Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 538/2004 - 43

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobkyně: V. T. T. T., zastoupena Mgr. Darinou Kučerovou, advokátkou, se sídlem Sofijská 890/31, Děčín 2, adresa pro doručování: Masarykovo nám. 193/20, Děčín 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 10. 2004, č. j. - 27,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas podanou kasační stížností napadá rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. - 27 ze dne 14. 10. 2004, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 2030/VL - 20 - 05 - 2004 ze dne 4. 6. 2004, jímž nebyl stěžovatelce podle , a 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), udělen azyl a jímž bylo zároveň vysloveno, že se na stěžovatelku nevztahuje překážka vycestování podle téhož zákona.

Stěžovatelka ve své kasační stížnosti formálně uvádí kasační důvod podle , (dále jen „ “), obsahově namítá „vady řízení, které spočívají v nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu“.

- 2 -

- 44

Stěžovatelka vyjadřuje svůj nesouhlas s rozhodnutím krajského soudu a uvádí, že poukazovala na tu skutečnost, že žalovaný pouze konstatoval, že jí nelze udělit azyl humanitární podle , avšak blíže již nerozvedl, co lze spatřovat pod humanitárními důvody. Podle stěžovatelky se žalovaný ani soud dostatečně nezabývaly stěžovatelčinými skutkovými tvrzeními, pro něž by jí bylo možno udělit azyl podle a . Vzhledem ke stěžovatelčině situaci by její věc mohla být posouzena jako případ hodný zvláštního zřetele. Stěžovatelka připouští i existenční problémy v zemi svého původu, avšak ty nejsou hlavním důvodem, po který žádá o udělení azylu. Stěžovatelka proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení; zároveň stěžovatelka navrhuje, aby jí podané kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.

Žalovaný popírá důvodnost kasační stížnosti a navrhuje její zamítnutí, neboť důvody uváděné stěžovatelkou nelze podřadit pod zákonné důvody pro udělení azylu.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zejména zjistil, že stěžovatelka v průběhu správního řízení poukazovala na své ekonomické potíže. V zemi svého původu neměla práci, a proto se rozhodla odcestovat za výdělkem do zahraničí a začala v České republice podnikat. Byla však přistižena při prodeji nelegálního zboží a nebyl jí prodloužen další legální pobyt na zdejším území. V České republice přitom stěžovatelka pobývala od roku 1998 a po celou dobu obchodovala s textilem, na tomto území zároveň pobývá i stěžovatelčin manžel a jejich dcera. Motivem podání žádosti o udělení azylu tedy byla snaha o legalizaci pobytu v České republice společně s rodinou stěžovatelky a ekonomické problémy v zemi stěžovatelčina původu. Žalovaný tyto skutečnosti nepodřadil pod žádný z azylových důvodů a stěžovatelce azyl neudělil. Z obsahu soudního spisu pak Nejvyšší správní soud zjistil, že proti rozhodnutí žalovaného podala stěžovatelka žalobu, z jejíhož obsahu krajský soud dovodil, že napadá výrok rozhodnutí žalovaného týkající se ust. . Krajský soud žalobu zamítl. Rozsudek byl stěžovatelce doručen dne 18. 11. 2004 a stěžovatelka jej napadla kasační stížností dne 23. 11. 2004.

Stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel ( ), a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou. Kasační stížnost byla podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení rozhodnutí, proti kterému směřuje ( ).

Pokud jde o přípustnost kasační stížnosti s ohledem na kasační důvody, které stěžovatelka uplatnila, pak v kasační stížnosti je obsaženo tvrzení několikerého druhu: jednak stěžovatelka vyjadřuje nesouhlas se závěrem krajského soudu, dále uplatňuje námitku proti způsobu, jakým se krajský soud vypořádal s důvodem pro udělení azylu podle , a dále vyjadřuje názor, že by jí bylo možno kromě azylu humanitárního podle udělit azyl i podle . Prostý nesouhlas se závěrem krajského soudu sám o sobě ani v kontextu s dalším obsahem kasační stížnosti nelze podřadit pod žádný z kasačních důvodů, které jsou podávány z až e) , v této části je tak kasační stížnost podle nepřípustná a Nejvyšší správní soud se tímto stěžovatelčiným tvrzením nemohl zabývat. Stejně tak ani

- 3 -

- 45

stěžovatelčiným tvrzením, podle něhož by jí bylo možno udělit azyl podle , se Nejvyšší správní soud nemohl zabývat. I kdyby totiž soud přistoupil na samu hranici příznivosti posouzení obsahu kasační stížnosti z hlediska její přípustnosti a dovodil by, že tímto svým tvrzením stěžovatelka míří na nezákonnost posouzení splnění podmínky udělení azylu podle , nemohl by se jím zabývat podle Je-li totiž podle tohoto ustanovení nepřípustnou mimo jiné kasační stížnost, která se opírá o důvody, které nebyly uplatněny v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno (tedy před krajským soudem), ač tak mohlo být učiněno, přitom stěžovatelce v uplatnění námitky nesprávného posouzení splnění podmínek pro udělení azylu podle nic nebránilo, není v této části kasační stížnost přípustnou.

Odhlédnuto zcela od vnitřně kontradiktorního textu, podle něhož stěžovatelka namítá „vady řízení, které spočívají v nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu“, dovozuje Nejvyšší správní soud, i zde pro stěžovatelku s nejvyšší přijatelnou mírou příznivosti, že stěžovatelka napadá způsob, jakým se krajský soud vypořádal s její námitkou týkající se posouzení azylu z humanitárních důvodů podle . V této části je tedy konečně kasační stížnost shledávána přípustnou.

Nejvyšší správní soud tedy kasační stížnost v rozsahu řádně uplatněného a přípustného kasačního důvodu podle a 3 přezkoumal a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Pokud jde o přezkum rozhodnutí žalovaného ohledně neudělení azylu z humanitárního důvodu, pak Nejvyšší správní soud konstatuje, že postoj, jaký krajský soud k přezkumu rozhodnutí žalovaného v této otázce zaujal, Nejvyšší správní soud plně aprobuje. Samotné správní rozhodnutí žalovaného ohledně udělení azylu podle podléhá přezkumu soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. Za splnění těchto předpokladů není soud oprávněn z týchž skutečností, jak je zjistil žalovaný, dovozovat jiné závěry. Udělení azylu je tedy na úvaze příslušného správního orgánu, tedy žalovaného, a rozhodnutí o něm přezkoumává soud pouze v omezeném rozsahu. Omezení tohoto rozsahu je dáno přesně těmi kritérii, jak je krajský soud v napadeném rozsudku podal. Jak vyplynulo ze správního spisu, žalovaný zkoumal, zda v případě stěžovatelky nebyly dány důvody pro udělení humanitárního azylu, a dospěl přitom k závěru, že tomu tak není. Žalovaný řádně zjistil a posoudil jak osobní situaci stěžovatelky, tak i stav v zemi jejího původu, přitom pokud sám z toho nedovodil důvody pro udělení humanitárního azylu, je takové rozhodnutí v jeho pravomoci, zejména když stěžovatelka ve správním řízení ani žádné důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu sama neuváděla. Otázka špatné ekonomické situace v zemi původu, která snad měla být dle stěžovatelky důvodem pro udělení humanitárního azylu, oprávněně u krajského soudu nevzbudila pochybnost o tom, že správní uvážení, které vyústilo v rozhodnutí žalovaného azyl z humanitárního důvodu neudělit, nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, bylo v souladu s pravidly logického posuzování a premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem; nelze tu tedy hovořit o voluntaristickém přístupu správního orgánu, který jako jediný by mu mohl být vytknut. Stejně tak nelze ničeho

- 4 -

- 46

vytýkat ani krajskému soudu, který, vázán rozsahem žaloby podle , její obsah zcela a pro Nejvyšší správní soud věcně správně vyčerpal.

Nejvyšší správní soud tedy na základě shora uvedeného uzavírá, že kasační stížnost v té části, ve které ji shledal přípustnou, není důvodná, a proto ji podle zamítl. Za této procesní situace se již Nejvyšší správní soud samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ve spojení s Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto jí právo na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žalovanému, přestože měl ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. srpna 2005

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu