Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 181/2005 - 54

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce V. B. M., zastoupeného JUDr. Františkem Tůmou, advokátem se sídlem Blanická 25, Praha 2, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 11. 2003, čj. OAM-214/LE-02-PA03-2001, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 8. 2004, čj. - 31,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí nebylo žalobci (dále též „stěžovatel“) udělen azyl podle , a 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “); současně bylo rozhodnuto o tom, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování podle . Žalovaný v odůvodnění uvedl, že důvodem jeho odchodu z vlasti byly problémy s vyděrači a s místními orgány ve Varně, což mu bránilo ve svobodném podnikání; dalším důvodem byla legalizace pobytu na území České republiky. Žalovaný uvedl, že žalobce neuvedl žádnou skutečnost svědčící o jeho pronásledování z některého z důvodů podle a b) . Žalovaný se dále vyjádřil k neudělení azylu podle a 2 a podle a k neexistenci překážky vycestování podle . Proti rozhodnutí podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, v níž napadl rozhodnutí žalovaného v celém rozsahu s tím, že žádá jeho zrušení a že odůvodnění žaloby učiní dodatečným podáním. Jelikož žaloba neobsahovala žádný žalobní bod, vyzval krajský soud žalobce usnesením ze dne 30. 12. 2003, čj. - 12, k tomu, aby odstranil vady žaloby spočívající mj. v absenci žalobních bodů a aby uvedl důkazy, které navrhuje provést, a to ve lhůtě deseti dnů ode dne doručení usnesení. Žalobce v této lhůtě, dne 9. 2. 2004, zaslal soudu přípis, v němž sdělil, že v pohovoru v rámci řízení o udělení azylu uváděl politické důvody, neboť jeho otec žije dlouho v Německu, pročež bylo na žalobce nahlíženo jako na osobu nepřátelskou vůči vlasti. Žalobce dále uvedl, že ve vlasti zanechal podnikání, neboť mu státní orgány kladly do cesty opakovaně překážky z důvodu, že je synem emigranta. Tyto skutečnosti hodlal žalobce prokázat svou výpovědí a správním spisem.

Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 8. 2004, čj. - 31, byla žaloba žalobce odmítnuta. V odůvodnění soud uvedl, že v důsledku dispoziční zásady musí žaloba obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky za nezákonné nebo nicotné. V souzené věci žaloba žalobní body neobsahovala; sice byla doplněna podáním ze dne 9. 2. 2004, lhůta k uvedení žalobních bodů však skončila dne 18. 12. 2003; vady žaloby tedy nebyly odstraněny ve lhůtě podle V tom soud shledal nesplnění podmínek řízení a žalobu odmítl podle

Ve včasné kasační stížnosti stěžovatel vyslovil nesouhlas se závěrem krajského soudu, neboť již v pohovoru v řízení o udělení azylu požádal o politický azyl, neboť jeho otec emigroval do Německa, pročež mu byly ze strany státních orgánů v zemi původu kladeny překážky svobodnému podnikání; všechny tyto skutečnosti jsou obsahem správního spisu a soud pochybil, pokud neprověřil tyto skutečnosti známé již od počátku řízení. Proto stěžovatel navrhl, aby usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 8. 2004, čj. - 31, bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně stěžovatel požádal soud o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost jejího podání, neboť má za to, že jeho rozhodnutí i rozhodnutí krajského soudu byla vydána v souladu s právními předpisy. Žalovaný uvedl, že důvodem žádosti žalobce o udělení azylu byly problémy s vyděrači a s místními orgány ve Varně, a legalizace pobytu na území České republiky. Stěžovatel však nevyčerpal možnosti ochrany, které nabízí bulharský právní řád. Důvody uváděné stěžovatelem nejsou navíc podřaditelné pod taxativně uvedené důvody . I pro řízení o kasační stížnosti žalovaný odkázal na správní spis, zejména na podání a výpovědi stěžovatele učiněné v průběhu správního řízení, a na vydané rozhodnutí. Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku.

Kasační stížnost je podle a násl. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvod odpovídající ; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle a 3 vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel uplatnil důvod obsažený v , neboť kasační stížnost podal z důvodu tvrzené nezákonnosti

č. j. - 56

rozhodnutí o odmítnutí žaloby. Nejvyšší správní soud se proto zaměřil toliko na posouzení zákonnosti procesního postupu krajského soudu, neboť v této fázi řízení mu již nepřísluší meritorně se zabývat důvodností žádosti stěžovatele o udělení azylu. Nejvyšší správní soud především vychází z , podle něhož soud usnesením odmítne návrh, jestliže nejsou splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn a nelze proto v řízení pokračovat. V důsledku přísné dispoziční zásady v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu musí žaloba obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné [ ]. V souzené věci je však zřejmé, že žaloba stěžovatele žádné žalobní body neobsahovala a že stěžovatel tuto žalobu v zákonné lhůtě pro její podání v tomto směru ani nijak nedoplnil a doplnění zaslal až po výzvě soudu téměř dva měsíce po uplynutí lhůty pro podání žaloby a tedy i pro uvedení žalobních bodů. Přitom zákon stanoví, že žaloba musí vždy obsahovat alespoň jeden žalobní bod ( věta druhá ). Pokud žádný žalobní bod neobsahuje, může být tento nedostatek podmínek řízení odstraněn ve lhůtě pro podání žaloby, jak vyplývá z S ohledem na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 23. 10. 2003, čj. - 40, publikovaný pod č. 113/2004 Sb. NSS) nebylo ani zákonnou povinností soudu v souzené věci vyzvat žalobce k odstranění těchto vad ve smyslu , neboť – takto široce pojímaná – povinnost soudu by zjevně odporovala zmíněné zásadě dispoziční a rovněž zásadě koncentrace řízení, v souladu s nimiž je tento typ řízení koncipován. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že se Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným usnesením nedopustil nezákonnosti ve smyslu , pokud žalobu stěžovatele podle odmítl, neboť po marném uplynutí lhůty k podání žaloby se absentující žalobní body stávají neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení i tehdy, pokud by byly tyto žalobní body žalobcem po uplynutí lhůty pro podání žaloby uplatněny.

Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl ( ). Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle a 7 , neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 3. srpna 2005

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu