Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 353/2005 - 42

č. j. - 42

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: A. V. Š., zast. v řízení o žalobě Mgr. Siarheiem Skarulisem, bytem Praha 5, Běhounkova 2344, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 4. 2005, č. j. – 30,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 10. 2002, č. j. OAM-400/U-06-P11-2000, nebyl žalobci (dále jen „stěžovateli“) udělen azyl podle , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Současně bylo rozhodnuto, že se na cizince nevztahuje překážka vycestování ve smyslu v platném znění.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel dne 13. 11. 2002 u Vrchního soudu v Praze opravný prostředek, v němž žádal o přezkoumání žádosti o udělení azylu s odůvodněním, že má strach o svůj život a zdraví při návratu do republiky Bělorusko. Na základě a čl. II. bod 1 , ve znění zákonů č. , , a , byla Vrchním soudem v Praze věc postoupena k převzetí, dalšímu řízení a rozhodnutí Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Uvedený soud usnesením ze dne 4. 3. 2003, č. j. – 11 vyzval stěžovatele k odstranění nedostatků žaloby podle věty první , (dále jen „ “), a to způsobem v tomto usnesení podrobně uvedeným. Stěžovatel na to reagoval doplňkem žaloby, v níž uvedl, že výrok rozhodnutí správního orgánu napadá v celém rozsahu, neboť správní orgán nesprávně posoudil skutkový stav věci. Navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí správního orgánu a vrácení věci k dalšímu řízení.

Usnesením ze dne 7. 4. 2005, č. j. – 30, Krajský soud v Ústí nad Labem žalobu odmítl podle s odůvodněním, že nejsou splněny podmínky řízení, přičemž tento nedostatek nebyl přes výzvu soudu odstraněn a v řízení nelze proto pokračovat. Podle musí totiž žaloba obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky správního rozhodnutí za nezákonné. Tyto žalobní body však stěžovatelova žaloba ani po doplnění neobsahuje, a proto musela být odmítnuta.

Proti tomuto usnesení podal stěžovatel Krajskému soudu v Ústí nad Labem kasační stížnost z důvodů uvedených v až d) , v níž namítal, že soud posoudil věc v rozporu s platným právním řádem a stejně jako správní orgán se při jejím projednání dopustil řady vážných pochybení. Porušil především příslušná ustanovení . Stěžovatel navrhoval, aby Nejvyšší správní soud rozsudkem zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně požádal o ustanovení bezplatného právního zástupce z řad advokátů a tlumočníka pro řízení o kasační stížnosti a též o vyslovení odkladného účinku kasační stížnosti ve smyslu

Žalovaný ve svém podání ze dne 14. 6. 2005 uvedl, že se ke kasační stížnosti vzhledem k jejímu obsahu nebude vyjadřovat. Nepodpořil stěžovatelův návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a odkázal na obsah správního spisu.

Kasační stížnost je podána opožděně.

Z obsahu spisu vyplývá, že v průběhu řízení u Krajského soudu v Ústí nad Labem, udělil stěžovatel plnou moc k zastupování v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ve věci azylové dne 13. 8. 2003 Mgr. Siarhei Skarulisovi, bytem Praha 5, Běhounkova 2344. Podle obsahu úředně ověřené plné moci byla tato udělena k zastupování ke všem právním úkonům ve věci, zejména k doplňování spisového materiálu a přebírání úředních písemností. Krajský soud v Ústí nad Labem proto také s tímto zástupcem stěžovatele dále jednal a doručil mu napadené usnesení ze dne 7. 4. 2005. Zástupce stěžovatele toto usnesení převzal, jak vyplývá z obsahu doručenky od obálky, v níž byla písemnost uložena, osobně dne 13. 5. 2005. Výše uvedené usnesení obsahovalo řádné poučení o možnosti podat do dvou týdnů ode dne jeho doručení kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, jakož i poučení o náležitostech kasační stížnosti a o povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti.

V souladu s ustanovením musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů od doručení rozhodnutí. Podle lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. Podle odst. 2 téhož ustanovení, lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, jenž určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle ustanovení téhož zákona je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.

Jak již bylo výše uvedeno, napadené usnesení bylo zplnomocněnému zástupci stěžovatele doručeno do vlastních rukou v pátek dne 13. 5. 2005. Lhůta dvou týdnů k podání kasační stížnosti počala tudíž běžet v sobotu dne 14. 5. 2005 a skončila v pátek dne 27. 5. 2005. Uvedený den – pátek – se svým označením shoduje s označením dne, který určil počátek lhůty, jímž je den doručení napadeného usnesení zástupci stěžovatele. K zachování lhůty pro podání kasační stížnosti bylo proto třeba, aby nejpozději v pátek dne 27. 5. 2005 byla kasační stížnost předána soudu, nebo soudu zaslána prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence, anebo předána orgánu, který má povinnost podání doručit. Z obsahu spisu však plyne, že kasační stížnost byla podána k poštovní přepravě Krajskému soudu v Ústí nad Labem až dne 7. 6. 2005, jak vyplývá z razítka podací pošty v Praze 7. Stalo se tak nepochybně po marném uplynutí zákonem předepsané lhůty k jejímu podání a tudíž opožděně. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost proti napadenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem musel odmítnout podle jako opožděně podanou, aniž by se mohl zabývat její důvodností. Na tomto závěru nic nemění ani ve spise založené „potvrzení“ stěžovatelova zástupce, v němž uvádí, že od něho obdržel napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem stěžovatel do vlastních rukou až 1. 6. 2005. Podle ustanovení , má-li účastník nebo osoba zúčastněná na řízení zástupce, doručuje se soudní písemnost pouze tomuto zástupci. Tento postup v projednávané věci krajský soud dodržel, a proto napadené usnesení o odmítnutí žaloby právem doručil stěžovatelem zplnomocněnému zástupci. Od data tohoto doručení pak běžela zákonná lhůta k podání kasační stížnosti a bylo na stěžovatelově zástupci, aby včasnost jejího podání stěžovatelovi umožnil. Pokud tak neučinil, nelze z této skutečnosti ve prospěch stěžovatele ničeho vytěžit. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze totiž podle ustanovení prominout.

Za této procesní situace se již Nejvyšší správní soud nemohl zabývat návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a také se jím nezabýval.

Nejvyšší správní soud nepokládal vzhledem k opožděnému podání kasační stížnosti ani za nutné odstraňovat případný nedostatek povinného zastoupení stěžovatele advokátem v řízení o kasační stížnosti ve smyslu

O nákladech řízení o kasační stížnosti bylo Nejvyšším správním soudem v souladu s ustanovením , za použití rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. září 2005

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu