zdravotního postižení pod jiné písmeno či položku přílohy č. 2 výše uvedené vyhlášky a tím stanovení vyšší hodnoty míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti posudková komise neshledala objektivní podklady. Stěžovatelka byla posouzena k profesi vyučené dělnice. Nálezy obsažené v zapůjčené zdravotní dokumentaci praktické lékařky a z ambulance pro choroby plicní potvrzují výše uvedené skutečnosti a nepřinášejí nová posudkově významná fakta. Stěžovatelka není schopna vykonávat práce fyzicky náročné, práce v klimaticky a hygienicky nevhodném prostředí, je však schopna lehčích prací při dodržení výše uvedených opatření s využitím dosažené kvalifikace, znalostí a zkušeností z dříve vykonávané praxe v dělnických profesích, ve službách, ve stravovacích a ubytovacích provozech, při montáži a drobné ruční výrobě. Je také schopna zaučení i případné rekvalifikace.

Jestliže tedy podle přesvědčivého posudkového závěru posudkové komise MPSV nedosahuje procentní míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky 66 % a zjištěný zdravotní stav ji nečiní schopnou vykonávat pro zdravotní postižení soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek ve smyslu přílohy č. 3 k , lze uzavřít, že žalovaná nepochybila, když žádost stěžovatelky o plný invalidní důchod zamítla. Stěžovatelka tak zůstává poživatelkou částečného invalidního důchodu. Skutková podstata, z níž správní orgán vycházel při svém rozhodování, nebyla s těmito závěry v rozporu, a proto Krajský soud v Brně právem žalobu zamítl, neboť nebyla důvodná.

V návaznosti na uvedené proto Nejvyšší správní soud uzavírá, že není dán důvod uvedený v ustanovení , pro které by bylo třeba napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně zrušit, neboť zdejší soud neshledal žádnou vadu řízení, jež by spočívala v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit, přičemž rozhodnutí správního orgánu není nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. Proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná a v souladu s ji zamítl.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ustanovení věty první , neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s řízením o kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.

Odměna zástupkyni stěžovatelky, Mgr. Magdě Havlové, která byla ustanovena stěžovatelce k její žádosti usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 12. 2004, č. j. – 33, byla stanovena za jeden dva úkony právní pomoci po 1000 Kč [převzetí a příprava zastoupení a doplnění kasační stížnosti – ], k čemuž byl přičten režijní paušál ve výši 2 x 75 Kč ve smyslu téže vyhlášky, celkem tedy 2150 Kč. Uvedená částka bude zástupkyni stěžovatelky vyplacena do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. října 2005

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu