Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 49/2005 - 48

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci stěžovatelky T. T. N., zastoupené Mgr. Zdeňkem Hrouzkem, advokátem se sídlem v Brně, Jana Uhra 13, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 2005, č. j. - 21,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 2005, č. j. - 21, byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 30. 7. 2004, č. j. OAM-2451/VL-20-05-2004, jímž byla žádost stěžovatelky o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Krajský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že ze všech procesních úkonů učiněných stěžovatelkou v řízení o udělení azylu vzal za prokázáno, že stěžovatelka neopustila zemi původu z důvodu, že by byla pronásledována pro uplatňování politických práv a svobod, ani ze strachu z pronásledování, když uvedla jako důvod ekonomické potíže ve vlasti a snahu o legalizaci pobytu v České republice. Tyto důvody nejsou podřaditelné pod žádný z důvodů pro udělení azylu a ministerstvo proto nepochybilo, když žádost zamítlo jako zjevně nedůvodnou. Ministerstvo podle názoru krajského soudu mělo dostatečné podklady k tomu, aby zjistilo beze zbytku úplně skutkový stav a aby mohlo posoudit důvodnost či nedůvodnost žádosti stěžovatelky.

Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížnost, jejíž důvodnost opírá o ustanovení a b) I když ve správním řízení stěžovatelka tvrdila, že opustila Vietnam z ekonomických důvodů, domnívá se, že v daném případě se nejedná o zneužití azylové politiky České republiky, ale jedná se spíše o výsledek „humanitárního procesu“ správního řízení, kterým je azylové řízení ovládáno. V daném případě stěžovatelka v souladu s podanou žalobou tvrdí, že napadený rozsudek je nesprávný mající vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá oporu ve spisech a je s nimi v rozporu a pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl krajský soud správní rozhodnutí zrušit. Není pochyb, že ekonomické důvody hrály také svoji roli, nikoliv bezvýznamnou, ale paušalizovat, že se jedná pouze a jen o důvody, které vedly stěžovatelku k získání azylu, je nepřesné. I když stěžovatelka nechce polemizovat s úzusem, že je nezbytné při rozhodování o udělení azylu prokazovat konkrétní pronásledování a diskriminaci, na druhou stranu však obecná informace o situaci v této oblasti je pro rozhodnutí naprosto nezbytným důkazem, a proto uplatnila i kasační důvod uvedený pod Z těchto důvodů se domáhala zrušení napadeného rozsudku a přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Ministerstvo ve vyjádření ke kasační stížnosti popřelo její oprávněnost, neboť jak správní rozhodnutí, tak i rozsudek krajského soudu byly vydány v souladu s právními předpisy, a odkázalo na obsah správního spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatelky učiněná ve správním řízení, a na vydané rozhodnutí. V průběhu správního řízení bylo nepochybně zjištěno, že stěžovatelka žádala o udělení azylu kvůli potížím ekonomického charakteru a legalizaci pobytu v České republice. Tyto důvody nejsou azylově relevantní. Proto ministerstvo navrhlo zamítnutí kasační stížnosti pro její nedůvodnost a nepřiznání odkladného účinku.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které uplatnila stěžovatelka v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Stěžovatelka vytýká zcela nedůvodně krajskému soudu nesprávnost napadeného rozsudku. I když obsahové je kasační stížnost na kvalitativně vyšší úrovni, opět obsahuje v podstatě pouze obecnosti. Stěžovatelka sice konstatuje, že ve správním řízení uvedla, že svou zemi původu opustila z ekonomických důvodů, potvrzuje, že tyto důvody hrály svou roli, nikoliv bezvýznamnou, ale označuje za nepřesné paušalizovat, že jen tyto důvody ji vedly k získání azylu. Jaké jiné důvody byly pro ni motivací pro podání žádosti o azyl, o nichž navíc ve správním řízení mlčela, však již v kasační stížnosti nic neuvádí. V této souvislosti nelze také nezdůraznit, že žaloba je naprosto nic neříkající, když obsahuje pouze výčet ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, a odkaz na to, co stěžovatelka vypověděla při obou pohovorech a na ostatní obsah správního spisu. Nejvyšší správní soud v této souvislosti poukazuje na to, že obsah rozsudku krajského soudu je limitován ustanovením věta prvá , podle které soud přezkoumá napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu nelze pouhou citaci zákonných ustanovení bez náležité konkretizace pokládat za řádné žalobní body, neboť z nich není patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Rovněž je nutno zdůraznit, že s ohledem na uvedenou dispoziční zásadu obsah a kvalita žaloby v podstatě předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí soudu. Proto je také zcela neopodstatněný důvod ve smyslu , že obecná informace o situaci v této oblasti (jedná se zřejmě o zemi původu stěžovatelky) je pro rozhodnutí naprosto nezbytným důkazem. Protože tento důvod nebyl uplatněn v žalobě, nelze krajskému soudu, který je vázán dispoziční zásadou, vytýkat nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí.

Nejvyšší správní soud proto z důvodů výše uvedených kasační stížnost podle ustanovení zamítl. Ve věci rozhodl v souladu s , podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.

O stěžovatelkou podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek podle ust. , Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ust. ve spojení s přednostně.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení , věta první ve spojení s , podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v řízení úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 16. září 2005

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu