Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 279/2004 - 41

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: T. P., zastoupené JUDr. Jiřím Macháčkem advokátem se sídlem Praha 11, Brodského 1678, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2004 č. j. OAM-1982/VL-07-P25-2000, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2004 č. j. – 10,

t a k t o :

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2004 č. j. - 10 s e z r u š u j e a věc s e mu v r a c í k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 3. 2004 č. j. - 10 zamítl návrh na ustanovení zástupce žalobkyni (dále i „stěžovatelka“) v řízení o žalobě podané proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2004 č. j. OAM-1982/VL-07-P25-2000, kterým nebyl žalobkyni udělen azyl dle , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů. V odůvodnění usnesení Městský soud v Praze mimo jiné uvedl, že zákon jako jednu z podmínek pro vyhovění návrhu na ustanovení zástupce stanoví skutečnost, že je ustanovení zástupce třeba k ochraně práv žadatele. Po posouzení věci dospěl Městský soud v Praze k závěru, že v tomto stádiu řízení tato podmínka splněna není. Ze spisového materiálu je dle soudu patrno, že žalobkyně v souladu s poučením správního orgánu využila svého oprávnění domáhat se přezkoumání rozhodnutí žalovaného soudem a jí podaná žaloba má zákonem požadované náležitosti, zejména obsahuje označení napadeného rozhodnutí, obsahuje důvody a námitky, které žalobkyni k podání žaloby vedly, obsahuje i výrok rozsudku. Navíc rozšíření žalobních bodů po uplynutí zákonem stanovené lhůty pro podání žaloby je podle , (dále jen ““) vyloučeno. Žalobkyně tedy svými vlastními úkony učinila vše, co mohla podle právních předpisů učinit k ochraně svých práv, dostatečně kvalifikovaným způsobem se obrátila na soud, v řízení o žalobě není právní zastoupení žalobkyně povinné. Dle názoru Městského soudu v Praze není dána podmínka potřebnosti k ochraně práv žalobkyně, jejíž splnění zákon vyžaduje k tomu, aby mohlo být žádosti žalobkyně vyhověno. Nesplnění této podmínky má za následek, že soud se již nezabýval druhou zákonem stanovenou podmínkou – splněním podmínek pro osvobození od soudních poplatků.

Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podala stěžovatelka včas kasační stížnost, ve které projevila nesouhlas s usnesením a citovala část odst. 2 d o tom, že každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, a to od počátku řízení. Stěžovatelka navrhla zrušit napadené usnesení Městského soudu v Praze a ustanovit jí právního zástupce.

Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu a v mezích kasační stížnosti napadené usnesení Městského soudu v Praze a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Stěžovatelka v kasační stížnosti výslovně neoznačila zákonný důvod jejího podání, avšak z obsahu kasační stížnosti lze usuzovat, že je podána z důvodu uvedeného v ustanovení , tedy z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem, neboť stěžovatelka se domnívá, že má od počátku řízení u Městského soudu v Praze právo na právní pomoc v tomto řízení.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že právo na právní pomoc zakotvené v ustanovení d patří k základním zásadám spravedlivého soudního procesu, přičemž zároveň dodává, že tomuto právu nekoresponduje povinnost soudu ustanovit účastníku soudního řízení zástupce v případech, kdy zákonem není vyžadováno povinné právní zastoupení účastníka řízení. Pro řízení o žalobách ve správním soudnictví platí ustanovení , podle kterého může předseda senátu navrhovateli (žalobci), u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Z uvedeného zákonného ustanovení vyplývá, že účastníku řízení lze na základě jeho návrhu ustanovit zástupce tehdy, jestliže jsou splněny dvě podmínky, a to podmínka, že jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a také podmínka, že je to třeba k ochraně jeho zájmů.

Nejvyšší správní soud má za to, že v projednávané věci Městský soud v Praze nedostatečně posoudil právě podmínku potřebnosti ustanovení zástupce k ochraně zájmů stěžovatelky. V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu je nutno uvést, že potřebu ochrany práv v řízení před soudem totiž nelze omezovat toliko na podání žaloby samotné či na stanovení žalobních bodů, v jejichž mezích má soud žalobu projednat, ani na rozšíření či doplnění žaloby o důvody nové. Skutečnostmi, které nutně měly být při rozhodování o stěžovatelčině návrhu na ustanovení zástupce zjišťovány, jsou jak hmotněprávní charakter projednávané věci, tak stěžovatelčiny osobnostní a faktické poměry včetně úrovně jejího legitimně očekávatelného a předvídatelného podvědomí o hmotných a procesních právech, která pro ní z včas podané žaloby vyplývají. Těmito skutečnostmi se však Městský soud v Praze nezabýval a otázku potřebnosti ustanovení zástupce zkoumal nesprávně pouze ve vztahu k případnému rozšiřování žalobních bodů.

Vzhledem k uvedenému Nejvyšší správní soud shledal oprávněným důvod podané kasační stížnosti dle ustanovení , neboť usnesení Městského soudu v Praze je nezákonné pro nesprávné posouzení právní otázky ohledně potřeby ustanovení zástupce k ochraně práv žalobkyně v řízení o žalobě soudem v předcházejícím řízení.

Z důvodů v tomto rozsudku uvedených Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( ), v němž je tento soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve smyslu ustanovení V novém rozhodnutí rozhodne Městský soud v Praze i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle ustanovení

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. srpna 2005

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu