Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 372/2004 - 74

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: O. K., zastoupená Mgr. Lubošem Hanzlíkem, advokátem se sídlem Havlíčkovo nám. 512, Kutná Hora, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, PP 21/OAM, Praha 7, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. ,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Odměna advokáta Mgr. Luboše Hanzlíka s e u r č u j e částkou 1075 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas podanou kasační stížností brojí proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „žalovaný“) ze dne 1. 8. 2003, č. j. OAM-2390/VL-07-HA14-2003. Tímto rozhodnutím žalovaný stěžovatelce neudělil azyl podle ustanovení , , 2 a , o azylu a bylo rozhodnuto, že se na stěžovatelku nevztahuje překážka vycestování.

Stěžovatelka v kasační stížnosti ze dne 10. 3. 2004, doplněné přípisy ze dne 15. 6. 2004 a 3. 8. 2004, označila důvody obsažené v ustanovení až d) , (dále jen „ “). Přitom argumentuje tím, že v roce 1990 dostala od svého zaměstnavatele v I.-F. služební byt, nicméně v roce 1997 přišla o práci a její manžel nemá práci již od roku 1994. Protože se ocitla v bezvýchodné sociální situaci, kdy do předmětného bytu opakovaně chodili cizí lidé a činili tlak na vystěhování její rodiny, odešla do České republiky, aby zajistila alespoň základní potřeby pro rodinu. Stěžovatelka tvrdí, že se na Ukrajině obrátila se žádostí o řešení této situace na policii a na místní úřad, avšak bylo jí sděleno, že v tomto případě nemohou nic udělat, neboť osoby hrozící vystěhováním se k tomu nepřiznaly. Stěžovatelka se konečně domnívá, že pokud by se vrátila na Ukrajinu, hrozí jí újma na jejích právech (tzn. vystěhování z bytu) a případně i fyzické násilí. V tom spatřuje stěžovatelka rovněž překážky vycestování dle ustanovení Stěžovatelka žádá o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalovaný ve vyjádření odkazuje na obsah správního spisu a dodává, že důvody obsažené v kasační stížnosti nelze považovat za azylově relevantní a že stěžovatelka měla postupovat podle , o pobytu cizinců na území ČR. Proto navrhuje, aby byla kasační stížnost zamítnuta jako nedůvodná.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů ( , 3 ) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle § 78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) - ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatelku žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.

Nejvyšší správní soud nejprve konstatuje, že každý úkon i argumentaci v něm obsaženou je nutno hodnotit podle jeho zamýšleného obsahu a nikoliv podle označení (formulace). V projednávané věci tedy sice stěžovatelka výslovně označila hned čtyři zákonné důvody pro podání kasační stížnosti, nicméně z jejího obsahu je dostatečně patrno, že zamýšlela uplatnit toliko důvod obsažený v ustanovení , tzn. nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Použitá argumentace se totiž nikterak netýká vad řízení před správním orgánem, zmatečnosti řízení před soudem nebo nepřezkoumatelnosti soudního rozhodnutí [viz písm. b), c), d) cit. ustanovení]. Nejvyšší správní soud proto - vázán kasačními důvody - v dalším zaměřil úhel svého přezkumu právě na namítanou nezákonnost napadeného rozsudku krajského soudu.

Tuto nezákonnost stěžovatelka spatřuje v zásadě v tom, že krajský soud neshledal jako azylově relevantní důvod skutečnost, že byla ohrožena soukromými osobami, které vyvíjely tlak na vystěhování její rodiny ze služebního bytu.

K tomu je nutno uvést, že podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudek ze dne 31. 10. 2003, sp. zn. ) „skutečnost, že žadatel o azyl má v zemi původu obavy před vyhrožováním ze strany soukromé osoby a má zde ekonomické problémy, není bez dalšího ani důvodem pro udělení azylu dle , o azylu, ani důvodem pro udělení azylu z humanitárních důvodů ( téhož zákona).“ Protože není dán racionální důvod pro odklon od tohoto právního názoru, nezbývá než v projednávané věci na něj plně odkázat a konstatovat, že jakkoliv je z lidského hlediska pochopitelná obtížnost osobní situace stěžovatelky a její rodiny, nelze v jejím případě shledat naplnění některého ze zákonných důvodů pro udělení azylu. Jak totiž vyplývá již z d, azyl je poskytován cizincům pronásledovaným za uplatňování politických práv a svobod. Protože stěžovatelka ani netvrdí, že by byla pronásledována v uvedeném smyslu, když v průběhu správního i soudního řízení setrvale tvrdila ohrožení ze strany soukromých osob, nikterak nepodporované státními orgány, a to spíše ekonomické povahy, nelze než dospět k závěru, že krajský soud rozhodl zcela v souladu se zněním i smyslem , když žalobu stěžovatelky zamítl jako nedůvodnou. Stejně tak krajský soud posoudil zcela správně překážku vycestování ( ), jelikož v případě návratu stěžovatelky na Ukrajinu jí nehrozí žádné z rizik v tomto ustanovení uvedených. Pokud stěžovatelka v této souvislosti zmiňuje nebezpečí ponižujícího zacházení spočívajícího v násilném vystěhování z bytu, nelze než dodat, že toto riziko je již svojí podstatou nezávislé na okolnosti, zda se vrátí do země svého původu či nikoliv.

Proto Nejvyšší správní soud v daném případě neshledal naplnění namítaného důvodu kasační stížnosti ve smyslu ustanovení a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl ( ).

Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ) a Ministerstvu vnitra náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalovanému nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Stěžovatelce byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát Mgr. Luboš Hanzlík; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( , ). Soud proto určil odměnu advokáta částkou 1000 Kč za jeden úkon právní služby - převzetí a příprava věci - 75 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s , , , ve znění pozdějších předpisů, celkem tedy 1075 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. září 2005

JUDr. Vojtěch Šimíček

předseda senátu