Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 171/2005 - 70

č. j. - 71

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce A. S., zastoupeného JUDr. Romanem Markuzym, advokátem se sídlem Plzeňská 175/ U Kavalírky 6, P. O. BOX 30, Praha 5, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 1. 2002, č. j. OAM-3585/VL-10-P11-2000, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2004, č. j. - 38,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozsudku nebyl žalobci (dále též „stěžovatel“) udělen azyl podle , a 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “); současně bylo žalovaným rozhodnuto o tom, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování podle .

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2004, č. j. - 38, byla zamítnuta žaloba proti tomuto rozhodnutí žalovaného. Ve včasné kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že žalovaný v řízení o udělení azylu porušil § 3 odst. 4, § 32 odst. 1, § 34 odst. 1 a § 46 spr. ř. Dále se odvolal na čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a na rozsudky Evropského soud pro lidská práva ve věci Cruz Varas a ve věci Vilvarajah a odkázal na čl. 53 Příručky postupů a kritérií pro určování právního postavení uprchlíků s tím, že žádá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.

Po zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti předložil stěžovatel soudu plnou moc udělenou pro řízení o kasační stížnosti advokátovi JUDr. Romanu Markuzymu. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2005, č. j. -54, byl stěžovatel vyzván k tomu, aby prostřednictvím advokáta uvedl, v jakém rozsahu a z jakých důvodů kasační stížnost podává, na výzvu však nereagoval. Věc byla poté předložena Nejvyššímu správnímu soudu, jenž ji vrátil Městskému soudu v Praze s tím, že je třeba stěžovatele vyzvat opětovně a řádně jej poučit o možnosti odmítnutí kasační stížnosti v případě nedoplnění. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2005, č. j. - 65, byl stěžovatel prostřednictvím svého zástupce vyzván k tomu, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení usnesení uvedl, v jakém rozsahu a z jakých konkrétních důvodů je kasační stížnost podávána, v čem stěžovatel spatřuje porušení § 3 odst. 4, § 32 odst. 1, § 34 odst. 1 a spr. ř. žalovaným v řízení o udělení azylu, přičemž byl poučen o tom, že v případě neodstranění vad kasační stížnosti může být kasační stížnost odmítnuta. Toto usnesení bylo doručeno zástupci stěžovatele právní fikcí podle ve spojení s použitých přiměřeně podle dne 27. 6. 2005; kasační stížnost však doplněna nebyla.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že o kasační stížnosti nemůže věcně jednat a musel ji odmítnout z následujících důvodů.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost nesplňuje náležitosti pro to, aby na jejím základě bylo možné rozhodnutí krajského soudu věcně přezkoumat. Pouhý obecný odkaz na § 3 odst. 4, § 32 odst. 1, § 34 odst. 1 a § 46 spr. ř. a citace některých mezinárodněprávních dokumentů neumožňují Nejvyššímu správnímu soudu kasační stížnost věcně projednat, neboť v těchto odkazech nelze spatřovat důvody kasační stížnosti. Stěžovatel, jenž byl v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, byl soudem vyzván k odstranění vad kasační stížnosti tak, aby uvedl, v jakých skutečnostech spatřuje porušení , , a spr. ř. Usnesení obsahovalo řádné poučení o možnosti odmítnutí kasační stížnosti v případě neodstranění vad podle použitého obdobně podle poslední věta Kasační stížnost však nebyla doplněna.

Podanou kasační stížností se tedy Nejvyšší správní soud nemohl zabývat, neboť v ní nebyl dán rozsah přezkumu rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší správní soud přitom není povinen ani oprávněn sám vyhledávat možné důvody nezákonnosti rozhodnutí soudu prvního stupně. Pouhá citace ustanovení a některých mezinárodněprávních dokumentů nepředstavuje důvody kasační stížnosti. Zastoupený stěžovatel byl Městským soudem v Praze vyzván k odstranění vad kasační stížnosti a řádně poučen o možnosti odmítnutí kasační stížnosti v případě, že tak neučiní. Kasační stížnost však nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, proto Nejvyšší správní soud konstatuje, že přes výzvu soudu a poučení o možných následcích nebyly odstraněny vady kasační stížnosti a tato skutečnost představuje nedostatek, pro který není možné v řízení o kasační stížnosti dále pokračovat.

Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost stěžovatele podle použitého obdobně podle poslední věta odmítl. Za této procesní situace se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle použitého přiměřeně podle , neboť v případě odmítnutí návrhu – kasační stížnosti nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 1. září 2005

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu