Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 25/2005 - 39

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: I. V., zastoupena JUDr. Zdeňkem Svobodou, advokátem se sídlem Cheb, Žižkova 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2004, č. j. - 21,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně jako stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla podle , (dále jen ) zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 9. 6. 2004 č. j. OAM-304/LE-01-VL-06-204, kterým byla podle , , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu) zamítnuta její žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná. Rozsudek krajského soudu vycházel ze skutečnosti, že rozhodnutí žalovaného je vydáno v souladu se zákonem, neboť stěžovatelka přichází z bezpečné země původu a neuvedla žádný důvod, pro který by jí mohl být azyl udělen a nebylo zjištěno ani porušení procesních předpisů ve správním řízení.

Stěžovatelka proti tomu v kasační stížnosti namítá v prvé řadě kasační důvod uvedený v , neboť soud nesprávně posoudil právní otázku. Soud podle jejího názoru podcenil nebezpečí jejího pronásledování na Ukrajině a nedostatek ochrany ze strany státních orgánů. Věřitelé, neznámí muži, by ji jistě ohrožovali i v případě návratu; proto má za to že splňuje podmínky dané ust. , b), resp. zákona o azylu. Stěžovatelka sice měla ve správním řízení možnost vyjádření, ale je možné, že něco opomněla nebo že došlo k nepřesnému tlumočení. V důsledku toho zřejmě nebyly podchyceny v protokole její obavy o zdraví a život a správní orgán i soud se jimi zabývaly jen okrajově. Nesouhlasí také s tvrzením o dostatečném zajištění podkladů k rozhodnutí o důvodnosti její žádosti a namítá nedostatek posouzení všech jí uvedených důkazů. Proto navrhuje zrušení rozsudku krajského soudu a vrácení k dalšímu řízení a současně žádá o přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti.

Žalovaný v písemném vyjádření ke kasační stížnosti označil kasační stížnost za nedostatečnou, neboť nesměřuje proti postupu podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu a tvrzení o nedostatku důkazů nijak nekonkretizuje. Stěžovatelka ve správním řízení žádný azylově relevantní důvod neoznačila, stejně tak ani v žalobě. Nebude-li kasační stížnost označena za vadnou, je nedůvodná. Proto navrhuje její zamítnutí.

Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle § 78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatelky žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.

K upozornění žalovaného na vady kasační stížnosti, které podle jeho názoru brání věcnému projednání, je třeba uvést, že kasační stížnost proti rozsudku lze podle podat z důvodů tvrzené nezákonnosti, vad řízení, zmatečnosti či nepřezkoumatelnosti. Stěžovatel musí takové důvody tvrdit, přitom nesmí jít o důvody nepřípustné. Takové tvrzení kasační stížnost obsahuje, namítá nesprávné právní posouzení ve smyslu , které spatřuje v tom, že u ní nebyly shledány důvody pro udělení azylu (a contrario, že nebyl důvod k zamítnutí její žádosti jako zjevně nedůvodné), uvádí i v čem je spatřuje. Dále namítá nedostatek skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů - zde lze dovodit kasační důvod odpovídající Zda jde o kasační tvrzení doložená či důvodná je otázkou úspěšnosti kasační stížnosti.

Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost věcně projednal. Přitom ji posuzoval v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů ( , 3 ).

Ke kasačním tvrzením ze správního spisu vyplynulo, že stěžovatelka v žádosti o azyl ze dne 13. 5. 2004 uvedla, že si půjčily s kamarádkou peníze, byly ovšem podvedeny a z obavy před vyhrožováním věřitelů musely odjet z Ukrajiny. Ve vlastnoručně psaných důvodech uvedla, že je jí na Ukrajině vyhrožováno fyzickou likvidací, a proto má strach se tam vrátit. Při pohovoru dne 2. 6. 2004 doplnila, že si s kamarádkou půjčily každá 5000 USD od známých na nákup zboží, objednaly zboží, ale byly podvedeny. Věřitel požadoval vrácení peněz, a poté, co se pokusily splacení oddálit, jim začal vyhrožovat a také ji fyzicky napadl. Nic neoznámila, ani nežádala nikoho o pomoc, a odcestovala ze země. Poté, kdy ztratila v Aši pas, koupila si litevský, za to byla uvězněna a na radu spoluvězeňkyň požádala o azyl. V případě návratu se obává jednání věřitele.

Žalovaný rozhodnutím ze dne 9. 6. 2004, č. j. OAM-304/LE-01-VL-06-204 podle zákona o azylu zamítl žádost jako zjevně nedůvodnou. V rozhodnutí zhodnotil tvrzení stěžovatelky se závěrem, že nejde o důvody azylově relevantní. Proti tomu stěžovatelka v žalobě namítala porušení v řízení a poukázala na důvody, které uvedla v žádosti a při pohovoru. Krajský soud v rozsudku podrobně rozebral veškerá tvrzení stěžovatelkou v řízení uplatněná a uzavřel, že nejde o důvody, pro které by bylo možno azyl udělit. Stejně tak uvážil o dodržení procesních předpisů v řízení, zde ovšem v obecné poloze z důvodů nekonkrétnosti žalobních námitek.

K námitce porušení procesních předpisů žalovaným lze obecně uvést, že je povinností správního orgánu respektovat základní pravidla řízení, vyplývající z vyjadřující v obecné formě hlavní zásady správního řízení, rozvedené a konkretizované v dalších zákonných ustanoveních. V řízení o azylu je rozhodující pro posouzení naplnění zákonných podmínek, ale i pro rozsah dokazování, uvedení důvodů žadatelem v žádosti, při pohovoru, nebo v jiných podáních učiněných do vydání rozhodnutí. Je to žadatel, který se domáhá udělení azylu, který tvrdí určité skutečnosti, na jejichž základě by mu mělo být vyhověno. K zajištění možnosti úplného vyjádření má podle zákona o azylu účastník řízení právo jednat v řízení o udělení azylu v mateřském jazyce nebo v jazyce, ve kterém je schopen se dorozumět. Za tím účelem ministerstvo účastníkovi poskytne bezplatně tlumočníka na celou dobu řízení. V daném případě bylo toto právo zajištěno a stěžovatelka měla možnost řádného uvedení všech důvodů i návrhu důkazů. Tvrzení uvedená v protokole odpovídají tvrzením ve vlastnoručně psané žádosti a ostatně i v kasační stížnosti. Nelze tak dospět k závěru o nemožnosti řádného vyjádření v průběhu správního řízení či o nepřesnosti překladu stěžovatelčiných tvrzení. Pokud stěžovatelka, jak tvrdí, mohla při pohovoru opomenout některé důvody, měla možnost je uplatnit později a neučinila tak. Žadatel o azyl má jistě ztíženou situaci při navrhování nebo předkládání důkazů, ovšem v daném případě k posouzení naplnění azylových podmínek stačilo samotné tvrzení vylučující podřazení pod podmínky pro azyl stanovené. Za takové situace by jakékoliv doplnění dokazování z iniciativy správního orgánu bylo nadbytečné. Nejvyšší správní soud proto neshledal naplnění kasačního důvodu podle , tedy vadu řízení, spočívající v tom, že skutková podstata z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem,

že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. Navíc je třeba uvést, že porušení předpisů o správním řízení lze účinně namítat v žalobě, kdy předmětem soudního přezkumu je právě rozhodnutí správního orgánu. Podle zkoumá soud rozhodnutí jen v mezích žalobních bodů. Žalobce je povinen v žalobě tvrdit porušení zákonnosti, uvést skutkové i právní důvody pro které rozhodnutí považuje za nezákonné [ ]. Stěžovatelka v žalobě obecně namítla porušení procesních předpisů, aniž by např. konkretizovala, jaký důkaz nebyl proveden, krajský soud pak v rozsudku provedl hodnocení dodržení všech namítaných ustanovení se závěrem, že k jejich porušení nedošlo. Jeho závěry odpovídají zjištěním ze správního spisu a lze na ně odkázat.

Dále stěžovatelka namítá nezákonnost rozhodnutí soudu spočívající v nesprávném posouzení právní otázky. Výslovně tvrdí, že v jejím případě jsou dány podmínky pro udělení azylu podle § 12, event. § 14 zákona o azylu.

Podle § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec: a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má. Podle § 2 odst. 5 zákona o azylu se za pronásledování pro účely tohoto zákona považuje ohrožení života nebo svobody, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována či trpěna úřady ve státě, jehož je cizinec státním občanem, nebo státu posledního trvalého bydliště v případě osoby bez státního občanství nebo pokud tento stát není schopen odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním. K tomu, aby vůbec přicházelo v úvahu posouzení, zda udělení azylu je na místě, musela by stěžovatelka ve správním řízení existenci některé z uvedených skutečností alespoň tvrdit. Tak tomu ovšem nebylo. Jak je výše konstatováno, stěžovatelka jako jediný důvod uváděla obavy před věřitelem, což není důvod azylově relevantní. Podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu lze žádost oddělení azylu zamítnout jako zjevně nedůvodnou, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona. Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek č. j. - 51, č. j. - 60) nemohou být důvodem pro udělení azylu problémy se soukromými osobami (tzv. mafií) spočívající ve vydírání či výhrůžkách s výjimkou případů, kdy státní moc domovského státu, u nichž se žadatel domáhal ochrany, není schopna ji poskytnout. V daném případě není splněna podmínka, že stěžovatelčiny potíže jsou pronásledováním a že jsou prováděny, podporovány či trpěny úřady ve státě, neboť stěžovatelka se na úřady o pomoc neobrátila.

Pokud jde o důvody pro udělení azylu podle § 14, ty lze zkoumat jen pokud v řízení o azylu nebyly zjištěny důvody podle zákona o azylu a na udělení azylu z humanitárního důvodu není právní nárok. V daném případě však důvody podle zákona o azylu jednak nebyly zkoumány, jednak je tato kasační námitka nepřípustná podle , neboť nebyla uplatněna před krajským soudem. Tomu nelze vytýkat, že nehodnotil něco, co nebylo předmětem žaloby.

Není proto naplněn ani kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s, protože soud právní otázku v předcházejícím řízení posoudil správně.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že není dán žádný kasační stížností uplatněný důvod pro zrušení napadeného rozsudku, a proto kasační stížnost žalobkyně jako nedůvodnou podle ustanovení věty druhé zamítl.

Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává ( , ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 3. srpna 2005

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu