Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 517/2004 - 42

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce: P. V. Q., zastoupen Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, se sídlem Příkop 8, 602 00 Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. - 19 ze dne 23. 7. 2004,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá kasační stížností rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. - 19 ze dne 23. 7. 2004, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 185/AŘ - 2002 ze dne 15. 4. 2003, vydanému ve II. stupni správního řízení, jímž byl zamítnut stěžovatelův rozklad a potvrzeno napadené rozhodnutí žalovaného vydané v I. stupni správního řízení, kterým stěžovateli nebyl podle , a 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), udělen azyl a kterým byla vyslovena neexistence překážky vycestování podle .

Stěžovatel v kasační stížnosti namítá vady řízení spočívající v tom, že při zjišťování skutkové podstaty byl porušen zákon o řízení před žalovaným takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost jeho rozhodnutí, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušit. Konkrétně stěžovatel namítá, že žalovaný porušil a 4, , a , o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Dále stěžovatel tvrdí, že krajský soud se při svém rozhodování dopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky, neboť stěžovateli měl být udělen azyl podle i z humanitárních důvodů podle . Stěžovatel tedy uplatňuje kasační důvody podle a b) , (dále jen „ “), navíc rozhodnutí z týchž důvodů považuje za nepřezkoumatelné. Stěžovatel z těchto důvodů navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, navíc požaduje, aby jím podané kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.

Žalovaný ve svém vyjádření poukazuje na skutečnost, že stěžovatel v průběhu správního řízení uváděl jako svoji víru buddhismus, přitom se odvolával na své náboženské pronásledování z důvodu křesťanského vyznání. Stěžovatelova tvrzení jsou tedy dle žalovaného účelovými. Žalovaný navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zejména zjistil, že stěžovatel v průběhu správního řízení před žalovaným svoji žádost o udělení azylu odůvodňoval svými problémy v důsledku těžké ekonomické situace v zemi svého původu, uváděl, že do České republiky přicestoval, aby si našel práci (odpověď na otázku č. 21 v návrhu na zahájení řízení o udělení azylu), přitom jeho náboženské vyznání je buddhismus (odpověď na otázku č. 14 v návrhu na zahájení řízení o udělení azylu). V dalším průběhu správního řízení poukazoval na svoji křesťanskou víru, na nesouhlas otce, který je komunistou, a na jeho výhrůžky. Stěžovatel se po těchto výhrůžkách na žádné orgány v zemi svého původu se žádostí o pomoc neobrátil. Na dotazy žalovaného stěžovatel neuvedl žádnou formu praktikování křesťanské víry, neodpověděl na základní otázky křesťanské věrouky. Vyjadřoval obavu ze svého otce, nedokázal odpovědět na otázku, proč se nepřestěhoval v rámci země svého původu. Žalovaný ve správním řízení dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro udělení azylu. Z obsahu soudního spisu pak Nejvyšší správní soud zjistil, že proti rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel žalobu, v níž tvrdil, že žalovaný ve správním řízení porušil a 4, a , namítal, že žalovaný nepřihlédl ke zprávám o situaci v zemi stěžovatelova původu, které odůvodňují stěžovatelovy obavy z pronásledování, dále tvrdil, že jsou v jeho případě dány důvody pro udělení azylu podle a . Krajský soud se věcně ztotožnil se závěry žalovaného, neshledal ani porušení stěžovatelem namítaných procesních ustanovení a žalobu zamítl. Rozsudek krajského soudu byl stěžovateli doručen dne 27. 8. 2004 a ten jej napadl kasační stížností dne 2. 9. 2004.

Stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek krajského soudu vzešel ( ), a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou. Kasační stížnost byla podána včas ( ). Pokud jde o důvody, o které stěžovatel svoji kasační stížnost opírá, pak podle obsahu kasační stížnosti Nejvyšší správní soud dovozuje důvody podle a b) , a tedy kasační stížnost je přípustná.

