Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 478/2004 - 61

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: T. K. D., zastoupen JUDr. Martinem Klímou, advokátem, se sídlem V. Klementa 203, Mladá Boleslav, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 8. 2004, č. j. - 40,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. - 40 ze dne 30. 8. 2004 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou u Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 15. 12. 2003 se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal přezkoumání rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 27. 10. 2003, č. j. OAM - 4230/VL - 18 - C10 - 2003, jímž bylo rozhodnuto tak, že se stěžovateli neuděluje azyl podle , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování ve smyslu uvedeného zákona.

Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 8. 2004, č. j. - 40, byla žaloba odmítnuta a vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění svého usnesení krajský soud uvedl, že žaloba neobsahovala žádné žalobní body, neobsahovala ani návrh výroku rozsudku. Stěžovatel sice žalobu doplnil doplňkem ze dne 14. 3. 2004, který byl podán dne 17. 3. 2004, lhůta k doplnění žaloby však stěžovateli končila dne 29. 12. 2004. Vady žaloby tedy nebyly odstraněny ve lhůtě stanovené v , 2 , (dále jen „ “), a protože žaloba měla uvedené vady, nebyly splněny podmínky řízení, tento nedostatek je neodstranitelný, v řízení nelze pokračovat a z toho důvodu soud žalobu odmítl ve smyslu

Stěžovatel podal proti uvedenému usnesení krajského soudu kasační stížnost, v níž především namítá, že v záhlaví napadeného usnesení je označen jako O. D. T., tedy jedno ze dvou jeho křestních jmen je zcela chybné proti správnému jménu K. D. T. Stěžovatel z toho dovozuje, že jako žalobce je v záhlaví napadeného usnesení označen jiný subjekt než skutečný účastník řízení. Jako žalobce je označen non - subjekt, který nemá způsobilost být účastníkem řízení a tudíž není splněna jedna z podmínek řízení a jedná se o značné procesní pochybení soudu, který napadené usnesení vydal. Vedle toho stěžovatel poukazuje na nesrozumitelnost odůvodnění napadeného usnesení, spočívající v tom, že 30. 8. 2004 krajský soud uvedl, že „lhůta k doplnění skončila 29. 12. 2004“, což je den skončení, který ještě nenastal. Má-li tedy stěžovatel možnost žalobu doplňovat do 29. 12. 2004, bylo 30. 8. 2004 rozhodnuto předčasně. Rozhodnutí krajského soudu je pak odůvodněno tím, že stěžovatel včas neodstranil vady žaloby a bez tohoto odstranění vad nebylo možné v řízení pokračovat. K tomuto závěru soudu stěžovatel uvádí, že pokud by bylo vyhověno požadavku zástupce stěžovatele k nahlédnutí do spisu, potom by měl stěžovatel možnost prostřednictvím svého zástupce žalobu doplnit podle původních dispozic a požadavku soudu, a to bezodkladně, tedy sice později, než bylo původně stěžovateli určeno, ale rozhodně dříve než soud ve věci rozhodl a stoprocentně dříve než v termínu uvedeném v odůvodnění usnesení z 30. 8. 2004 (tj. do 29. 12. 2004). Ve smyslu stěžovatel důvody kasační stížnosti spatřuje ve zmatečnosti řízení před soudem spočívající v tom, že chyběly podmínky řízení (za žalobce je označen neexistující subjekt) a vedle toho i podle písm. d) citovaného ustanovení, tj. v nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti („lhůta k doplnění žaloby však žalobci končila 29. 12. 2004“) a dále též v jiné vadě řízení před soudem (upření práva zástupce nahlédnout do spisu 23. 8. 2004 po předložení plné moci k zastupování žalobce - porušení ).

Z obsahu správního spisu vyplývá, že jméno stěžovatele je T. K. D., zatímco v napadeném usnesení krajského soudu je stěžovatel označen jako T. O. D., krajský soud tedy nerozhodl ve věci stěžovatele, ale ve věci jiného subjektu. Pokud by se jednalo o zjevnou nesprávnost v označení stěžovatele, byl namístě postup ve smyslu ve spojení s , tedy oprava takovéto zjevné nesprávnosti i bez návrhu. Krajský soud však opravu v označení stěžovatele neprovedl, takže není zřejmé, zda napadeným usnesením bylo skutečně rozhodnuto ve věci stěžovatele T. K. D. Pokud krajský soud v usnesení ze dne 30. 8. 2004 uvedl, že lhůta k doplnění žaloby skončila 29. 12. 2004, tedy v den, který v době vydání napadeného usnesení ještě nenastal, jednalo-li by se o zjevnou nesprávnost, přicházel rovněž v úvahu postup podle ve spojení s , přičemž takovýto postup krajský soud nezvolil.

Stěžovatel tedy důvodně namítá zmatečnost řízení před soudem spočívající v tom, že chyběly podmínky řízení ( ) a v nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti ( ).

Pokud stěžovatel namítá jinou vadu řízení před soudem spočívající v upření práva jeho zástupce nahlédnout dne 23. 8. 2004 do spisu krajského soudu, lze ze záznamu soudu ze dne 23. 8. 2004 zjistit pouze to, že zástupce stěžovatele skutečně uvedeného dne hodlal nahlédnout do spisu, a protože Mgr. Veltruská měla do konce srpna dovolenou, je poznamenáno, že se zastaví v měsíci září. Z tohoto záznamu nelze dovodit odmítnutí nahlédnout do spisu, zřejmě se jednalo o situaci, kdy spis měla u sebe soudkyně, která byla na dovolené, takže z tohoto důvodu neměl zástupce stěžovatele možnost do spisu nahlédnout.

Nejvyšší správní soud napadené usnesení vzhledem k důvodnosti kasační stížnosti zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení podle V novém řízení krajský soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ( ) a je v něm vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku ( ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 15. září 2005

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu