Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 364/2004 - 45

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: N. T. T. P., zastoupené JUDr. Janem Paroulkem, advokátem se sídlem Blansko, Čelakovského 6, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 7. 2003 č. j. OAM-5477/VL-11-P17-2002, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 8. 2004 č. j. – 25,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 6. 8. 2004 č. j. – 25 zamítl žalobu podanou žalobkyní (dále i „stěžovatelka“) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 7. 2003 č. j. OAM-5477/VL-11-P17-2002, kterým nebyl žalobkyni udělen azyl podle , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), a současně bylo vysloveno, že se na ni nevztahuje překážka vycestování dle téhož zákona. V odůvodnění rozsudku krajský soud shrnul dosavadní řízení ve věci a mimo jiné uvedl, že žalobkyně ani ve správním řízení o udělení azylu netvrdila, že by opouštěla Vietnam z důvodů uvedených v ustanovení , jediným tvrzeným důvodem jejího odchodu ze země původu byla její špatná osobní ekonomická situace. V obecné rovině pak žalobkyně pouze okrajově zmínila nespokojenost se stavem lidských a občanských práv ve vlasti, aniž by toto tvrzení dále rozvedla či konkretizovala. Svoji údajnou diskriminaci spatřovala pouze v tom, že byla propuštěna z práce v důsledků vystoupení manžela z komunistické strany, žádné jiné problémy neměla, přičemž ze zpráv o hodnocení situace ve Vietnamu vyplývá, že situace žalobkyně nebyla vzhledem k hospodářskému stavu Vietnamu zdaleka ojedinělá a příčiny její nezaměstnanosti tak bezpochyby nelze podřadit pouze pod ty, které uvedla. Krajský soud proto uzavřel, že žalovaný postupoval správně, když rozhodl o neudělení azylu dle , neboť naplnění žádné za zákonných podmínek pro udělení azylu vymezených v tomto zákonném ustanovení v daném případě prokázáno nebylo.

Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podala žalobkyně včas kasační stížnost. Dle názoru stěžovatelky rozhodl krajský soud nesprávně, když zamítl její žalobu proti rozhodnutí o neudělení azylu, a své rozhodnutí odůvodnil tak, že žalovaný své rozhodnutí opírá o dostatečně zjištěný skutkový stav, který se opírá o její tvrzení a o Zprávy Ministerstva vnitra Velké Británie a zprávy z databáze ČTK. Stěžovatelka s tímto odůvodněním nesouhlasí, neboť ze strany žalovaného došlo ke zcela nesprávným skutkovým zjištěním, když fakt, že byl-li její manžel z důvodu svých reformních názorů donucen opustit komunistickou stranu a následně připraven o zaměstnání, znamenalo to pro ni a rodinu pouze ekonomickou újmu. Stěžovatelka se domnívá, že situace, kdy se s požehnáním státní moci ocitne zcela bez prostředků k obživě a navíc je jí aktivně bráněno si obživu zajistit novým zaměstnáním, je právě tou formou psychického nátlaku, jež má na mysli ustanovení . Dále považuje stěžovatelka za zcela nedostatečné provedené dokazování, jestliže se žalovaný správní orgán ve svém rozhodnutí opírá pouze o dle jeho názoru dostačující informace zahraničního ministerstva (zprávy Ministerstva vnitra Velké Británie) a zpráv z databáze ČTK, myslí si, že se měl žalovaný obrátit především na informace českých zastupitelských úřadů, potažmo Ministerstva zahraničí České republiky a nezávislých mezinárodních institucí, jejichž informace by byly daleko relevantnější. Na základě uvedeného má stěžovatelka za to, že napadený rozsudek vycházel z neúplně provedeného dokazování a s tím souvisejícího nesprávně zjištěného skutkového stavu, a že jsou zde podmínky pro zrušení napadeného rozsudku krajského soudu, zároveň žádá o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalovaný se k podané kasační stížnosti nevyjádřil.

Z předloženého správního spisu vyplynulo, že stěžovatelka podala dne 9. 12. 2002 žádost o udělení azylu, ve kterém uvedla, že vlast opustila v roce 2002 z ekonomického důvodu. Od roku 1992 byla bez práce a nemohla si další najít, manžel je úředníkem, ale již delší dobu nedostával plat, neměli z čeho žít. Stěžovatelka také uvedla, že si chce legalizovat pobyt, a že ona, ani nikdo z rodiny, není a nebyl členem žádné politické strany, ani jiné organizace. V případě návratu do vlasti se stěžovatelka obávala problémů, vyplývajících z toho, že odešla z Vietnamu nelegálně. V pohovoru k žádosti o udělení azylu stěžovatelka popsala cestu z Vietnamu do České republiky, kterou absolvovala s manželem a dětmi, dále uvedla, že před rokem 1992 pracovala jako úřednice v bance, ale po vystoupení manžela z komunistické strany, byla vyhozena, s žádostí o pomoc se nikam neobrátila, protože s manželem neměli práci, žili v těžkých podmínkách. Posledním impulsem k odchodu z Vietnamu bylo dle stěžovatelky to, že slyšela, že děti čeká v České republice lepší budoucnost. Jiné problémy stěžovatelka ve vlasti neměla.

Součástí správního spisu je také dokument „Hodnocení země – Vietnam“ Ministerstva vnitra Velké Británie z října roku 2002 a informace o Vietnamu České tiskové kanceláře.

Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu a v mezích kasační stížnosti napadený rozsudek a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Před samotným posouzením věci považuje Nejvyšší správní soud za vhodné předeslat, že v řízení o kasační stížnosti není jeho úkolem znovu komplexně posuzovat otázku, zda měl či neměl být stěžovateli azyl udělen, nýbrž má posoudit, zda předchozí řízení trpělo vadami spadajícími pod vymezení v , (dále jen „“) tvrzenými v kasační stížnosti, popřípadě některými dalšími vadami, k jejichž přezkumu je Nejvyšší správní soud povolán v řízení zahájeném platně podanou kasační stížností.

V kasační stížnosti stěžovatelka výslovně neoznačila důvod jejího podání, avšak z obsahu kasační stížnosti vyplývá, že byla podána z důvodu uvedeného v ustanovení , tedy pro tvrzenou vadu řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit. Stěžovatelka má za to, že žalovaný provedl nedostatečné dokazování, když své rozhodnutí opírá pouze o informace Ministerstva vnitra Velké Británie a zprávy z databáze České tiskové kanceláře, a tím nesprávně zjistil skutkový stav, neboť stěžovatelka se domnívá, že za situace, kdy s požehnáním státní moci se ocitli zcela bez prostředků k obživě, bylo jim aktivně bráněno si obživu zajistit novým zaměstnáním, je právě tou formou psychického nátlaku dle .

Podle ustanovení se azyl udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec je buď pronásledován za uplatňování politických práv a svobod a nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Nejvyšší správní soud má za to, že v rámci řízení o udělení azylu provedl žalovaný řádné dokazování, když si opatřil dostatek podkladů pro rozhodnutí, přičemž vycházel zejména z tvrzení stěžovatelky uváděných v žádosti o udělení azylu a v protokolu k této žádosti a z dokumentu „Hodnocení země – Vietnam“ Ministerstva vnitra Velké Británie z října roku 2002 a informací o Vietnamu České tiskové kanceláře. Na základě opatřených podkladů zjistil žalovaný přesně a úplně skutkový stav věci, který rozebral v kontextu platné právní úpravy a dospěl k závěrům uvedeným v rozhodnutí. Po posouzení situace v zemi původu stěžovatelky a především s přihlédnutím k jí uváděným skutečnostem nevyšlo najevo, že by stěžovatelka byla ve vlasti pronásledována nebo mohla mít odůvodněný strach z pronásledování z důvodu uvedených v . Ze skutečností uváděných stěžovatelkou v řízení o udělení azylu jednoznačně vyplývá, že vlast opustila vedena ekonomickými důvody, neboť byla delší dobu bez zaměstnání stejně jako její manžel a rodina neměla prostředky na obživu. Nelze opomenout, že stěžovatelka také uvedla, že si chce v České republice legalizovat pobyt, že ve vlasti nikdy nebyla členkou žádné politické strany nebo hnutí, se státními orgány či institucemi ve vlasti problémy neměla, ani se na ně neobrátila s žádostí o pomoc. Nejvyšší správní soud se domnívá, že žalovaný se v odůvodnění svého rozhodnutí s možnou aplikací ustanovení dostatečným způsobem vypořádal, podrobně popsal průběh řízení o udělení azylu, právní a skutková zjištění ve věci, hodnocení důkazů a konečná stanoviska. Rovněž Městský soud v Praze vycházel z dostatečných podkladů potřebných pro rozhodnutí, ve věci provedl řádné dokazování a dospěl ke stejným právním závěrům jako žalovaný. Nejvyšší správní soud přijaté závěry sdílí a v řízení neshledal vadu ve smyslu ustanovení

Co se týče námitky stěžovatelky, že její manžel byl z důvodu svých reformních názorů donucen opustit komunistickou stranu a následně připraven o zaměstnání, Nejvyšší správní soud v souladu se svou ustálenou judikaturou konstatuje, že povinností správního orgánu je zjišťovat skutečnosti rozhodné pro udělení azylu podle příslušných ustanovení , jen tehdy, jestli žadatel o udělení azylu alespoň tvrdí, že existují důvody v těchto ustanoveních uvedené. Z žádného zákonného ustanovení však nelze dovodit, že by správnímu orgánu vznikla povinnost, aby sám domýšlel právně relevantní důvody pro udělení azylu žadatelem neuplatněné a posléze k těmto důvodům činil příslušná skutková zjištění. Povinnost zjistit skutečný stav věci dle ustanovení má správní orgán pouze v rozsahu důvodů, které žadatel v průběhu správního řízení uvedl. O tom, že za vystoupením manžela stěžovatelky z komunistické strany byly jeho odlišné politické postoje, se kterými ona plně sympatizovala, se však stěžovatelka zmínila poprvé až v rámci řízení o žalobě u krajského soudu, a to ve stanovisku k vyjádření žalovaného k žalobě ze dne 2. 12. 2003, a neuvedla je v řízení o udělení azylu vedeném žalovaným (v pohovoru k důvodům žádosti o udělení azylu pouze uvedla, že manžel vystoupil z komunistické strany), proto se jí žalovaný nemohl zabývat.

Na závěr Nejvyšší správní soud připomíná, že právní institut azylu nelze směšovat s instituty sloužícími k legalizaci pobytu cizinců na území České republiky, které jsou vymezeny například v zákoně č. , o pobytu cizinců na území ČR, v platném znění.

Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl dle ustanovení

Stěžovatelka podala také návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek dle ustanovení Nejvyšší správní soud se návrhem nezabýval, neboť věc byla vyřízena přednostně v souladu s ustanovením ve spojení s

Jelikož stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona ( ve spojení s ). Žalovaný měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal ( ve spojení s ).

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 15. září 2005

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu