Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 35/2005 - 48

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: H. P., zastoupena JUDr. Miloslavem Langrem, advokátem se sídlem Zlín, Klečůvka 83, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2004, č. j. - 22,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně jako stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla podle , (dále jen ) zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 11. 6. 2004, č. j. OAM-2060/VL-07-03-2004, kterým byla podle , , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu) zamítnuta její žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná. Rozsudek krajského soudu vycházel ze skutečnosti, že rozhodnutí žalovaného je vydáno v souladu se zákonem, neboť stěžovatelka přichází z bezpečné země původu a neuvedla žádný důvod, pro který by jí mohl být azyl udělen, nebylo zjištěno porušení procesních předpisů ve správním řízení a nebylo důvodu se zabývat naplněním podmínky překážky vycestování.

Stěžovatelka proti tomu v kasační stížnosti namítá v prvé řadě kasační důvod uvedený v , neboť soud nesprávně posoudil právní otázku. Její žádost měla být posouzena podle zákona o azylu na základě její osobní situace poměrů v zemi původu. Navíc krajský soud neměl pro své rozhodnutí dostatek důvodů ve smyslu Proto navrhuje zrušení rozsudku krajského soudu a vrácení k dalšímu řízení a současně žádá o přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti.

Žalovaný v písemném vyjádření ke kasační stížnosti označil kasační stížnost za neoprávněnou, neboť v průběhu správního řízení bylo dostatečně zjištěno, že stěžovatelka nemá pro svou žádost žádný azylově relevantní důvod. Proto navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle § 78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) - ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatelky žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.

Nejvyšší správní soud posuzoval důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (, 3 ).

Ke kasačním tvrzením ze správního spisu vyplynulo, že stěžovatelka v žádosti o azyl ze dne 1. 6. 2004 uvedla, že si v r. 2001 půjčila 1000 USD, neměla možnost splácet dluh a věřitel jí vyhrožoval smrtí, a proto vycestovala. Při pohovoru dne 7. 6. 2004 doplnila, že peníze si půjčil manžel, a to na studium jejich dcery, pro nesplácení byl neznámými muži dvakrát zbit a skrývá se na Ukrajině. I jí bylo vyhrožováno, ale na policii se neobrátili. Potřebuje vydělat na splacení dluhu a o azyl požádala, protože jí končí vízum.

Žalovaný rozhodnutím ze dne 11. 6. 2004, č. j. OAM-2060/VL-07-03-2004 podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu zamítl žádost jako zjevně nedůvodnou. V rozhodnutí zhodnotil tvrzení stěžovatelky se závěrem, že nejde o důvody azylově relevantní, a pro nadbytečnost již neposuzoval důvody pro udělení azylu podle a zákona o azylu, ani nehodnotil překážky vycestování. Proti tomu stěžovatelka v žalobě namítala porušení v řízení a poukázala na důvody, pro které musela Ukrajinu opustit s tím, že jí měl být azyl udělen podle zákona o azylu. K jednání, které krajský soud o žalobě nařídil, se stěžovatelka nedostavila. Krajský soud v rozsudku podrobně

rozebral veškerá tvrzení stěžovatelkou v řízení uplatněná a uzavřel, že nejde o důvody, pro které by bylo možno azyl udělit. Stejně tak uvážil o dodržení procesních předpisů v řízení, zde ovšem v obecné poloze z důvodů nekonkrétnosti žalobních námitek, a vyjádřil se i k nepotřebnosti výroku o překážce vycestování v daném případě.

Stěžovatelka vytýká krajskému soudu, že rozhodoval na základě nedostatečně zjištěného skutečného stavu věci, což považuje za vadu řízení ve smyslu Nijak ovšem nespecifikuje, jak měl soud řízení provedené před správním orgánem doplnit, ani v žalobě nenavrhovala žádné důkazy, které by soud opomněl, neoznačila žádný opomenutý důkaz ani v kasační stížnosti. Přitom v rozporu s logikou ani nenamítá vadu skutkových zjištění ve správním řízení, k níž by měl soud přihlížet a z těchto důvodů správní rozhodnutí zrušit [ ].

K námitce porušení procesních předpisů žalovaným lze obecně uvést, že je povinností správního orgánu respektovat základní pravidla řízení, vyplývající z vyjadřující v obecné formě hlavní zásady správního řízení, rozvedené a konkretizované v dalších zákonných ustanoveních. V řízení o azylu je rozhodující pro posouzení naplnění zákonných podmínek, ale i pro rozsah dokazování, uvedení důvodů žadatelem v žádosti, při pohovoru, nebo v jiných podáních učiněných do vydání rozhodnutí. Je to žadatel, který se domáhá udělení azylu, který tvrdí určité skutečnosti, na jejichž základě by mu mělo být vyhověno. K zajištění možnosti úplného vyjádření má podle zákona o azylu účastník řízení právo jednat v řízení o udělení azylu v mateřském jazyce nebo v jazyce, ve kterém je schopen se dorozumět. Za tím účelem ministerstvo účastníkovi poskytne bezplatně tlumočníka na celou dobu řízení. V daném případě bylo toto právo zajištěno a stěžovatelka měla možnost řádného uvedení všech důvodů i návrhu důkazů. Tvrzení uvedená v protokole odpovídají tvrzením v žalobě i v kasační stížnosti. Žadatel o azyl má jistě ztíženou situaci při navrhování nebo předkládání důkazů, ovšem v daném případě k posouzení naplnění azylových podmínek stačilo samotné tvrzení vylučující podřazení pod podmínky pro azyl stanovené. Za takové situace by jakékoliv doplnění dokazování z iniciativy správního orgánu či soudu bylo nadbytečné. Vytýká-li stěžovatelka soudu, že neměl dostatek důvodů pro své rozhodnutí, nelze jí přisvědčit zejména proto, že neoznačila důkazy, které měly být provedeny, ani v průběhu správního ani soudního řízení žádné nenavrhovala. Závěr správního orgánu i soudu pak je tvrzeními stěžovatelky v průběhu řízení dostatečně podložen. Nejvyšší správní soud proto neshledal naplnění kasačního důvodu podle

Dále stěžovatelka namítá nezákonnost rozhodnutí soudu spočívající v nesprávném posouzení právní otázky. Výslovně tvrdí, že v jejím případě jsou dány podmínky pro udělení azylu podle § 14 zákona o azylu.

V daném případě byla žádost stěžovatelky zamítnuta. Podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu lze žádost o udělení azylu zamítnout jako zjevně nedůvodnou, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona. Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek č. j. - 51, - 60) nemohou být důvodem pro udělení azylu problémy se soukromými osobami spočívající ve vydírání či výhrůžkách s výjimkou případů, kdy státní moc domovského státu, u nichž se žadatel domáhal ochrany, není schopna

ji poskytnout. V daném případě není splněna podmínka, že stěžovatelčiny potíže jsou pronásledováním a že jsou prováděny, podporovány či trpěny úřady ve státě, neboť stěžovatelka se na úřady o pomoc neobrátila. To stěžovatelka také v kasační stížnosti, oproti předchozímu řízení, již nenamítá.

Důvody pro udělení azylu podle § 14 lze ale zkoumat jen pokud v řízení o azylu nebyly zjištěny důvody podle § 12 zákona o azylu. V daném případě však důvody podle § 12 zákona o azylu nebyly zkoumány právě proto, že stěžovatelčina žádost byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná. Navíc na udělení azylu z humanitárního důvodu není právní nárok. Lze poukázat na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. na rozsudek ze dne 11. 3. 2004, č. j. - 55, podle něhož: Smysl institutu humanitárního azylu podle , o azylu, spočívá v tom, aby rozhodující správní orgán měl možnost azyl poskytnout i v situacích, na něž sice nedopadá žádná z kautel předpokládaných taxativními výčty ustanovení a zákona o azylu, ale v nichž by bylo přesto „nehumánní“ azyl neposkytnout. Správní orgán díky tomu může zareagovat nejen na případy, jež byly předvídatelné v době přijímání zákona o azylu jako obvyklé důvody udělování humanitárního azylu (např. u osob zvláště těžce postižených či nemocných, u osob přicházejících z oblastí postižených humanitární katastrofu, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory), ale i na situace, jež předvídané či předvídatelné nebyly. Míra volnosti této jeho reakce je pak omezena pouze zákazem libovůle, vyplývajícím pro orgány veřejné moci z ústavně zakotvených náležitostí demokratického a právního státu. Jak však bylo již uvedeno, v případě zjevně nedůvodných žádostí nemůže správní orgán zkoumat zda nad rámec důvodů pro udělení azylu podle azylového zákona nejsou naplněny důvody k jeho udělení podle , a tedy ani soud nemůže vážit, zda při tom správní orgán nepřekročil meze správního uvážení. Není proto naplněn ani kasační důvod podle , protože soud právní otázku v předcházejícím řízení posoudil správně.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že není dán žádný kasační stížností uplatněný důvod pro zrušení napadeného rozsudku, a proto kasační stížnost žalobkyně jako nedůvodnou podle ustanovení věty druhé zamítl.

Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává (, ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. srpna 2005

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu