Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Afs 9/2004 - 64

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: Č. Ú. n. L. a. s., proti žalovanému: Celní ředitelství Ústí nad Labem, se sídlem Ústí nad Labem, Elišky Krásnohorské 2378/24, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 12. 2003, č. j. - 43,

t a k t o:

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. – 43 ze dne 4. 12. 2003 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se jako stěžovatel včas podanou kasační stížností domáhá u Nejvyššího správního soudu vydání rozsudku, kterým by byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 12. 2003, č. j. - 43, jímž byla zamítnuta jeho žaloba a současně rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Krajský soud v Ústí nad Labem v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že není důvodná žaloba proti rozhodnutí Celního ředitelství Ústí nad Labem ze dne 6. 3. 2002, č. j. 285/02-01, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Teplice ze dne 16. 11. 2001, č. j. 4287/01-2062-01, o dodatečném vyměření spotřební daně ve výši 4 246 651 Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 934 263 Kč.

Krajský soud po skutkové stránce vyšel z toho, že na základě rozhodnutí Celního úřadu v Teplicích č. j. 12062020-02540-6 bylo dne 1. 6. 2000 propuštěno do režimu volný oběh zboží pod obchodním názvem „Mosstanol L“ deklarované jako „Rozpouštědla ředidla složená org. na bázi butylacetátu“ v množství 22 940 kg, kde žalobce vystupoval jako nepřímý zástupce dovozce firmy L. a.s. ve smyslu , ve znění pozdějších předpisů. V celním řízení konaném dne 1. 6. 2000 celní úřad nevypočítal a nevybral spotřební daň z dovezeného zboží, protože deklarant neuvedl do páté části zleva odst. 33 celní deklarace kód „SL“, jež se uvádí v případě, že má být do volného oběhu nebo režimu aktivního zušlechťovacího styku v systému navrácení propuštěn líh, včetně neoddělitelného lihu, vzniklého kvašením, obsažený ve zboží jiném než uvedeném pod položkami 2203, 2204, 2205 a 2206 celního sazebníku, činí-li celkový obsah lihu v tomto zboží více než 1,2 objemových procent alkoholu. Jelikož však z rozboru vzorku odebraného celním úřadem bylo dne 27. 10. 2001 zjištěno, že žalobcem dovezený Mosstanol L obsahoval 62,7 objemových procent etylalkoholu, 34,8 objemových procent isopropylalkoholu, 0,4 objemových procent propanolu a v malém množství i blíže neurčené organické složky a vodu, celní úřad dodatečně musel vyměřit spotřební daň a daň z přidané hodnoty.

Po právní stránce vyšel krajský soud z toho, že podstatou sporu mezi účastníky je posouzení zákonnosti vyměření daně z lihu, tedy posouzení toho, zda líh obsažený v přípravku Mosstanol L je předmětem spotřební daně. Při svém rozhodování dospěl k závěru, že dikce ustanovení , o spotřebních daních, ve znění účinném pro rok 2000, nesvědčí tvrzení žalobce. Krajský soud dospěl k závěru, že způsob vzniku Mosstanolu L a jeho charakter neodpovídá definici lihu a způsobům jeho výroby podle , o lihu, ani prováděcí , a že je nutno vycházet z ustanovení , ve znění účinném pro rok 2000, podle něhož je předmětem daně líh (etylalkohol) s poznámkou pod čarou 21i, jež odkazuje na Podle odstavce 2 tohoto zákonného ustanovení je předmětem daně líh podle odstavce 1, včetně neodděleného lihu vzniklého kvašením, obsažený v jakýchkoli výrobcích, nejde-li o výrobky uvedené pod položkami 2204, 2205 a 2206 kódu sazebníku, pokud celkový obsah lihu v těchto výrobcích činí více než 1,2 objemových procent alkoholu. Podle ustanovení tohoto zákona je předmětem daně i líh podle odstavce 1, včetně neodděleného lihu vzniklého kvašením, obsažený ve výrobcích uvedených pod položkami 2204, 2205 a 2206 kódu sazebníku, pokud celkový obsah lihu v těchto výrobcích činí více než objemových 22 % alkoholu a posléze podle téhož zákona se na líh denaturovaný jiným než stanoveným denaturačním prostředkem, s menším přídavkem denaturačního prostředku nebo použitý pro jiný než stanovený účel, pohlíží jako na líh nedenaturovaný. Krajský soud z uvedeného dovodil, že i když , ve znění účinném pro rok 2000, stanoví, že předmětem daně je líh a na odkazuje poznámka pod čarou č. 21i, není možno ustanovení , ve znění účinném pro rok 2000, zužovat pouze na líh podle Je tomu tak proto, že nikde není přímo stanoveno, že předmětem daně je líh ve smyslu a poznámky pod čarou je třeba chápat dle judikatury Ústavního soudu jako pouhou legislativní pomůcku, která není závazným pravidlem pro výklad právního předpisu a stanovení pravidel chování. Krajský soud proto uzavřel, že jelikož není sporu o tom, že Mosstanol L obsahuje 62,7 objemových procent etylalkoholu, je tento líh obsažený v tomto zboží právem předmětem daně podle , ve znění účinném pro rok 2000, a žalobu proto musel zamítnout.

V kasační stížnosti proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, jež se opírá o důvody uvedené v ustanovení a d) , žalobce jako stěžovatel odmítl závěry krajského soudu, pokud dospěl k tomu, že rozhodnutí Celního ředitelství Ústí nad Labem ze dne 6. 3. 2002, č. j. 285/02-01, je věcně správné. Stěžovatel v tomto opravném prostředku vyslovil právní názor, že lihem ve smyslu , ve znění účinném pro rok 2000, je nutno rozumět jen líh ve smyslu , o lihu. Je tomu tak proto, že předmětem spotřební daně podle ustanovení citovaného zákona je líh a toto zákonné ustanovení doplňuje poznámka pod čarou č. 21i, jež odkazuje na ustanovení , o lihu. Pojem „líh“ v obou uvedených právních předpisech je totožný a pro potřeby definice lihu podle , ve znění účinném pro rok 2000, je tedy plně aplikovatelná definice obsažená v zákoně o lihu. Tento právní názor je podpořen i tím, že pojem lihu není v zákoně č. , ve znění účinném pro rok 2000, definován. Ve světle tohoto právního názoru potom nemůže obstát právní názor krajského soudu stran toho, zda Mosstanol L je lihem, popřípadě výrobkem obsahujícím líh, ve smyslu , ve znění účinném pro rok 2000. Je tomu tak proto, že krajský soud v odůvodnění rozsudku neuvedl, co rozumí pod pojmem „líh“ ve smyslu zákona o spotřebních daních, a rozsudek tudíž v tomto směru není ani dostatečně odůvodněn. Krajský soud pochybil i v tom, že na jedné straně vyloučil aplikaci stran potřeby vymezení pojmu líh pro účely , ve znění účinném pro rok 2000, ale na druhé straně při vymezení pojmu denaturace, resp. denaturovaný líh pro potřeby zákona o spotřebních daních, přímo odkázal na Pokud tedy Mosstanol L neobsahuje líh ve smyslu zákona o lihu, pak není lihem, resp. výrobkem líh obsahující ve smyslu zákona o spotřebních daních, a proto Mosstanol L nemůže být předmětem daně z lihu podle platné právní úpravy. Krajský soud proto celou věc nesprávně posoudil po právní stránce, neboť při správném výkladu zákona měl dospět k závěru, že líh obsažený v Mosstanolu L není lihem ve smyslu zákona o spotřebních daních, když není lihem ve smyslu zákona o lihu, a tudíž nepodléhá ani spotřební dani. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil kasační stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení

Žalované Celní ředitelství Ústí nad Labem v písemném vyjádření ke kasační stížnosti odkázalo na své vyjádření k žalobě a správně závěry krajského soudu vyslovené v napadeném rozsudku.

Nejvyšší správní soud přezkoumal z podnětu podané kasační stížnosti napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 12. 2003, č. j. – 43, při vázanosti rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti (, 3 ) a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

V této věci jde o posouzení právní otázky, zda předmětem daně z lihu ve smyslu ustanovení , o spotřebních daních, ve znění účinném pro rok 2000, je pouze líh ve smyslu , o lihu, ve znění pozdějších předpisů, nebo zda předmětem této daně je, resp. může být, i líh jiný, nespadající pod pojem lihu dle , ve znění pozdějších předpisů.

Krajský soud dospěl k závěru, že způsob vzniku Mosstanolu L, ani jeho charakter neodpovídá definici lihu a způsobům jeho výroby podle , ve znění pozdějších předpisů, a podle Krajský soud zřejmě vyšel ze stanoviska osoby zúčastněné na řízení, společnosti L., a.s., podle níž Mosstanol není lihem, ani výrobkem obsahujícím líh ve smyslu zákona o lihu, a to zejména vzhledem ke způsobu jeho vzniku (Mosstanol nevzniká destilací podle a b/ , ve znění pozdějších předpisů a ani synteticky podle tohoto zákona, protože je získáván v procesu regenerace alkoholů z odpadního roztoku /reakční vody/, vznikající při výrobě syntetických paliv ze zemního plynu, a není tedy výrobou lihu podle a zákona o lihu, když se při něm líh vůbec nevyrábí).

Krajský soud dovodil, že pokud , ve znění účinném pro rok 2000, v stanoví, že předmětem daně je líh, a na ustanovení , o lihu, odkazuje poznámkou pod čarou č. 21i, není možné dané ustanovení zužovat pouze na líh ve smyslu zákona o lihu, protože není nikde přímo stanoveno, že předmětem daně je líh ve smyslu , o lihu.

Nejvyšší správní soud nepovažuje tento právní názor krajského soudu za správný.

, o spotřebních daních, ve znění účinném pro rok 2000, v klíčovém ustanovení stanoví, že předmětem daně je líh (etylalkohol) s poznámkou pod čarou č. 21i, která odkazuje na ustanovení , ve znění pozdějších předpisů. Z toho vyplývá, že , ve znění účinném pro rok 2000, neobsahuje legální definici pojmu líh, která by omezila použití tohoto pojmu pouze pro účely daně z lihu. Nelze však dovodit ani rozlišení implicitní, kdy by odlišnost významů pojmu líh měla být zřejmá z kontextu zákona o spotřebních daních a zákona o lihu. V této věci uvedená poznámka pod čarou č. 21i pak není zcela bez významu za situace, kdy je třeba odpovědět na otázku, zda předmětem daně z lihu je pouze líh ve smyslu zákona o lihu, či zda předmětem daně je i líh jiný. Poznámku pod čarou lze v těchto souvislostech chápat jako výkladovou pomůcku, která směruje odpověď na uvedenou otázku k tomu, že předmětem daně z lihu je pouze líh ve smyslu zákona o lihu. Tím se Nejvyšší správní soud v žádném případě neodchyluje od judikatury Ústavního soudu (např. rozhodnutí sp. zn. , rozhodnutí ) k charakteru a povaze poznámek pod čarou, v níž konstatuje, že posláním poznámek pod čarou či vysvětlivek je pouhé zlepšení přehlednosti a orientace v právním předpise formou legislativní pomůcky, která z povahy věci nemůže stanovit závazná pravidla chování nebo pravidla pro interpretaci daného ustanovení. Smysl poznámek pod čarou není v jejich závaznosti, ale právě ve vodítku pro výklad dané právní normy či ustanovení. Tyto poznámky či vysvětlivky, jež nejsou součástí právního předpisu, tedy mohou sloužit soudům jako jedna z pomůcek, kterou při výkladu právní normy soud použije. Uvedené závěry podle Nejvyššího správního soudu respektují i závěry, které vyslovil Ústavní soud v usnesení sp. zn. ze dne 31. 7. 1996, v němž uvedl: „Jednotnost právního řádu je v rovině právního jazyka kromě jiného spjata s konstantností významů přisuzovaných jazykovým výrazům, t. j. s vyloučením polysémie a homonymie. Výjimkou je pouze rozlišování samotným zákonodárcem, a to explicitně formou legální definice nebo implicitně, tzn. když odlišnost významů je zřejmá z kontextu. Jestliže tedy právní předpis obsahuje legální definici pojmu, omezující její použití pouze pro účely daného předpisu, plyne z toho nutnost odlišení ve vztahu k významu stejného pojmu, obsaženého v jiných předpisech“.

Ostatně Nejvyšší správní soud neopomíjí ani výklad historický, který záleží v ujasnění smyslu právní normy v souvislosti s podmínkami jejího vzniku a s cílem, který se sledoval vydáním právní normy. , o spotřebních daních, ve znění účinném do 30. 6. 1997, tedy do nabytí účinnosti , o lihu, obsahoval v ustanovení legální definici lihu pro účely tohoto zákona o spotřebních daních. , o lihu a o změně a doplnění , o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, a , o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, ve své třetí části změnil (novelizoval) i zákon o spotřebních daních. V ustanovení pod bodem 9 v za slovo „líh“ byl doplněn odkaz na poznámku č. 21i, která zní: „21i “, pod bodem 10 byl v vypuštěn odstavec 2 a dosavadní odstavce 3 až 6 byly označeny jako odstavce 2 až 5. V důvodové zprávě k citovaného zákona (tisk č. 46, II. volební období Poslanecké sněmovny) je pak uvedeno: „Ze zákona o spotřebních daních se navrhuje vypustit ta ustanovení, která jsou duplicitní s návrhem zákona o lihu. Jedná se o definici lihu … V návrhu zákona o lihu je třeba upravit výrobu a nakládání s lihem komplexně a v zákoně o spotřebních daních ponechat jen ta ustanovení, která jsou určena pro spotřební daně“. Ustanovení zákonodárce přijal ve znění vládního návrhu.

Ze všech uvedených důvodů proto zaujímá Nejvyšší správní soud právní názor, že předmětem daně z lihu podle ustanovení , o spotřebních daních, ve znění účinném pro rok 2000, může být jen líh ve smyslu , o lihu.

Jiný výklad, tedy že předmětem této daně může být i jiný líh, aniž bylo vyloženo, o jaký jiný líh by se mělo jednat, by způsobil právní nejistotu, nepředvídatelnost rozhodování státních orgánů a byl by v rozporu s principy právního státu.

Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů došel k závěru, že kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 12. 2003, č. j. – 43, je opodstatněná, proto tento rozsudek zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení ( ).

V tomto řízení je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí ( ).

Nejvyšší správní soud rozhodl o kasační stížnosti rozsudkem bez jednání, protože mu takový postup umožňuje ustanovení

Krajský soud rozhodne v novém rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ( věty první ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 15. září 2005

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu