Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 45/2005 - 78

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Elišky Cihlářové v právní věci žalobce: T. M. K., zastoupeného matkou: M.-G. D. jako zákonnou zástupkyní, právně zastoupeného JUDr. Miroslavem Kozmíkem, advokátem se sídlem Smetanova 17, 602 00 Brno, proti žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí ze dne 18. 2. 2003, č. j. OAM-4066/VL-01-06-2002, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2004, č. j. -38,

t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2004, č. j. -38, s e z r u š u j e , a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 18. 2. 2003 neudělil žalovaný žalobci azyl podle § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona o azylu; současně vyslovil, že na žalobce se nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu, a rozhodnutí vydané v I. stupni potvrdil.

V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobce obecně namítl, že správní orgán porušil a 4, , , a , jejichž ustanovení citoval. Porušen byl podle něj i zákona o azylu, protože žalobce splňuje podmínky pro udělení azylu uvedené v tomto ustanovení, resp. minimálně pro vztažení překážky vycestování ve smyslu tohoto zákona. Proto navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Krajský soud v Brně vyzval žalobce usnesením ze dne 2. 7. 2003 mj. k tomu, aby označil žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových nebo právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Žalobce reagoval podáním ze dne 6. 8. 2003; v něm uvedl, že jeho maminka přijela do České republiky proto, že jí jehovisté v Rumunsku vyhrožovali zabitím, pokud nepřestoupí na jejich víru, a několikrát ji i napadli. V Rumunsku byla jeho matka bezdomovcem; v ČR naproti tomu žije s žalobcovým otcem, který tu má povolen trvalý pobyt. Nyní je jeho matka opět těhotná a chce se svým druhem založit řádnou rodinu uzavřením manželství.

Krajský soud v Brně žalobu odmítl usnesením ze dne 31. 5. 2004, neboť podle jeho názoru nesplňovala zákonem stanovené náležitosti. Původní žaloba byla v podstatě jen holým vyjádřením nesouhlasu s rozhodnutím žalovaného a neobsahovala žádné žalobní body; ani poté, co soud žalobce vyzval k jejich doplnění, však tento nedostatek nebyl zhojen. Jak soud uvádí, žalobce v doplnění toliko „popsal problémy své matky, která byla v Rumunsku bezdomovcem. Dále uvedl, že jeho rodiče chtějí uzavřít manželství, aby byli řádná rodina“. Tímto doplňujícím podáním žalobce sice soudu sdělil jisté skutečnosti, ovšem nejsou z něj zřejmé skutkové důvody, pro něž má žalobce napadené rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Žalobce tedy výzvě soudu nedostál, a jeho podání tak nadále trpí vadami, které znemožňují soudu meritorně přezkoumat napadené rozhodnutí. Soudu tak nezbylo než žalobcovo podání odmítnout pro neodstranění vad podání podle

Proti zamítavému rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) včas kasační stížnost z důvodu nesprávného posouzení právní otázky a nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci [ a b) , (dále jen „ “)]. V řízení nebyly podle něj dostatečně zjišťovány okolnosti, které vedly jeho matku k opuštění vlasti. Tyto okolnosti naplňovaly pojem „pronásledování“ ve smyslu zákona o azylu a byly vyvolány příslušností jeho matky k určité rasové a etnické skupině (v doplnění kasační stížnosti stěžovatel upřesnil, že jeho matka je romské národnosti). Neustálé pronásledování stěžovatelovy matky a celé komunity, fyzické napadání policií a nemožnost dovolat se práva vzbudilo ve stěžovatelově matce odůvodněný strach; proto svou zemi opustila. Českou republiku si zvolila proto, že tu má stěžovatelova otce, s nímž chce uzavřít manželství, a žijí tu též její příbuzní.

Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Požádal též o to, aby jeho kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek; tato žádost se však – s ohledem na věcné rozhodnutí o kasační stížnosti – stala bezpředmětnou.

Nejvyšší správní soud v souladu s nejprve posuzoval, zda řízení před soudem I. stupně nebylo zmatečné [ ], zda nebylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, a zda jeho rozhodnutí není nepřezkoumatelné [ ] či nicotné. Dospěl přitom k závěru, že usnesení krajského soudu trpí nedostatkem důvodů, který způsobuje jeho nepřezkoumatelnost [ ].

Stěžovatel ve své žalobě pouze obecně citoval zákonná ustanovení, která podle něj byla porušena (četná ustanovení , jakož i zákona o azylu). V doplnění žaloby učiněném k výzvě soudu pak uvedl, že jeho matku v Rumunsku fyzicky napadali jehovisté a také jí vyhrožovali zabitím, pokud nepřestoupí na jejich víru; dodal též, že zatímco v Rumunsku byla jeho matka bezdomovcem, zde žije se stěžovatelovým otcem a hodlá s ním uzavřít manželství. Soud jeho žalobu odmítl s tím, že ani po doplnění neobsahovala žádné žalobní body; poukázal přitom na obsah doplňujícího podání, v němž stěžovatel „popsal problémy své matky, která byla v Rumunsku bezdomovcem“ a zmínil se též o tom, že jeho matka chce uzavřít manželství s jeho otcem. Tímto podáním stěžovatel toliko sdělil soudu jisté skutečnosti; podle soudu jím ale nedoplnil žádné skutkové důvody, pro něž má rozhodnutí žalovaného za nezákonné.

Ze závěrů krajského soudu však není zřejmé, jaký zásadní rozdíl spatřuje v tomto konkrétním případě mezi „skutečnostmi“ a „skutkovými důvody“. Jelikož stěžovatel ve své původní žalobě uvedl jen ustanovení právních předpisů (resp. jejich text), měl soud zkoumat, zda skutková tvrzení obsažená v doplnění žaloby navazují na takto formulovanou původní žalobu, tedy zda je možno přiřadit je k některým z citovaných ustanovení, aby tak byl zhojen nedostatek skutkových důvodů, jímž původní žaloba trpěla. To však soud neučinil: konstatoval toliko, že ani po doplnění nejsou patrné skutkové důvody nezákonnosti, které stěžovatel ve své věci spatřuje. Tento strohý závěr nepodložil krajský soud žádnými úvahami, z kterých by byl zřejmý jeho myšlenkový postup. Navíc soud rekapituloval doplnění žaloby jen zčásti: zcela opomněl tu pasáž, podle níž byla stěžovatelova matka ve své vlasti obětí výhrůžek a násilí ze strany jehovistů, a také zmínku o tom, že v současnosti je stěžovatelova matka opět těhotná s jeho otcem. Není tak zřejmé, proč některé části doplňujícího podání citoval doslova a jiné – kvalitativně totožné – zcela pominul, popř. je zobecnil pod pojmem „problémy“. Krajní stručnost a obecnost, s níž krajský soud zhodnotil konkrétní stěžovatelovo doplňující podání, je navíc v nepoměru s rozsahem zbytku odůvodnění: to se nese převážně v obecné rovině a nijak nepřispívá k přesvědčivosti rozhodnutí, resp. jednoznačně účastníkovi neobjasňuje, proč se soud jeho žalobou věcně nezabýval, případně za jakých okolností by se jí mohl zabývat.

Jelikož napadené usnesení Krajského soudu v Brně trpí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů, Nejvyšší správní soud je zrušil ( věta prvá ) a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V něm je soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku: bude se proto s přihlédnutím ke shora uvedeným argumentům řádně zabývat tím, zda je stěžovatelova žaloba neprojednatelná i po doplnění, jak je stěžovatel učinil svým podáním ze dne 6. 8. 2003, a svůj závěr náležitě zdůvodní. V novém řízení o žalobě rozhodne Krajský soud v Brně i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. září 2005

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu