Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 24/2005 - 44

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Elišky Cihlářové v právní věci žalobce: M. M., zastoupeného JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Žitná 45, 110 00 Praha 1, proti žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí ze dne 11. 5. 2004, č. j. OAM-2622/VL-07-SE01-2003, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2004, č. j. -21,

t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2004, č. j. -21, s e z r u š u j e, a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 11. 5. 2004 neudělil žalovaný žalobci azyl podle , , 2 a , o azylu; zároveň vyslovil, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu tohoto zákona.

V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobce obecně namítl, že správní orgán porušil , , a , jakož i a zákona o azylu. Dodal, že ač žalovaný ve svém rozhodnutí cituje názvy pramenů, z kterých při rozhodování vycházel, nejsou informace z těchto pramenů v odůvodnění rozhodnutí přítomny, a rozhodnutí tak není založeno na dokumentech monitorujících situaci na Ukrajině. Zdůraznil dále, že žalovaný posuzoval jen obsah ukrajinských zákonů, nikoli tamější praxi, a prohlásil, že Ukrajinu neopustil „kvůli legalizaci pobytu“, nýbrž v souvislosti s obavou o svůj život. Navrhl proto, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Krajský soud v Praze žalobu zamítl rozsudkem ze dne 30. 9. 2004; v řízení před správním orgánem neshledal vady a přisvědčil žalovanému rovněž v posouzení důvodu, pro nějž žalobci nebyl udělen azyl. Jako důvod své žádosti o udělení azylu uváděl žalobce obavy z osob, které mu vyhrožovaly, že mu vezmou dům, pokud jim žalobce nebude vyplácet měsíčně peníze. Tyto skutečnosti nesvědčí ani podle krajského soudu o tom, že by žalobce ve své vlasti mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu; žalovaný tak postupoval správně.

Proti zamítavému rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) včas kasační stížnost; jako její důvody označil důvody uvedené v a d) , (dále jen „ “), konkrétně nepřezkoumatelnost a nesrozumitelnost správního i soudního rozhodnutí. Žalovaný totiž uvádí, že rozbor politické situace a stavu dodržování lidských práv na Ukrajině není ve stěžovatelově případě nezbytný, neboť stěžovatel se nezmínil o jakékoliv formě pronásledování a diskriminace ve smyslu zákona o azylu; to je však v rozporu s tím, že ve svém rozhodnutí žalovaný odkazuje na Zprávu Ministerstva zahraničí USA o dodržování lidských práv na Ukrajině za rok 2003, na informace z databáze ČTK a na informace Ministerstva zahraničních věcí ČR. Tato vada měla vliv na zákonnost rozhodnutí žalovaného. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Požádal též o to, aby jeho kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek; tato žádost se však - s ohledem na věcné rozhodnutí o kasační stížnosti – stala bezpředmětnou.

Ačkoli stěžovatel formálně označil dva důvody kasační stížnosti [nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu podle a vadu rozhodnutí soudu podle písm. d) tohoto ustanovení], argumentačně podložil pouze prvou z těchto námitek; té Nejvyšší správní soud nepřisvědčil. Tvrzený důvod podle zůstal jen holým konstatováním, které nedosahuje kvality stížního bodu, a které je tak v řízení o kasační stížnosti nepřípustné coby tzv. jiný důvod ( ). Při přezkoumávání rozsudku krajského soudu však Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že rozsudek je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů ve smyslu – tj. trpí vadou, ke které soud v kasačním řízení přihlíží z úřední povinnosti, byť ji stěžovatel nenamítal (nebo jako zde: namítal, ovšem tak obecně, že neumožňovala přezkum).

Stěžovatel napadá – podle svého přesvědčení – protismyslný závěr žalovaného o tom, že rozbor politické situace a stavu dodržování lidských práv na Ukrajině není v jeho případě nezbytný; ten byl však vysloven toliko ve vyjádření k žalobě – nikoli v odůvodnění rozhodnutí samotného – a ani soud je do svých závěrů v této podobě nepřevzal. V této části je tedy stěžovatelova námitka nepřípustná podle : žalovaný se totiž takto vyjádřil až po skončení správního řízení, a tato námitka tak nedopadá na průběh správního řízení ani na obsah správního rozhodnutí. Takto formulovaná námitka však nesměřuje ani proti rozhodnutí soudu či řízení před soudem: soudu totiž nelze přičítat vyjádření účastníků učiněná v řízení před ním, pokud je coby argumenty nevtělí do svého vlastního rozhodnutí.

Ani po vyloučení této námitky z přezkumu se však Nejvyšší správní soud nemohl věnovat řádně formulovaným námitkám stěžovatele: zjistil totiž, že rozhodnutí krajského soudu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Jak vyplynulo ze soudního spisu, stěžovatel v žalobě (kromě zdůraznění obavy o svůj život při návratu a skutečnosti, že podání žádosti o udělení azylu není časově omezeno) namítal jednak nesprávné právní posouzení věci, jednak vady správního řízení – obojí krajně obecným způsobem. Kromě toho však zcela konkrétně uvedl (jako zdůvodnění námitky vztahující se k nesprávnému a neúplnému zjištění skutečného stavu věci), že žalovaný [při rozhodování o důvodech azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu] označil informační zdroje, z nichž při rozhodování údajně vycházel, ovšem v odůvodnění nejsou informace z těchto zdrojů přítomny. Stěžovatel je přitom přesvědčen, že v rozhodnutí musí být uvedeny informace, na základě kterých nebyl udělen azyl.

Přes jistou formulační nepřesnost je z této námitky zřejmé její jádro: stěžovatel zpochybňuje skutečnost, že žalovaný odkázal na zdroje informací, které by mu podle jeho vlastního vyjádření měly sloužit k rozhodnutí, ovšem poté těchto zdrojů nijak nevyužil. Tuto námitku ovšem krajský soud ve svém rozhodnutí zcela pominul. V odstavci vztahující se k této námitce doslova uvedl: „Pokud žalobce poukazuje na neúplně zjištěný stav věci, je nutno konstatovat, že tak činí pouze v obecné poloze, neuvádí žádné konkrétní důkazy, které by měly být podle jeho názoru provedeny k úplnému zjištění stavu věci. Proto soudu nezbývá než rovněž v obecné poloze konstatovat, že (...) skutečný stav věci [byl] správním orgánem zjištěn dostatečně, když správní orgán vycházel (...) ze zpráv o situaci v zemi původu žalobce. Jde o Zprávu MZV USA (...), dále se správní orgán seznámil s informací MZV ČR (...) a využil aktuální informace ohledně situace na Ukrajině, obsažené v databázi ČTK. Vypořádal se s obsahem těchto zpráv a proti jejich obsahu žalobce nevznesl žádné konkrétní námitky. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že správní orgán se vypořádal se všemi tvrzeními, které žalobce uvedl v průběhu správního řízení.“ Tímto odůvodněním se krajský soud vypořádal jen s druhou částí žalobní námitky, podle níž není v rozhodnutí dostatek informací svědčící o tom, že stěžovatel nesplňuje podmínky stanovené v § 12 písm. b) zákona o azylu. Vůbec však nezkoumal stěžovatelovu výtku, podle níž se žalovaný dovolává zdrojů informací, ze kterých pak nečerpá, a nezhodnotil, zda se jedná o vadu a zda mohla mít taková vada vliv na zákonnost rozhodnutí žalovaného. Konstatování, že žalovaný se „vypořádal“ s obsahem těchto zpráv, je s ohledem na stěžovatelovu námitku (která je v tomto bodě velmi konkrétní) prázdné; soud k této námitce ve skutečnosti nezaujal žádný názor.

Krajský soud se krom toho nevyrovnal ani s námitkou podobného charakteru, která se vztahuje k odůvodnění výroku o neexistenci překážek vycestování. Stěžovatel k tomu v žalobě uvádí, že žalovaný při hodnocení těchto překážek údajně vycházel z informací, které si k tomu shromáždil, avšak neuvedl ani zdroje informací, ani z nich necitoval a neodůvodňoval s jejich pomocí svůj výrok. Chybějící argumentace krajského soudu k tomuto bodu není zhojena ani v případě, že by shora citovaný odstavec bylo možno považovat za jakési „sběrné“ přezkoumání vícero námitek: tento odstavec totiž stěžovatelovy pochybnosti nevyvrací. Co do výroku o překážkách vycestování se krajský soud věnoval jen otázce právního posouzení, když shrnul závěr žalovaného a přisvědčil mu v tom, že s ohledem na informace získané v průběhu řízení není stěžovatel ohrožen skutečnostmi zakládajícími překážku vycestování, neboť mu nehrozí mučení, nelidské či ponižující zacházení nebo trest a země se nenachází ve válečném konfliktu. Stěžovatel však v žalobě napadl nejen právní závěr žalovaného v tomto bodě, ale – v právě popsané námitce – též procesní postup, jímž k němu žalovaný dospěl, resp. popis tohoto postupu v odůvodnění; toho krajský soud nedbal.

Jelikož samotné rozhodnutí krajského soudu trpí nepřezkoumatelností, Nejvyšší správní soud se omezil jen na vyslovení této vady; věcně posoudit stěžovatelovy námitky směřující vůči rozhodnutí žalovaného totiž přísluší krajskému soudu v novém řízení. Pro vadu rozhodnutí krajského soudu, jež vyšla v kasačním řízení najevo a k níž je nutno přihlížet z úřední povinnosti ( ), zrušil Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ( věta prvá ) a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm je krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku: bude se proto s přihlédnutím ke shora uvedeným argumentům řádně zabývat žalobní námitkou, v níž stěžovatel poukázal na nesrovnalost spočívající v tom, že ač žalovaný v rozhodnutí odkázal na zdroje informací, ve skutečnosti je nevyužil. Dále krajský soud přezkoumá i obdobnou námitku napadající pro tvrzené procesní pochybení tu část odůvodnění, v níž se žalovaný věnoval překážkám vycestování, a zhodnotí, zda odůvodnění výroku o neexistenci překážek vycestování v tomto směru obstojí. V novém řízení o žalobě rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. září 2005

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu