Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 486/2004 - 65

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci stěžovatelů: a) I. D., a b) nezl. A. D., zastoupen zákonnou zástupkyní žalobkyní a), oba zastoupeni Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, se sídlem Příkop 8, Brno, a dalšího účastníka: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti stěžovatelů proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 7. 2004, č. j. - 31,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Ministerstvu vnitra se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 25. 2. 2004,

č. j. OAM - 549/VL - 20 - 04 - 2004, nebyl žalobcům a) a b) udělen azyl podle ustanovení , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Zároveň žalovaný rozhodl, že se na žalobce a) a b) nevztahuje překážka vycestování ve smyslu citovaného zákona. Správní orgán rovněž uvedl, že v průběhu správního řízení bylo prokázáno, že důvodem žádosti o udělení azylu jsou obavy žalobkyně a) z výhrůžek jejího bývalého přítele v zemi původu – v Mongolsku, jež jí vyhrožuje zabitím jejího dítěte – žalobce b) narozeného v České republice, a dále snaha legalizovat pobyt na území České republiky.

Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podala žalobkyně a) jménem svým a svého nezletilého dítěte – žalobce b) v zákonné lhůtě žalobu, která byla k výzvě soudu doplněna zástupcem žalobců. Žalobci napadli rozhodnutí správního orgánu v celém rozsahu výroku o neudělení azylu podle , , 2 a zákona o azylu a o nevztažení překážky vycestování podle téhož zákona. Žalobci namítli porušení ustanovení a 4, , a , o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů ( ), a dále porušení , a zákona o azylu. Uvedli, že se domnívají, že splňují zákonné podmínky pro udělení azylu podle a podle zákona o azylu z humanitárních důvodů. Žalobkyně a) vytýká správnímu orgánu, že při svém rozhodování nezohlednil tu skutečnost, že žalobce b) má v České republice svého otce a má tedy právo na rodičovskou péči a péči i ze strany svého otce. Správní orgán měl tedy v této souvislosti přihlédnout k Úmluvě o právech dítěte, dále k a 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a k a 4 d. Žalobkyně a) má za to, že její osobní situace v zemi původu a situace nezletilého žalobce b) jsou důvodem pro udělení azylu z humanitárních důvodů ve smyslu zákona o azylu.

O žalobě rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem č. j. - 31 ze dne 9. 7. 2004 tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobci uplatněné důvody nelze podřadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze azyl udělit a žalobci tak nesplnili zákonné podmínky pro jeho přiznání a rovněž nebyly shledány žádné překážky vycestování do země původu.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě podali žalobci a) a b) (dále jen „stěžovatelé a/ a b/) dne 16. 8. 2004 kasační stížnost, jež byla doplněna podáním ze dne 22. 9. 2004.

Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Rozsudek byl zástupci žalobců doručen dne 12. 8. 2004, kasační stížnost byla podána na poštu k přepravě 16. 8. 2004 a doručena Krajskému soudu v Ostravě 17. 8. 2004. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatelé jsou zastoupeni advokátem.

Jako důvody kasační stížnosti, jak lze dovodit z obsahu podání, stěžovatelé uplatňují důvody podle , (dále jen „ “).

Stěžovatelé jako důvod kasační stížnosti uvádějí vady řízení spočívající v tom, že při zjišťování skutkové podstaty byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl soud, který rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. Pro nedostatek důvodů považují stěžovatelé rozhodnutí správního orgánu za nepřezkoumatelné. Stejně jako v žalobě vytýkají správnímu orgánu, že při zjišťování skutkového stavu došlo k porušení ustanovení a 4, , a , o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů ( ), a dále k porušení ustanovení a zákona o azylu. Pro tyto vady měl krajský soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. Stěžovatelka a) vytýká krajskému soudu, že nepřihlédl k aktuálním informacím ohledně situace v Mongolsku. Stěžovatelé dále namítají, že se soud při svém rozhodování nezabýval tím faktem, že otec nezletilého stěžovatele b) je občanem České republiky, který tady žije. V případě návratu stěžovatelů do vlasti by došlo k závažnému zásahu do jejich rodinného života s odkazem ustanovení článku 32 odst. 1 a 4 d, Úmluvy o právech dítěte a dále ustanovení článku 8 odst. 1 a 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelé vytýkají krajskému soudu, že při svém rozhodování dostatečným způsobem nezkoumal rozhodnutí žalovaného o neudělení azylu z humanitárních důvodů podle zákona o azylu, a mají za to, že jejich osobní situace je důvodem pro udělení azylu z uvedeného důvodu. Stěžovatelé mají za to, že důvody, které je vedly k odchodu z vlasti a podání žádosti o azyl v České republice, jsou důvody dostatečné pro udělení azylu z důvodů uvedených v ustanovení a zákona o azylu.

Ze shora uvedených důvodů stěžovatelé navrhují napadené rozhodnutí zrušit a zároveň požádali o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Ostravě. Uvádí, že jak rozhodnutí správního orgánu, tak i rozhodnutí krajského soudu byla vydána v souladu s právními předpisy, a odkazuje na obsah správního spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatelky a) učiněné ve správním řízení. K námitkám uvedeným v kasační stížnosti pak správní orgán uvádí, že v případě stěžovatelů nebyl zjištěn žádný z taxativně vymezených důvodů udělení azylu podle § 12 zákona o azylu a rovněž nebyl shledán důvod zvláštního zřetele hodný pro udělení azylu z humanitárních důvodů podle § 14 zákona o azylu. Potíže se soukromou osobou v zemi původu, ani snaha legalizovat pobyt na území České republiky, nejsou azylově relevantními důvody. K námitce, že otec nezletilého dítěte je občan České republiky, správní orgán uvádí, že tato skutečnost není sama případem zvláštního zřetele hodným, pro který by bylo možno udělit azyl podle § 14 zákona o azylu a odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2003, č. j. - 55. Kasační stížnost považuje za nedůvodnou, stejně tak i návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s a 3 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelé uplatnili stížnostní důvody podle ustanovení Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Skutková podstata je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učinění správného skutkového závěru, ve spise obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech skutkový materiál pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem, přičemž tento materiál je nedostačující k učinění správného skutkového závěru.

Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že krajský soud při vlastním přezkoumání žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu, který správně po právní stránce posoudil a zabýval se všemi výroky napadeného rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Ostravě a shodně s tímto soudem má za to, že stěžovateli uváděné důvody pro udělení azylu, a to jak v řízení před správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení před soudem, nelze zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu žadateli azyl udělit, anebo jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok. S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Ostravě správně usoudil a rozhodl, že stěžovatelé nemají nárok na udělení azylu podle § 12 ani z humanitárních důvodů podle § 14 zákona o azylu. S námitkami stěžovatelů se Krajský soud v Ostravě náležitým a vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal.

Ostatně stěžovatelkou a) uváděné důvody, tedy její obava z výhrůžek bývalého přítele v zemi původu – v Mongolsku, jež jí vyhrožuje zabitím jejího dítěte – stěžovatele b), jehož otcem je jiný muž, není důvodem, který je podřaditelný pod ustanovení zákona o azylu, neboť uváděné problémy nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení významnými, tedy rasou, národností, náboženstvím, příslušností k určité sociální skupině, či zastávanými politickými názory stěžovatelů. Uváděné skutečnosti nejsou důvodem pro udělení azylu podle § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona o azylu. Na žadatele se v tomto případě nevztahuje ani překážka vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu.

Rovněž námitku stěžovatelky a), že otec nezletilého dítěte - stěžovatele b) je občan České republiky a z těchto důvodů, vzhledem k situaci v zemi původu a k uplatnění jednoho ze základních lidských práv – právo na soukromý a rodinný život, s přihlédnutím k Úmluvě o právech dítěte, článku 8 odst. 1 a 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a článku 32 odst. 1 a 4 d, měl být stěžovatelům udělen azyl, nelze přijmout, neboť tato skutečnost není důvodem zvláštního zřetele hodným, pro který by bylo možno udělit azyl podle zákona o azylu (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 9. 2003, č. j. ).

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Ostravě nepochybil, jestliže považoval rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady řízení ve smyslu

Žalovaný správní orgán i Krajský soud v Ostravě postupovaly správně, když důvody uplatňované stěžovateli neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho rozhodly.

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl ( ).

Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Stěžovatelé, kteří neměli v tomto řízení úspěch, nemají právo na náhradu nákladů řízení ( ). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 15. září 2005

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu