Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 232/2004 - 41

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka

a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci stěžovatele V. F., zastoupeného JUDr. Miloslavem Langerem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Klečůvka 83, za účasti Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2004, č. j. - 23,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán“), ze dne 11. 12. 2003, č. j. OAM-6311/VL-07-03-2003, byla zamítnuta žádost stěžovatele o udělení azylu dle ust. ,

o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), jako zjevně nedůvodná.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu, která byla zamítnuta napadeným rozhodnutím krajského soudu, protože soud dospěl k závěru, že rozhodnutí správního orgánu bylo vydáno v souladu s právními předpisy.

Ve včas podané kasační stížnosti namítl stěžovatel důvod uvedený v ust. a d) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Stěžovatel uvedl, že jeho tvrzení o ryze ekonomickém účelu žádosti o azyl v České republice bylo pouze zástupné, jelikož se o skutečných důvodech nemožnosti svého dalšího pobytu na Ukrajině bál před příslušnými orgány hovořit. Dle jeho názoru se tedy dá dovodit, že je dle ust. pronásledován. Stěžovatel navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Správní orgán ve svém vyjádření popřel oprávněnost kasační stížnosti s tím, že jak jeho rozhodnutí, tak i rozhodnutí soudu byla vydána v souladu s právními předpisy. Stěžovatel byl v azylovém řízení poučen, že je povinen v průběhu řízení poskytovat správnímu orgánu součinnost a uvádět pravdivé a úplné informace nezbytné pro spolehlivé zjištění skutečného stavu věci. Správní orgán není povinen si domýšlet stěžovatelem nesdělené údaje. V případě stěžovatele tedy nebylo prokázáno, že by byl pronásledován dle ust. . Správní orgán navrhl nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti a její zamítnutí.

Ze správního spisu, který soudu předložil správní orgán, vyplynuly následující podstatné skutečnosti:

Stěžovatel podal dne 1. 12. 2003 návrh na zahájení řízení o udělení azylu. Dne 5. 12. 2003 byl se stěžovatelem veden, v ruském jazyce za účasti tlumočníka, pohovor k důvodům návrhu na zahájení řízení o udělení azylu na území České republiky, ze kterého byl vyhotoven protokol. Stěžovatel uvedl, že si na Ukrajině půjčil určitou sumu peněz, částečně je vrátil, avšak není schopen splatit zbývající částku. O azyl požádal, neboť dostal správní vyhoštění. Součástí Protokolu je i text „žadatel byl poučen, že je povinen v průběhu řízení poskytovat ministerstvu vnitra nezbytnou součinnost a uvádět pravdivé a úplné informace nezbytné pro spolehlivé zjištění skutečného stavu věci“.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek krajského soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Dle ust. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem

v předcházejícím řízení.

Dle ust. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

Podle ust. je žadatel o udělení azylu povinen v průběhu řízení poskytovat ministerstvu nezbytnou součinnost a uvádět pravdivé a úplné informace nezbytné pro spolehlivé zjištění skutečného stavu věci.

S ohledem na fakt, že stěžovatel uvedl jako právní důvod své kasační stížnosti ust. , je třeba se nejprve vyjádřit k dopadu tohoto ustanovení. Nesprávné právní posouzení věci spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní závěr, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen. Takové pochybení však Nejvyšší správní soud v rozhodnutí krajského soudu neshledal. Stěžovatel v jak azylovém řízení, tak i v žalobě uvedl, že má strach ze svých věřitelů, kterým dluží vysokou částku. Je zřejmé, že toto jeho tvrzení nelze subsumovat pod žádný relevantní důvod, pro který je možno žadatelům o azyl azyl udělit. Je proto zcela správný závěr jak správního orgánu, tak i krajského soudu o nedůvodnosti stěžovatelovy žádosti. Jestliže stěžovatel v kasační stížnosti tvrdí, že o skutečných důvodech své žádosti o azyl se obával před správním orgánem hovořit, Nejvyšší správní soud k tomu uvádí následující. Z ust. citovaného výše je patrné, že bylo povinností stěžovatele jako žadatele o azyl poskytnout správnímu orgánu patřičnou součinnost, tedy vyjádřit všechny důvody, pro které opustil svou zemi původu, o čemž byl stěžovatel správním orgánem poučen. Není povinností správního orgánu vyhledávat, zda byl stěžovatel v zemi svého původu skutečně pronásledován, jestliže se stěžovatel v průběhu své výpovědi o této skutečnosti ani nezmínil. Ostatně ani v kasační stížnosti stěžovatel neuvedl konkrétní okolnosti jeho údajného pronásledování.

S ohledem na okolnost, že stěžovatel namítá ust. pouhou citací tohoto zákonného ustanovení, Nejvyšší správní soud k tomuto odkazu nepřihlédl, a to s ohledem na dispoziční zásadu řízení a na fakt, že se nejedná o stížní bod, neboť tento musí obsahovat právní a zejména skutkové důvody, pro které stěžovatel rozhodnutí krajského soudu napadl.

Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí soudu přezkoumal v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel ve své kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Ze všech shora uvedených důvodů shledal kasační stížnost jako nedůvodnou, a proto ji podle ustanovení zamítl bez jednání postupem dle citovaného zákona, dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.

Stěžovatel podal návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek dle

ust. Nejvyšší správní soud o návrhu nerozhodl, neboť má za to, že pro takové rozhodnutí odpadl vydáním meritorního rozhodnutí důvod.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení , větu první, , dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Správní orgán nárok na náhradu nákladů řízení nevznesl, proto mu ho soud nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. září 2005

JUDr. Radan Malík

předseda senátu