Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ads 44/2004 - 20

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobkyně A. B., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 7. 2004, č. j. - 7,

takto:

Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 7. 2004, č. j. - 7, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen „stěžovatelka“) podala kasační stížnost proti výše označenému rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě; tímto rozsudkem bylo zrušeno rozhodnutí stěžovatelky ze dne 17. 2. 2004 pro vady řízení a věc vrácena stěžovatelce k dalšímu řízení (správním rozhodnutím stěžovatelka zamítla žádost žalobkyně o vdovský důchod s poukazem na ustanovení a , o důchodovém pojištění). V odůvodnění krajský soud uvedl, že stěžovatelka opřela svůj výrok o cit. zákona o důchodovém pojištění, jenž upravuje zvyšování vyplácených důchodů, proto je její rozhodnutí soudem nepřezkoumatelné.

Stěžovatelka v kasační stížnosti poukazuje na skutečnost, že v jejím rozhodnutí, kterým zamítla žádost žalobkyně o vdovský důchod, neuvedla ve výrokové části ani v odůvodnění ustanovení § 67 zákona o důchodovém pojištění, nýbrž uvedla výlučně ustanovení § 68 a 69 zákona o důchodovém pojištění. Dále poukázala na to, že ve výroku rozhodnutí krajského soudu není uvedena specifikace zrušovaného rozhodnutí, a to ani jeho číslem, ani datem vydání. V tomto postupu spatřuje stěžovatelka vady řízení, pro které

navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Současně stěžovatelka žádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalobkyně podala ke kasační stížnosti vyjádření, v němž uvádí skutečnosti týkající se její žádosti o vdovský důchod a okolnosti jejího života se zemřelým manželem.

Nejvyšší správní soud projednal kasační stížnost vázán rozsahem a důvody v ní uplatněnými ( , 3 , – dále jen „s. ř. s“.) a shledal, že kasační stížnost je důvodná.

Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka rozhodla dne 17. 2. 2004 o zamítnutí žádosti žalobkyně ze dne 28. 1. 2004 o vdovský důchod; podstatou řízení, která žalobkyně opakovaně zahajuje u stěžovatelky od úmrtí manžela (23. 10. 1989) je přesvědčení, že jí vdovský důchod náleží, neboť nebyla s manželem v době jeho úmrtí rozvedena. Stěžovatelka její žádost zamítla proto, že nárok na vdovský důchod jí nevznikl podle , o sociálním zabezpečení (rozhodnutí z roku 1998), který vyžadoval, aby vdova, která nežila s manželem delší dobu před jeho smrtí ve společné domácnosti a jejíž manželství přestalo plnit společenskou funkci, měla v době jeho smrti vůči němu nárok na výživné. Poněvadž žalobkyně nežila s manželem ve společné domácnosti a vyživovací povinnost nebyla stanovena, nárok na vdovský důchod nevznikl. Tento nárok nevznikl ani podle předpisů platných po 31. 12. 1995 ( , o důchodovém pojištění), neboť podle cit. zákona bylo podmínkou, že manžel vdovy zemřel po 31. 12. 1990.

Správní rozhodnutí, kterým stěžovatelka rozhodla o žádosti z 28. 1. 2004, dne 17. 2. 2004, je opřeno o § 68 a § 69 cit. zákona o důchodovém pojištění. Jde o přechodná ustanovení řešící případy, kdy se vede řízení o nároky na důchody vzniklé před 1. 1. 1996, popřípadě za dobu před 1. 1. 1996, a umožňující, za vymezených okolností, posuzovat nárok na důchod podle předpisů účinných po 31. 12. 1995. Ve správním rozhodnutí není nikde uvedeno ustanovení § 67 cit. zákona o důchodovém pojištění, jež upravuje zvyšování vyplácených důchodů.

Podle je důvodem, pro který je možno napadené rozhodnutí soudu zrušit, též jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů; jestliže krajský soud, jak vyplývá jednoznačně ze správního spisu, a jak rovněž tvrdí v kasační stížnosti stěžovatelka, zaměnil obsah napadeného správního rozhodnutí, jež měl přezkoumat, a na takto zaměněném obsahu rozhodnutí založil svůj právní úsudek o jeho zákonnosti, trpí takové rozhodnutí nepřezkoumatelností, a to pro nedostatek důvodů. Tento závěr by musel Nejvyšší správní soud učinit i z úřední povinnosti, jak mu určuje

Pokud jde o druhou stížní námitku mířící na nedostatky znění výroku napadeného rozsudku krajského soudu, které by mohly být rovněž příčinou zrušujícího výroku ze strany Nejvyššího správního soudu, a to pro nepřezkoumatelnost rozhodnutí ( ), neshledává ji Nejvyšší správní soud důvodnou. Jsou-li v záhlaví napadeného rozhodnutí krajského soudu jednoznačně identifikováni účastníci řízení (žalobce a žalovaný) a rovněž správní rozhodnutí, které je předmětem soudního přezkumu, a to datem jeho vydání i číslem, nezpůsobuje obecné znění výroku (v posuzované věci „Rozhodnutí žalované … se zrušuje …“) nepřezkoumatelnost tohoto rozhodnutí. Při takto formulovaném záhlaví rozsudku a jeho výroku nevzniká pochybnost, které rozhodnutí soud zrušil, nicméně pro právní jistotu účastníků řízení je zajisté vhodné a potřebné identifikovat zrušované rozhodnutí ve výroku jeho číslem a datem vydání.

Poněvadž Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, zrušil rozhodnutí krajského soudu označené ve výroku a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( ). Právním názorem vysloveným v tomto rozsudku je krajský soud vázán ( ). V dalším řízení rozhodne krajský soud i o nákladech řízení o kasační stížnosti ( ).

Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť rozhodl ve věci samé.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 8. září 2005

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu