Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 335/2004 - 50

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobkyně: M. B., zastoupené JUDr. Alenou Novákovou, advokátkou se sídlem Pardubice, Masarykovo nám. 1484, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. – 30 ze dne 30. 6. 2004,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) nadepsaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-5934/VL-07-04-2003 ze dne 8. 12. 2003. Tímto správním rozhodnutím byla žádost stěžovatelky o udělení azylu podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) zamítnuta jako zjevně nedůvodná. Soud dospěl k závěru, že žaloba nebyla důvodná, neboť stěžovatelka neopustila Ukrajinu pro pronásledování z azylově relevantních důvodů, žalovaný měl dostatek podkladů pro posouzení důvodnosti její žádosti o azyl a nepochybil, jestliže tuto žádost zamítl jako zjevně nedůvodnou. Soud rovněž poukázal na skutečnost, že tvrzení stěžovatelky, že měla na Ukrajině potíže z důvodu národnosti svého otce, nebylo stěžovatelkou ve správním řízení uplatněno a uplatnění takové námitky v soudním řízení se tedy jevilo jako účelové. Vzhledem k těmto skutečnostem krajský soud v souladu s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), žalobu jako nedůvodnou zamítl.

V podané kasační stížnosti stěžovatelka napadá rozsudek krajského soudu v celém rozsahu z důvodu uvedeného v Soud jí měl podle jejího názoru nesprávně vytknout účelovost tvrzení o potížích způsobených národností jejího otce. Poukázala přitom, že v žalobě zdůvodnila, že její ekonomické potíže byly důsledkem národnostních a sociálních hledisek, kdy byla pro svůj původ diskriminována a pronásledována různými formami. Naplnění důvodu podle spatřuje v nesprávném posouzení právní otázky soudem, a sice že u ní nejsou splněny podmínky pro udělení azylu podle . Stěžovatelka uvádí, že má odůvodněný strach z pronásledování pro svou příslušnost k určité sociální skupině ve smyslu cit. ustanovení ve spojení s (správně odst. 6 – pozn. soudu) , přičemž tento strach má vyplývat ze skutečností uvedených v její žalobě a v řízení před krajským soudem. Domnívá se rovněž, že jí tvrzené skutečnosti jsou natolik závažné, že odůvodňují udělení humanitárního azylu podle . S ohledem na uvedené důvody stěžovatelka navrhla Nejvyššímu správnímu soudu, aby kasační stížností napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Zároveň požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť výkon rozhodnutí by pro ni znamenal nenahraditelnou újmu ve smyslu

Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že žádost o udělení azylu byla stěžovatelkou podána dne 9. 11. 2003 a pohovor k žádosti o udělení azylu na území České republiky byl se stěžovatelkou proveden dne 20. 11. 2003 v p. s. V. L. Pohovor byl na žádost stěžovatelky veden v ruském jazyce za přítomnosti tlumočníka. Z informací, které stěžovatelka uvedla v žádosti a jež jsou zaznamenány v protokolu o pohovoru, Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelce zemřela v Rusku matka, stěžovatelka si půjčila peníze na převoz těla a pohřeb a nyní musí peníze vrátit i s velkým úrokem. Do České republiky si přijela vydělat peníze, neboť její věřitel vyhrožuje, že pokud peníze nevrátí včas, vezme jim dům. Na Ukrajině není práce, popřípadě jen sezónní nebo s velmi nízkou mzdou. O azyl stěžovatelka podle svých slov požádala jednak proto, aby zde mohla pracovat, jednak proto, aby se zde mohla léčit, neboť když ji na Ukrajině operovali, zapomněli v jejím těle jehlu. Stěžovatelka potvrdila, že žádné jiné důvody k podání žádosti o azyl neměla a neměla ani potíže s jinými soukromými osobami. Pro případ návratu se obává pouze věřitele.

Podle se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodů rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Podle cit. zákona se za pronásledování pro účely tohoto zákona považuje ohrožení života nebo svobody, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována či trpěna úřady ve státě, jehož je cizinec státním občanem, nebo státu posledního trvalého bydliště v případě osoby bez státního občanství nebo pokud tento stát není schopen odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním.

Podle se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v . Podle cit. zákona lze takové rozhodnutí vydat nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení o udělení azylu.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě v rozsahu důvodu uvedeného v kasační stížnosti, avšak shledal, že kasační stížnost není důvodná.

Podle zjištění Nejvyššího správního soudu totiž v daném případě byly skutečně dány důvody pro zamítnutí žádosti stěžovatelky jako nedůvodné ve smyslu . Ve správním řízení bylo dostatečným způsobem zjištěno, že stěžovatelka měla na Ukrajině pouze ekonomické potíže spojené s nemožností včas splatit dluh, popř. potíže s věřitelem, který pro případ nevrácení půjčené částky vyhrožoval odebráním jejího domu. Jiné problémy s fyzickými osobami nebo státními orgány na Ukrajině však stěžovatelka podle svých vyjádření ve správním řízení neměla. Důvodem žádosti o azyl tak, jak byl stěžovatelkou ve správním řízení formulován, byla snaha získat si v České republice práci a vydělat peníze na vrácení dluhu, popřípadě se doléčit. Stěžovatelka tak měla zdravotní a ekonomické potíže, jež nelze bez dalšího považovat za azylově relevantní. Nejvyšší správní soud tedy zjistil, že stěžovatelka ve správním řízení nejen netvrdila, že je pronásledována nebo že má důvodné obavy z pronásledování z důvodů uvedených v , nýbrž netvrdila ani to, že by byla vůbec pronásledována ve smyslu cit. zákona. Za takových okolností byly ve správním řízení splněny zákonné podmínky proto, aby žalovaný ve lhůtě 30ti dnů ode dne zahájení správního řízení o udělení azylu přijal rozhodnutí o zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné podle cit. zákona.

Jestliže jsou ve správním řízení splněny podmínky pro vydání rozhodnutí o zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné podle § 16 odst. 1 písm. g) cit. zákona, pak správnímu orgánu nepřísluší zkoumat, zda by v případě konkrétního žadatele o azyl jinak byly splněny podmínky pro udělení azylu z důvodů uvedených v cit. zákona, resp. tyto důvody za žadatele o azyl dovozovat, neboť právě absence tvrzení takových důvodů má za následek přijetí rozhodnutí o zamítnutí žádosti. Z dikce pak vyplývá, že rozhodování o udělení humanitárního azylu připadá v úvahu pouze tehdy, jestliže se žalovaný ve správním řízení zabýval možností udělit azyl podle cit. zákona, podmínky tam uvedené však neshledal. V daném případě však správní orgán správně podmínky pro udělení azylu podle vůbec nezkoumal, a proto nemohl rozhodovat ani o případném udělení humanitárního azylu. Krajský soud je v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu vázán právním a skutkovým stavem v době vydání napadeného správního rozhodnutí ( ); jestliže bylo přezkoumáváno rozhodnutí žalovaného ve smyslu , musel se zabývat naplněním podmínek pro vydání tohoto konkrétního typu rozhodnutí v době vydání tohoto rozhodnutí, tj. zejména absencí tvrzení o pronásledování z azylově relevantních důvodů ze strany stěžovatelky a dodržením lhůty pro vydání tohoto typu rozhodnutí podle . Podmínky pro vydání rozhodnutí o zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné podle cit. zákona podle zjištění Nejvyššího správního soudu, které je ve shodě se zjištěním učiněným krajským soudem, ve správním řízení splněny byly; po tomto zjištění nepříslušelo ani krajskému soudu, ani Nejvyššímu správnímu soudu, aby se zabýval tvrzeními stěžovatelky o národnostních důvodech jejích potíží, která byla poprvé uvedena až v žalobě, když ve správním řízení nebyla ani naznačena, a nemohla být tedy správním orgánem jakkoli zohledněna.

Nejvyšší správní soud s poukazem na výše uvedené tedy obdobně jako krajský soud dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s , ve vlastním řízení pak nezjistil naplnění důvodu kasační stížnosti, a proto kasační stížnost dle zamítl.

Vzhledem k neprodlenému rozhodnutí ve věci samé a rovněž s přihlédnutím k , podle něhož se cizinci, který předloží doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku, udělí na žádost vízum za účelem strpění pobytu, nerozhodoval Nejvyšší správní soud samostatně o žádosti o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.

Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona ( ve spojení s ). Žalovaný správní orgán měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal ( ve spojení s ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 17. srpna 2005

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu