Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 132/2005 - 33

č. j. - 33

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: V. T. S., zast. Mgr. Darinou Kučerovou, advokátkou, se sídlem v Děčíně, Masarykovo náměstí 193/20, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 11. 2004, č. j. – 10,

t a k t o :

I. Řízení s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podanou kasační stížností napadal shora označené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým byla odmítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 5. 2003, č. j. OAM-1320/LE-L04-VL02-2002 o neudělení azylu podle , , 2 a , a o změně , o Policii České republiky ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí (dále jen „ “). Týmž rozhodnutím správního orgánu bylo podle též vysloveno, že se na cizince nevztahuje překážka vycestování. Soud dospěl k závěru, že stěžovateli jím v žalobě tvrzené právo na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu nemohlo vůbec příslušet, neboť nebylo prokázáno, že byl ve smyslu , (dále jen „ “) tou osobou, která byla rozhodnutím správního orgánu zkrácena přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení. Dovodil, že žaloba byla podána zjevně neoprávněnou osobou, a proto ji musel odmítnout podle

Nutno předeslat, že krajský soud v dané věci již jednou rozhodl, a to rozsudkem ze dne 15. 12. 2003, č. j. – 22, kdy žalobu proti výše označenému rozhodnutí Ministerstva vnitra o neudělení azylu a o nedůvodnosti vztažení překážky vycestování na případ stěžovatele zamítl. Tehdy vyšel z názoru, že podmínky pro udělení azylu splněny nebyly a po formální stránce, že není porušením zákona, pokud není rozhodnutí správního orgánu podepsáno rozhodujícím pracovníkem. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost a Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 1. 7. 2004, č. j. – 44 napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nad rámec kasačních námitek, za použití ustanovení , označil za spornou identifikaci stěžovatele v rozsudku krajského soudu, s ohledem na sdělení stěžovatele ze dne 16. 6. 2004, v němž uvedl, že se nejmenuje V. T. S. a nenarodil se dne X, jak bylo uvedeno ve zmíněném rozsudku, ale jmenuje se V. T. S. a narodil se dne Y, k čemuž doložil kopii rodného listu včetně překladu provedeného tlumočníkem jazyka vietnamského a současně předložil kopii víza, v němž však byla uvedena data jako v rozsudku krajského soudu. Nejvyšší správní soud vyslovil přesvědčení, že je zde pochybnost o totožnosti osoby, o níž soud rozhodoval a tuto pochybnost, že je třeba v dalším řízení odstranit a poté zvážit, zda se rozhodnutí ke stěžovateli vztahuje. Dospěl k závěru, že jde o jinou vadu řízení ve smyslu , pro niž je třeba napadený rozsudek podle zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.

Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným usnesením ze dne 11. 11. 2004, č. j. – 10, (aniž by se pochybnosti o totožnosti stěžovatele snažil odstranit), žalobu z výše již uvedených důvodů odmítl. V podané kasační stížnosti proti tomuto usnesení stěžovatel nesouhlasí se závěrem Krajského soudu v Ústí nad Labem, že žaloba byla podána osobou zjevně neoprávněnou, neboť se domnívá, že v průběhu řízení bylo dostatečně upřesněno, že je tou osobou, která jako účastník řízení v jeho průběhu vystupuje; neztotožnil se s názorem soudu, že nemá způsobilost mít práva a povinnosti. Má za to, že v řízení mělo být meritorně přezkoumáno rozhodnutí správního orgánu o neudělení azylu, čímž se však soud nezabýval. Na důkaz svého tvrzení o jeho správné identifikaci předložil znovu kopii rodného listu v jazyce vietnamském a jeho český překlad, provedený tlumočníkem jazyka vietnamského a dále též čestné prohlášení ze dne 25. 11. 2004 (překlad proveden tlumočnicí jazyka vietnamského K. D. Š.), v němž prohlásil, že jeho křestní jméno „S.“, které bylo doposud vedeno v jeho osobním spise není správné, neboť správně mělo být uvedeno „S.“. K nepřesnosti došlo jeho osobní nepozorností, kdy přehlédl ve vyhotovených písemnostech tento rozdíl a navíc jej nepovažoval za důležitý, neboť ve vietnamštině tyto samohlásky (tvrdé y a měkké i) jsou ve mluvě zaměnitelné. Druhou nepřesnost – v datu narození – uvedl úmyslně, aby nebyla odhalena jeho identita, neboť tehdy měl strach o vrácení své osoby do Vietnamu. Uvedl dále, že toto čestné prohlášení činí před soudní tlumočnicí paní K. D. Š. a že žádá o provedení opravy těchto výše uvedených nesprávných údajů ve všech dokumentech své osoby.

Krajský soud v Ústí nad Labem předložil dne 23. 3. 2005 kasační stížnost k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu. Nejvyšší správní soud poučil dne 9. 8. 2005 účastníky řízení o složení senátu Nejvyššího správního soudu, který je podle rozvrhu práce povolán věc projednat věc projednat a rozhodnout a rovněž o možnosti namítnout podjatost soudce. Účastníci řízení podjatost soudců ani jiných osob nenamítli.

Dříve než mohl Nejvyšší správní soud o podané kasační stížnosti rozhodnout, podáním ze dne 12. 9. 2005, které došlo Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem (viz přípis uvedeného soudu ze dne 13. 9. 2005), vzal stěžovatel kasační stížnost podanou proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. výslovně zpět. Prohlásil, že tento úkon činí zcela dobrovolně na vlastní žádost z osobního důvodu, na podané kasační stížnosti již netrvá a žádá o zastavení řízení o udělení azylu v České republice, aby mohl zažádat o upravení pobytu. V podání se označil jako V. T. S., narozen dne Y, bytem B., ul. M. 7, okres D. Podání opatřil vlastním podpisem.

Podle ustanovení (použitého pro řízení o kasační stížnosti podle ), soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel (žalobce) svůj návrh zpět.

Dříve než mohl Nejvyšší správní soud přistoupit k posouzení, zda projev vůle stěžovatele, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti je dostatečným podkladem pro možnost zastavení řízení, musel vyřešit otázku, zda stěžovatel v podání uvedený a podepsaný, je osobou, která je oprávněna kasační stížností (žalobou) disponovat. Na toto otázku si odpověděl kladně. Nejvyšší správní soud je přesvědčen, že po předložení výše již zmíněných dokladů a poté, co za přítomnosti tlumočnice jazyka vietnamského učinil stěžovatel čestné prohlášení, v němž vysvětlil důvod nepřesností, jichž se dopustil ve své původní identifikaci, je již najisto postaveno jak správné křestní jméno žalobce – S., tak i datum jeho narození. Protože pak ani projev vůle stěžovatele, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti nevzbuzuje pochybnosti, že jím stěžovatel sleduje řízení o kasační stížnosti zastavit, aby si mohl zažádat o upravení pobytu, Nejvyšší správní soud usnesením v souladu s ustanovením za použití řízení zastavil.

Vzhledem k tomu, že řízení bylo zastaveno, nemá podle ustanovení věty prvé s. ř. s za použít žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Tomu koresponduje výrok II. tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. září 2005

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu