Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Ads 77/2005 - 84

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce J. P., proti žalovanému Ministerstvu obrany ČR, se sídlem Praha 10, Vršovická 1429/68, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č. j. - 61 ze dne 29. 4. 2005,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení shora označeného usnesení krajského soudu, kterým byl zamítnut jeho návrh na bezplatné ustanovení advokáta pro řízení kasační stížnosti. Soud tak učinil poté, co po obdržení žádosti stěžovatele o přidělení „obhájce“ ke kasační stížnosti opakovaně vyzval stěžovatele k vyplnění údajů o jeho osobních a majetkových poměrech a vysvětlil mu důležitost požadovaných podkladů pro rozhodnutí ve věci žádosti o ustanovení zástupce. Vyplnění uvedeného formuláře však stěžovatel opakovaně odmítl, v důsledku čehož neměl soud z důvodů zaviněných stěžovatelem dostatek podkladů pro posouzení důvodnosti žádosti o ustanovení advokáta. Proto soudu nezbylo než návrh stěžovatele na bezplatné ustanovení advokáta zamítnout, když k jinému než bezplatnému ustanovení advokáta, není soud legitimován.

Stěžovatel uvedené usnesení napadl rozsáhlou kasační stížností. V části, v níž napadá shora nadepsané usnesení, stěžovatel uvádí, že krajský soud v daném případě nerespektoval jeho právo na právní obhajobu od počátku jakéhokoli řízení, které podle něj vyplývá z blíže nespecifikovaného rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2001. Dále má z tohoto rozhodnutí vyplývat, že v případě, kdy si účastník řízení nezajistí obhajobu sám, je mu povinen obhájce ustanovit soud. Dále se stěžovatel pozastavuje nad skutečností, že krajský soud ani po dvou měsících od podání kasační stížnosti tuto nepředložil Nejvyššímu správnímu soudu, jak mu to ukládá , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). V tom spatřuje průtahy způsobené libovůlí soudu. Stěžovatel rovněž poukazuje na skutečnost, že rozhodnutí nebylo vydáno za jeho účasti. V ostatním obsahu kasační stížnosti stěžovatel napadá postup správního orgánu ve správním řízení a rozporuje postup krajského soudu v řízení o žalobě.

Nejvyšší správní soud ze spisu zjistil, že Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, vydal dne 28. 2. 2005 usnesení č. j. - 29, kterým odmítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Vojenského úřadu sociálního zabezpečení č. j. 45/3-3197/2000-8201 ze dne 13. 7. 2000. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel kasační stížnost, jež byla krajskému soudu doručena 14. 3. 2005, v rámci níž mj. požádal soud „o přidělení obhájce ke kasační stížnosti“. Dne 6. 4. 2005 byla stěžovateli doručena výzva krajského soudu, aby vyplnil formulář o osobních a majetkových poměrech, jehož vyplnění a předložení je nezbytné pro posouzení, zda stěžovatel splňuje předpoklady pro bezplatné ustanovení advokáta. To stěžovatel svým přípisem ze dne 13. 4. 2005 odmítl, mj. s tím, že se na něj nevztahuje zákon, jenž některým kategoriím osob ukládá povinnost předkládat majetková přiznání. Podle úředního záznamu v soudním spise byl stěžovatel dne 22. 4. 2005 dotázán, zda vyplní formulář o osobních a majetkových poměrech. To stěžovatel odmítl s tím, že to není jeho povinnost; stěžovatel rovněž odkázal na shora uvedené rozhodnutí Ústavního soudu, dle kterého má soud povinnost advokáta stěžovateli zajistit.

Podle navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Podle pak platí, že účastník řízení, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků.

Stěžovatel není v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem. Jak však vyplývá z dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu, tato skutečnost není v řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce důvodem pro odmítnutí stížnosti pro nedostatek právního zastoupení ve smyslu (srov. judikát publikovaný pod č. NSS).

Nejvyšší správní soud se tedy mohl zabývat meritorním posouzením kasační stížnosti; dospěl však k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Stěžovatel v kasační stížnosti fakticky uplatnil důvod podle , tj. nezákonnost rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí návrhu. Nejvyšší správní soud však zjistil, že zákonné podmínky pro vydání napadeného usnesení v daném případě splněny byly, a toto usnesení tudíž není nezákonné. Ze shora uvedených ustanovení a lze jednoznačně dovodit, že jednou z podmínek pro ustanovení zástupce pro řízení je prokazatelný nedostatek prostředků účastníka řízení a že důkazní břemeno ohledně splnění této podmínky spočívá na tomto účastníkovi (srov. formulaci: „účastník, který doloží …“). V daném případě má Nejvyšší správní soud za nesporné, že stěžovatel byl krajským soudem opakovaně vyzván k vyplnění formuláře o osobních a majetkových poměrech a poučen o potřebnosti těchto údajů pro rozhodnutí o jeho návrhu na ustanovení zástupce. Jestliže stěžovatel poskytnutí informací o svých majetkových poměrech vyplněním uvedeného dotazníku odmítl, své majetkové poměry soudu nedoložil jiným způsobem, a jestliže soud neměl podle svých tvrzení, na kterých nemožno podle Nejvyššího správního soudu cokoli zpochybňovat, relevantní údaje k dispozici z jiných zdrojů, nebyly splněny podmínky pro aplikaci ve spojení s a návrhu stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti nebylo možno vyhovět.

Námitka stěžovatele, podle níž není povinen přehled o své majetkové situaci podávat, podle Nejvyššího správního soudu vyplývá ze záměny uvažované zákonné povinnosti podávat majetková přiznání, která by se měla týkat úzce specifikovaného okruhu osob, a důkazního břemene účastníka řízení žádajícího ve smyslu o ustanovení zástupce řízení k doložení svých majetkových poměrů ve smyslu Své majetkové poměry mohl stěžovatel ostatně doložit i jiným způsobem, než vyplněním soudem zaslaného formuláře. Stěžovatel však nedoložil své majetkové poměry žádným způsobem, a proto rozhodnutí o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce bylo vydáno v souladu se zákonem.

Ústavně zakotvené právo na bezplatnou pomoc obhájce ( d) se vztahuje pouze na trestní řízení a i tam norma ústavního práva vyžaduje provedení zákonem. Podmínky, za nichž může soud rozhodnout o ustanovení zástupce v přezkumném řízení soudním, jsou upraveny v ve spojení s Jestliže, jak Nejvyšší správní soud shora dovodil, nebyly v daném případě splněny podmínky podle uvedených ustanovení, a to přesto, že krajský soud opakovaně vyzval stěžovatele k doložení svých osobních a majetkových poměrů, nemohlo dojít k zásahu do ústavně zakotveného práva stěžovatele na právní pomoc ve smyslu d. Rozhodování o návrhu na ustanovení zástupce není rozhodováním ve věci samé a proto není třeba, aby mu předcházelo jednání za účasti stěžovatele ( ).

Pouze pro úplnost Nejvyšší správní soud odkazuje na , podle něhož je to krajský soud, který se v případech, kdy má kasační stížnost vady, má postarat o jejich odstranění. O žádosti o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti rozhoduje rovněž krajský soud, a i proto nelze v daném případě účinně namítat porušení blíže nespecifikovaných ustanovení , jež mělo spočívat v bezodkladném nepředložení kasační stížnosti Nejvyššímu správnímu soudu.

Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů zamítl kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích jako nedůvodnou ve smyslu

Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona ( ve spojení s ). Žalovaný správní orgán měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal ( ve spojení s ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. září 2005

JUDr. Jaroslav Vlašín, v. r.

předseda senátu