Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 As 51/2004 - 43

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci navrhovatelů: a) J. A., b) D. A., oba zastoupení JUDr. Petrem Práglem, advokátem se sídlem Dlouhá 5, Ústí nad Labem, proti odpůrci: Krajský úřad v Ústí nad Labem, odbor územního plánování a stavebního řádu, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, o kasační stížnosti navrhovatelů proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 4. 2004, sp. zn. ,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Odpůrci s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatelé (dále jen „stěžovatelé“) včas podanou kasační stížností brojí proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým soud odmítl jejich návrh na povolení obnovy řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. s tím, že po obnoveném řízení požadovali zrušení rozhodnutí Okresního úřadu v Litoměřicích (poznámka soudu: působnost okresního úřadu následně přešla na Krajský úřad Ústeckého kraje, dále též „odpůrce“) ze dne 10. 5. 2001, č. j. RRR/SŘ/286/2001-5.

Krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení především uvedl, že podle ustanovení , (dále jen „“) se řízení ukončené pravomocným rozsudkem na návrh účastníka obnoví, jestliže vyšly najevo důkazy nebo skutečnosti, které bez jeho viny nebyly nebo nemohly být v původním řízení uplatněny, jestliže výsledek obnoveného řízení může být pro něj příznivější. Podle ustanovení

§ 114 stejného zákona je obnova řízení přípustná jen proti rozsudku vydanému v řízení o ochraně před zásahem správního orgánu a ve věcech politických stran a politických hnutí.

V daném případě sice stěžovatelé tvrdili, že rozsudek krajského soudu ze dne 6. 12. 2001, č. j. - 18, byl vydán v řízení o ochraně před zásahem správního orgánu, ve skutečnosti však se jednalo o rozsudek vydaný v řízení o žalobě na zrušení správního rozhodnutí podle tehdy platné hlavy páté („“). Proto soud návrh na obnovu řízení odmítl pro nepřípustnost.

Stěžovatelé v kasační stížnosti uplatňují důvod obsažený v ustanovení a namítají tak nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Uvádějí, že shora citovaným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 6. 2001 nebyli shledáni účastníky stavebního řízení, ačkoliv jsou tzv. mezujícími sousedy. Odpůrce však následně přípisem ze dne 27. 1. 2004 přehodnotil svůj dosavadní právní názor a stěžovatelé proto podali žádost o obnovu řízení. Přitom však uvádějí, že „kasační stížnost podávají jenom proto, že doufají, že z odůvodnění kasačního soudu se mohou dozvědět, jakým způsobem se proti sousedovi mohou vůbec bránit, popř. jakým způsobem by měli ve stavebním řízení postupovat.“

Proto navrhují napadené usnesení krajského soudu zrušit.

Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů ( a 3 ) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud především konstatuje, že stěžovatelé chybně označili důvod kasační stížnosti jako důvod podřazený ustanovení , ačkoliv na projednávanou věc dopadá speciální důvod, zakotvený v písm. e) stejného zákonného ustanovení („Kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.“). Jak je totiž patrno ze shora uvedeného, v daném případě byl návrh odmítnut. Protože však každé podání je posuzováno z hlediska jeho obsahu a nikoliv formy, zaměřil se Nejvyšší správní soud v dalším na naplnění kasačního důvodu obsaženého v citovaném ustanovení písm. e).

V projednávané věci byl návrh na obnovu řízení odmítnut jako nepřípustný, jelikož stěžovatelé tuto obnovu navrhovali proti rozsudku vydanému v řízení o žalobě na zrušení správního rozhodnutí, nikoliv v řízení o ochraně před zásahem správního orgánu. K tomu Nejvyšší správní soud pro stručnost odkazuje na svoji konstantní judikaturu (viz např. Sb. NSS č. 275/2004), podle níž „rozhodnutí soudu vydané podle části páté , ve znění účinném k 31. 12. 2002, je rozhodnutím ve správním soudnictví, bez ohledu na to, zda šlo o rozhodnutí v řízení o žalobě nebo o opravném prostředku, či zda se jednalo o rozhodnutí správního orgánu ve veřejnoprávní či soukromoprávní věci. Proti takovému rozhodnutí není přípustná obnova řízení ani podle ustanovení “

Jelikož v daném případě stěžovatelé nikterak nezpochybnili (a ani z předloženého soudního správního a soudního spisu nevyplývá nic, tuto skutečnost relativizující), že se skutečně domáhají obnovy soudního řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, je nutno s odkazem na kogentní znění ustanovení a rovněž na citovaný judikát Nejvyššího správního soudu konstatovat, že krajský soud zcela správně a v souladu se zákonem tento návrh odmítl jako nepřípustný.

K upřímně vyjádřené skutečné motivaci stěžovatelů k podání kasační stížnosti („dozvědět se možnosti obrany proti sousedovi ve stavebním řízení“) Nejvyšší správní soud uvádí, že v řízení o kasační stížnosti přezkoumává napadené rozhodnutí krajského soudu. Tímto rozhodnutím byl v projednávané věci odmítnut návrh stěžovatelů a jelikož Nejvyšší správní soud je vázán důvody a rozsahem kasační stížnosti (, 3 ), zásadně mu přísluší vyjadřovat se pouze k zákonnosti tohoto procesního postupu krajského soudu, vrcholícího odmítnutím návrhu. Jak je patrno ze shora uvedeného, zvolený procesní postup byl zcela v souladu se zákonem a kasační stížnost proto musí být shledána nedůvodnou. Navádět a inspirovat stěžovatele k dalším možnostem obrany proti předmětnému stavebnímu řízení soudu nepřísluší, a to již z toho důvodu, že by tím porušoval ústavně garantovaný princip rovnosti účastníků řízení tím, že by jednoho z účastníků dalších potencionálních řízení poučil o jeho procesních možnostech. Orgány veřejné moci, mezi něž samozřejmě spadají též soudy, musí v takovýchto otázkách zůstat neutrální a nezbývá proto než stěžovatelům připomenout, že nejdůležitějším prostředkem ochrany práva, jehož by mělo být při úvahách o vlastním procesním postupu využíváno, je institut advokáta, který by především v tomto smyslu měl svým klientům poskytnout kvalifikované právní služby.

Ze shora uvedených důvodů kasační stížnost není důvodná a Nejvyšší správní soud ji proto zamítl ( ), neboť neshledal nezákonnost napadeného usnesení ve smyslu ustanovení

Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ) a odpůrci Krajskému úřadu Ústeckého kraje náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že se odpůrci nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 8. září 2005

JUDr. Vojtěch Šimíček

předseda senátu