Nejvyšší správní soud tedy napadený rozsudek krajského soudu přezkoumal v rozsahu kasační stížnosti a v mezích řádně uplatněných kasačních důvodů ( ) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Tvrdí-li stěžovatel své obavy z pronásledování ze strany otce vyvolané stěžovatelovým vyznáním a dovozuje-li z této skutečnosti splnění podmínek pro udělení azylu podle , pak tomuto tvrzení Nejvyšší správní soud nepřisvědčuje. Podle tohoto ustanovení se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Bylo-li řízení o udělení azylu zahájeno z důvodů ekonomických a snahy nalézt v České republice práci, na které v návrhu na zahájení řízení stěžovatel výlučně odkazoval, pak nejen že se stěžovatelova tvrzení ohledně jeho křesťanského náboženského vyznání, jež mělo způsobit otcovy výhrůžky, jeví nevěrohodnými, avšak i kdyby tomu tak bylo, tj. že by stěžovatel byl skutečně křesťanského vyznání a nikoli buddhista, jak předtím uváděl, nešlo by ze strany otce o jednání, jež by splňovalo znaky pronásledování podle . Pronásledováním je ve smyslu třeba rozumět ohrožení života nebo svobody, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud by byla prováděna, podporována či trpěna úřady v zemi stěžovatelova původu nebo pokud tato země není schopna odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním. Namítá-li stěžovatel vyhrožování ze strany svého otce, nelze dovozovat, že by takové jednání bylo součástí státní politiky; nešlo totiž o jev státní mocí přímo vyvolaný, tajně podporovaný, státními orgány vědomě trpěný či státní mocí záměrně nedostatečně potlačovaný. Stěžovatel totiž u nich před tvrzenými otcovými výhrůžkami pomoc nehledal. Tato námitka stěžovatele tedy důvodnou není.

Stejně je tomu ohledně námitky splnění podmínek pro udělení azylu z humanitárních důvodů. Stěžovatel v žalobě tvrdil, že žalovaný splnění podmínek podávaných z neposoudil, přitom krajský soud v nyní napadeném rozsudku stěžovateli vyložil, jaké jsou meze přezkumu uvážení o splnění této podmínky ve stěžovatelově případě. Proti způsobu, jakým se krajský soud s touto otázkou vypořádal, nyní stěžovatel ničeho nenamítá, pouze tvrdí, že důvody pro udělení azylu z tohoto důvodu jsou v jeho případě splněny. Ohledně této námitky se Nejvyšší správní soud plně ztotožňuje se závěrem, který krajský soud ohledně rozsahu přezkumu uvážení žalovaného ve vztahu k podmínkám podávaným z stěžovateli již podal.

Tvrdí-li dále stěžovatel, že krajský soud měl napadené rozhodnutí žalovaného zrušit pro vady řízení, konkrétně pro porušení a 4, , a , pak ani tato námitka stěžovatele není důvodnou. Skutkový stav byl žalovaným zjišťován v návaznosti na tvrzení, jimiž stěžovatel svoji žádost o udělení azylu odůvodňoval. Pokud důvody, které uváděl, nesvědčily tomu, že by mohl být vystaven pronásledování ve smyslu , nebylo zapotřebí skutkový stav žalovaným dále a podrobněji zjišťovat, neboť stěžovatelova tvrzení potřebu takového dalšího dokazování z pohledu splnění podmínek pro udělení azylu nevyvolala. Tato potřeba navíc nevyplynula ani z návrhů, jež by stěžovatel v průběhu správního řízení učinil, neboť uskutečnění takových návrhů z obsahu správního spisu nevyplývá; stěžovatel se nehodlal seznámit s podklady rozhodnutí a výslovně se vyjádřil v tom směru, že žádné návrhy na doplnění dokazování nečiní, jak vyplývá z protokolu o pohovoru konaném dne 15. 11. 2001, který je součástí správního spisu. Z hlediska posouzení splnění důvodů pro udělení azylu byl tedy skutkový stav žalovaným zjištěn spolehlivě ( a ) a nelze dovodit, že by se žalovaný věcí nezabýval svědomitě a odpovědně ( ). Ani blíže nespecifikovaná porušení a Nejvyšší správní soud neshledal (námitka porušení navíc nenalézá opory v žalobě a Nejvyšší správní soud, i kdyby stěžovatel nyní v tomto směru argumentoval, by se jí podle nemohl zabývat). Pokud tedy krajský soud neshledal v žalobě uplatněné námitky procesního charakteru důvodnými a nezrušil pro vady řízení rozhodnutí žalovaného, pak nepochybil a ani tato nyní stěžovatelem uplatňovaná námitka není důvodná.

Ze shora uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou podle zamítl. Za této procesní situace se již samostatně nezabýval návrhem stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle a 7 ve spojení s Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žalovanému, přestože měl ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. srpna 2005

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu