Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 204/2005 - 84

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce T. V., zastoupeného JUDr. Daliborem Grůzou, Ph.D., advokátem se sídlem Mírová 4, Hustopeče, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 1. 8. 2003, č. j. OAM-1271/AŘ-2002, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2005, č. j. - 60,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ministra vnitra označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 30. 11. 2001, čj. OAM-8722/VL-10-ZA03-2001, a toto rozhodnutí potvrzeno. Citovaným rozhodnutím Ministerstva vnitra nebyl žalobci (dále též „stěžovatel“) udělen azyl podle , a 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“); současně bylo rozhodnuto o tom, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu .

č. j. - 85

Ministr vnitra v odůvodnění rozhodnutí o rozkladu uvedl, že se ztotožnil s názorem Ministerstva vnitra o tom, že důvody žalobce pro udělení azylu nepředstavují zákonné důvody pro udělení azylu podle a b) . Ministr vnitra dále upřesnil žalobcova tvrzení s tím, že žalobce v zemi původu po výkonu vojenské služby pracoval jako dělník na katastrálním úřadě, tedy ve státní instituci, což lze v podmínkách vysoké nezaměstnanosti hodnotit spíše jako výhodu, nikoliv jako šikanu nebo diskriminaci. Nesdílel tedy po odchodu do civilu osud ostatních členů rodiny údajně vyloučených z možnosti legálně vykonávat jakékoliv zaměstnání; důvodem měla být skutečnost, že rodina žalobce sloužila předchozímu režimu ve Vietnamu. Ministr vnitra dále uvedl, že žalobce byl od roku 1988 v České republice zaměstnán, poté legálně podnikal a do konce roku 1999 zde měl dlouhodobý pobyt. Po výkonu trestu odnětí svobody bylo žalobci uděleno vyhoštění a po propuštění z trestu odnětí svobody požádal o udělení azylu. Při pohovoru k žádosti o udělení azylu žalobce nezmínil žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly jeho diskriminaci či pronásledování v zemi původu. Žalobce pouze naznačil možnost výslechů a případného uvěznění za to, že byl v České republice potrestán trestem odnětí svobody; žalobce však současně opětovně potvrdil, že jediným důvodem žádosti o udělení azylu je snaha o legalizaci pobytu na území České republiky. Ministr vnitra uvedl, že s ohledem na ve znění účinném do 31. 1. 2002 nepřihlédl k novým skutečnostem uvedeným v rozkladu.

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2005, čj. - 60, byla zamítnuta žaloba proti výše uvedenému rozhodnutí ministra vnitra. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že ministr vnitra i Ministerstvo vnitra v řízení respektovaly nutnost objektivního zjištění skutkového stavu a zaměřily se na zjištění, zda žalobci v zemi původu hrozilo pronásledování či nikoliv. Soud se ztotožnil se závěry, že u žalobce není dán žádný důvod pro udělení azylu podle , neboť z jeho výpovědi bylo zřejmé, že jeho snahou bylo zlegalizovat pobyt na území České republiky. Při odchodu ze země původu žalobce neměl žádné obtíže, přicestoval na základě mezivládní dohody obou zemí a ani v průběhu jeho pobytu na území České republiky nenastaly v zemi původu takové změny, jež by u žalobce založily důvod pro udělení azylu. Soud uvedl, že ministr vnitra nepochybil, pokud k novým skutečnostem uvedeným v rozkladu nepřihlédl s odkazem na ve znění účinném do 31. 1. 2002. K tvrzení žalobce při ústním jednání, že při pohovoru došlo k zestručnění okolností, které žalobce vedly k podání žádosti o udělení azylu, a k částečnému zkreslení jím uváděných důvodů pro udělení azylu, soud uvedl, že k tomuto tvrzení nemohl přihlédnout. Podle soudu byla tato námitka žalobce podle opožděná, neboť soud ve správním soudnictví přezkoumává v souladu se zásadami dispoziční a koncentrační napadené rozhodnutí zásadně v rámci řádně a včas uplatněných žalobních bodů; v daném případě byla tato námitka uplatněna až opožděně při ústním jednání. Soud označil navrhovaný důkaz výslechem žalobce za nadbytečný, neboť povinností žalobce bylo přímo při pohovoru k žádosti o udělení azylu pravdivě uvést svůj příběh, k čemuž měl dostatečnou možnost přímo v řízení o udělení azylu. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Ve včasné kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že je ohrožen pronásledováním a diskriminací ve smyslu , neboť jeho rodina sloužila předchozímu režimu, pročež byli diskriminováni, s velkými obtížemi zajišťovali základní životní potřeby a nemohli vykonávat legální zaměstnání. Žalobce je ochoten vrátit se do Vietnamu, až tam skončí komunistický režim. V těchto skutečnostech spatřuje stěžovatel důvody pro udělení azylu. Žalobce uvádí, že již v řízení před krajským soudem upozorňoval na to, že pohovor byl při překladu zestručněn tak, aby žalobci nebyl azyl udělen. Přitom na politické problémy

č. j. - 86

své rodiny žalobce poukázal již v žádosti o udělení azylu. Proto tyto skutečnosti uvedl také v rozkladu, přičemž na tyto skutečnosti měl být brán zřetel. Krajský soud se však touto skutečností nezabýval a neprovedl ani výslech žalobce. Tím došlo k porušení rovnosti stran v řízení. Ze všech těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2005, čj. - 60, byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně stěžovatel požádal soud o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost jejího podání, neboť má za to, že jeho rozhodnutí i rozhodnutí krajského soudu byla vydána v souladu s právními předpisy. I pro řízení o kasační stížnosti žalovaný odkázal na správní spis, zejména na podání a výpovědi stěžovatele učiněné v průběhu správního řízení, a na vydaná rozhodnutí. Žalovaný uvedl, že při rozhodování vycházel především z výpovědí stěžovatele a z jeho důvodů, jež však nebyly zákonnými důvody pro udělení azylu na území České republiky. Žalovaný trvá na tom, že se věcí zabýval individuálně a svědomitě a že se zabýval všemi okolnostmi případu. Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku.

Kasační stížnost je podle a násl. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody odpovídající , b) a d) ; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle a 3 vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Prvním důvodem podané kasační stížnosti je důvod uvedený v Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav aplikován nesprávný právní závěr, popřípadě je aplikován správný právní názor, který je však nesprávně vyložen. Nejvyšší správní soud taková pochybení v napadeném rozhodnutí Krajského soudu v Brně neshledal. Stěžovatel je přesvědčen o tom, že splnil podmínku pronásledování nezbytnou pro udělení azylu podle . K tomu Nejvyšší správní soud konstatuje, že tuto námitku neshledal důvodnou, neboť skutečnosti uváděné žalobcem v průběhu řízení o udělení azylu nezaložily důvod pro udělení azylu na území České republiky. Skutečnosti uvedené v rozkladu proti rozhodnutí Ministerstva vnitra o neudělení azylu o tom, že rodina stěžovatele byla pronásledovaná pro svou náklonnost k bývalému režimu, nebyly shledány důvodnými, a to s ohledem na skutečnost, že žalobce těmito problémy sám nebyl postižen, pracoval ve státní instituci a ani jinak neprokázal, že by byl před odchodem ze země původu jakkoliv pronásledován. Správní orgány i soud prvního stupně tedy podle názoru Nejvyššího správního soudu správně konstatovaly, že u stěžovatele není dán důvod pro udělení azylu podle ; důvod kasační stížnosti podle tedy není dán.

Kasační stížnost byla dále podána z důvodu vymezeného v Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. Stěžovatel tento důvod kasační stížnosti specifikoval tvrzením, že již v řízení před krajským soudem namítal, že v protokolu o pohovoru k žádosti o udělení azylu byl překlad žalobcových tvrzení zestručněn tak, že to vedlo ke zkreslení a následnému neudělení azylu žalobci. Nejvyšší správní soud

č. j. - 87

poukazuje na to, že aby mohl být řádně uplatněn důvod kasační stížnosti podle , musela být vada řízení před správním orgánem důvodně vytýkána již v řízení před krajským soudem. Tak se však v tomto případě nestalo, jelikož uvedená skutečnost byla v žalobním řízení uplatněna poprvé až při ústním jednání, tedy po uplynutí lhůty pro podání žaloby a tedy i pro rozšíření žalobních bodů a krajský soud proto s ohledem na takové rozšíření žalobních bodů neakceptoval. Proto nemohlo být toto tvrzení předmětem přezkumu v řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem. K námitce stěžovatele, že ministr vnitra měl vzít v potaz skutkové novoty uplatněné v řízení o rozkladu, Nejvyšší správní soud v souladu s názorem krajského soudu konstatuje, že ministr vnitra v dané věci nepochybil. Podle ve znění účinném do 31. 1. 2002 k novým skutečnostem nebo důkazům uvedeným v rozkladu ministerstvo přihlédne, jen pokud by mohly mít podstatný vliv na rozhodnutí a nemohly být v řízení před správním orgánem prvního stupně uplatněny bez zavinění účastníka řízení; o takovou situaci se však v souzené věci nejednalo.

Posledním důvodem kasační stížnosti je důvod podle Stěžovatel tento důvod kasační stížnosti specifikoval tím, že krajský soud pochybil, když neprovedl navrhovaný důkaz výslechem žalobce. K tomu Nejvyšší správní soud konstatuje, že podle soud rozhodne, které z navržených důkazů provede a může provést i důkazy jiné. Soud tedy není povinen provést všechny navrhované důkazy, je však povinen se vypořádat s tím, proč navrhovaný důkaz neprovedl. V souzené věci se krajský soud s touto skutečností vypořádal, když konstatoval, že důkaz výslechem stěžovatele by byl v soudním řízení nadbytečný, neboť všechny skutečnosti relevantní pro rozhodnutí o žádosti o udělení azylu měl stěžovatel možnost uplatnit v řízení o udělení azylu, což však neučinil. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že důvod kasační stížnosti podle není dán.

Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl ( ). Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle a 7 , neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. srpna 2005

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu