Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 220/2004 - 60

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci stěžovatele Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, za účasti H. V. S., v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 21. 5. 2004, č. j. - 35,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 31. 7. 2001, č. j. OAM-67/VL-14-P16-2001, bylo dle ust. , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „“), zastaveno řízení o udělení azylu H. V. S. (dále jen „žadatel o azyl“), neboť žadatel o azyl se nedostavil k pohovoru za účelem objasnění důvodů jeho návrhu na zahájení řízení o udělení azylu. K rozkladu žadatele o azyl bylo toto rozhodnutí potvrzeno rozhodnutím ministra vnitra ze dne 3. 10. 2002, č. j. OAM-1082/AŘ-2002, a rozklad byl zamítnut.

Proti tomuto rozhodnutí podal žadatel o azyl žalobu, o které rozhodl napadeným rozsudkem Krajský soud v Ústí nad Labem tak, že obě uvedená rozhodnutí zrušil a věc vrátil stěžovateli k dalšímu řízení, neboť došel k závěru, že dle ust. je správní orgán oprávněn postupovat až když hodnověrně zjistí, že se žadatel o azyl v místě, kde je hlášen k pobytu, nezdržuje, tedy že tuto skutečnost musí ověřit, což však ze správního spisu nevyplynulo.

Ve včas podané kasační stížnosti namítá stěžovatel důvod uvedený v ust. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), neboť se domnívá, že krajský soud nesprávně použil jinou úpravu , než která platila v rozhodovací době, tj. ke dni 31. 7. 2001, který je dnem vydání prvostupňového správního rozhodnutí, a že toto rozhodnutí se opírá o znění platné do 31. 1. 2002.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Podle ust. , o správním řízení , ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „“), odvolací orgán přezkoumá napadené rozhodnutí v celém rozsahu; je-li to nutné, dosavadní řízení doplní, popřípadě zjištěné vady odstraní.

Dle ust. rozhodnutí musí být v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, musí být vydáno orgánem k tomu příslušným, vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci a obsahovat předepsané náležitosti.

Podle ust. při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že obecnou zásadou správního řízení, kterou je nutno se řídit i v řízení dle , je zásada zákonnosti, která ukládá správním orgánům (a tedy i stěžovateli) postupovat ve správním řízení vždy v souladu se zákony a ostatními obecně závaznými právními předpisy a která odráží ústavně zakotvenou zásadu omezenosti uplatňování státní moci zákonem. Z této zásady mimo jiné vyplývá i skutečnost, že správní orgán je při svém rozhodování nucen řídit se platnými právními předpisy. Vzhledem k okolnosti, že správní řízení před správním orgánem I. i II. stupně (v souzené věci tedy před ministerstvem a před ministrem) je pojímáno jako jeden celek, musí i druhostupňové rozhodnutí vycházet z právní úpravy, která byla platná v době jeho vydání. V tomto případě tedy, i když správní orgán I. stupně nepochybil, když na danou věc aplikoval tehdy platnou právní úpravu, měl stěžovatel při svém rozhodování zohlednit fakt, že došlo ke změně právní úpravy a tuto změnu do svého rozhodnutí promítnout. Je proto zcela správný závěr Krajského soud v Ústí nad Labem, který poukázal na skutečnost, že bylo nutné hodnověrně zjistit, že se žadatel o azyl v místě, kde je hlášen k pobytu, nezdržuje. Ze správního spisu však nevyplývá, že by takovéto zákonem požadované ověřování bylo provedeno.

Ze všech shora uvedených důvodů shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost nedůvodnou, a proto ji podle ustanovení zamítl bez jednání postupem dle citovaného zákona, dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání, přičemž neshledal žádné vady napadeného rozhodnutí uvedené v odstavci 3 cit. ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení , větu první, , dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Účastník řízení nárok na náhradu nákladů řízení nevznesl, proto mu ho soud nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. září 2005

JUDr. Radan Malík

předseda senátu