Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 369/2004 - 31

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: H. M. W., zastoupeného advokátkou Mgr. Lilianou Vochalovou, se sídlem nám. I. P. Pavlova 3, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, PP 21/OAM, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 8. 2004, sp. zn. ,

t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 8. 2004, sp. zn. , s e z r u š u j e a věc s e mu v r a c í k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností brojí proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR (dále jen „žalovaný“) ze dne 14. 3. 2004, č. j. OAM-748/VL-20-17-2004, jímž byla jeho žádost o azyl zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle , o azylu.

Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvody obsažené v ustanovení a d) , (dále jen „ “), a namítá nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného usnesení krajského soudu.

Stěžovatel nesouhlasí s tím výkladem , (dále též „ “), na jehož přiměřené použití odkazuje , který provedl krajský soud, když právo jednat v mateřském jazyce vztáhl až na fázi řízení,

kdy dojde k samotnému jednání, nikoliv tedy i na podání žaloby. Tento výklad považuje stěžovatel za rozporný jak s , tak s článkem 37 odst. 4 d. Stěžovatel vychází z odborné literatury a vyvozuje z předmětného ustanovení, že krajský soud měl povinnost ustanovit mu tlumočníka, jakmile taková potřeba vyšla najevo. Opačnou interpretaci považuje za nezákonnou.

Z těchto důvodů stěžovatel navrhuje zrušit napadené usnesení krajského soudu a zároveň žádá, aby byl jeho kasační stížnosti přiznán odkladný účinek.

Žalovaný ve svém vyjádření pouze uvádí, že kasační stížnost trpí vadou spočívající v absenci údaje o adrese stěžovatele, neboť stěžovatelem uvedená adresa je neaktuální, když stěžovatel uvedené zařízení již opustil. V dalším odkazuje žalovaný na obsah správního spisu a navrhuje buď odmítnutí nebo zamítnutí kasační stížnosti.

V souzené věci Nejvyšší správní soud z předmětného soudního spisu především zjistil, že žalovaný vydal dne 14. 3. 2004 výše označené rozhodnutí, kterým stěžovatelovu žádost o azyl zamítl jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, když shledal, že ze stěžovatelovy žádosti o azyl a z pohovoru, který s ním byl veden, vyplývá, že stěžovatel přišel do ČR výlučně z ekonomických důvodů, když ve své zemi původu přišel o práci a obával se nízké životní úrovně. Žádost o azyl pak podal ve snaze legalizovat svůj pobyt v ČR, takže jeho žádost o azyl byla podřazena právě ustanovení § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě. Tato žaloba byla napsána na předtištěném formuláři pro žaloby proti rozhodnutím žalovaného a nad rámec předtištěného českého textu obsahovala pouze tři řádky v neznámém písmu, patrně čínském, z nichž třetí řádek představoval zřejmě stěžovatelův podpis.

V reakci na toto podání vydal krajský soud usnesení ze dne 22. 3. 2004, jímž stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce předložil překlad tohoto svého podání do českého jazyka, který je úředním jazykem, a uvedl žalobní body, z nichž musí být patrné, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené výroky rozhodnutí žalovaného za nezákonné nebo nicotné.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel na tuto výzvu v poskytnuté lhůtě nijak nezareagoval, vydal krajský soud usnesení napadené nyní posuzovanou kasační stížností. Jím stěžovatelovu žalobu odmítl s odůvodněním, že z vyplývá, že účastník řízení má právo používat svůj mateřský jazyk při jednání soudu, nikoli však právo používat jej v písemných podáních včetně podání žaloby. Vzhledem k tomu, že stěžovatel na výzvu krajského soudu neodstranil výše uvedené vady svého podání a pro tento nedostatek nebylo možno v řízení pokračovat, krajský soud jeho žalobu podle odmítl.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů ( , 3 ) a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle § 78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) - ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.

Stěžovatel uvádí, že podává kasační stížnost z důvodů obsažených v ustanovení a d) Toto tvrzení je třeba uvést na pravou míru pohledem judikatury Nejvyššího správního soudu, než bude přikročeno k posouzení důvodnosti kasační stížnosti. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, sp. zn. (dosud nepublikováno), tak vyplývá: „Je-li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle , spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu, přičemž pod tento důvod spadá také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem.“ I nyní posuzovanou kasační stížnost je tak nutno posoudit právě pohledem ustanovení , a nikoli pohledem těch ustanovení, jež namítá stěžovatel.

Otázka, jež je v daném případě sporná, již byla zdejším soudem opakovaně řešena, proto je na místě, aby i nyní soud odkázal na svůj setrvalý právní názor. Ten byl vyložen zejména v jeho rozsudku ze dne 16. 6. 2004, sp. zn. (publ. pod číslem NSS): „Jestliže stěžovatelka sepsala část podání, jímž doplňovala žalobu, v jazyce mongolském, a na výzvu soudu o přeložení této části podání do českého jazyka reagovala sdělením, v němž poukazovala na nutnost přibrání tlumočníka za účelem realizace zásady rovnosti účastníků řízení před soudem, jde o situaci, v níž vyšla v řízení před krajským soudem najevo potřeba ustanovit tlumočníka účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk. Krajský soud proto pochybil, pokud v dané věci neustanovil v řízení tlumočníka a návrh stěžovatelky odmítl pro neodstranění vad podání podle “

Nyní posuzovaná situace je přitom z právního hlediska obdobná. Nejvyšší správní soud konstatuje, že neobsahuje konkrétní ustanovení o právu účastníků jednat před soudem ve své mateřštině. Se zřetelem k ustanovení (podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro řízení ve správním soudnictví přiměřeně ustanovení prvé a třetí části ), bylo třeba postupovat podle ustanovení Podle ustanovení účastníci mají v občanském soudním řízení rovné postavení. Mají právo jednat před soudem ve své mateřštině. Soud je povinen zajistit jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv. Podle ustanovení

účastníku, jehož mateřštinou je jiný, než český jazyk, soud ustanoví tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo. Totéž platí, jde-li o ustanovení tlumočníka účastníku, s nímž se nelze dorozumět jinak, než znakovou řečí.

Z posledně citovaného ustanovení tedy vyplývá, že k tomu, aby soud ustanovil tlumočníka, nestačí pouze zjištění, že jde o účastníka, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, ale současně musí být splněna i další podmínka, tedy to, že musí vyjít taková potřeba v řízení najevo.

V posuzované věci má Nejvyšší správní soud za to, že potřeba ustanovit stěžovateli tlumočníka v řízení před Krajským soudem v Ostravě najevo vyšla, a to se zřetelem k obsahu žaloby, jejíž část, resp. veškerý text nad rámec předtištěného formuláře, byla sepsána v jazyce patrně čínském. Jestliže krajský soud zastával názor, že žaloba stěžovatele neobsahuje náležitosti uvedené v , tím spíše pro něj musela vyvstat nutnost přeložit čínsky psaný text, a to za účelem posouzení, zda žaloba je způsobilá k projednání či nikoliv.

Zásada rovnosti účastníků řízení formulovaná v ustanovení je projevem ústavního principu rovnosti účastníků vyjádřeného v y a v a 4 d. Při posuzování postupu krajského soudu při realizaci tohoto práva uvedeného v ustanovení , dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že krajský soud pochybil, pokud v dané věci neustanovil stěžovateli tlumočníka. Vychází totiž z toho, že jestliže stěžovatel žalobu vyplnil v jazyce čínském a na výzvu soudu o přeložení této části podání do českého jazyka již nereagoval, přičemž nelze vyloučit, že nereagoval proto, že tato výzva byla sepsána v jazyce českém, a tudíž jí nemusel rozumět; jde o situaci, v níž vyšla v řízení před krajským soudem najevo potřeba ustanovit tlumočníka účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk. Nejvyšší správní soud dospěl v posuzované věci k závěru, že krajský soud tím, že ve věci neustanovil tlumočníka, ačkoliv tato potřeba vyšla v řízení najevo, nepostupoval v souladu s ustanovením , což ve svých důsledcích znamenalo, že při svém postupu nerespektoval zásadu rovnosti účastníků řízení v tomto ustanovení zakotvenou. Tím, že krajský soud nemohl posoudit obsah žaloby sepsaný patrně v čínském jazyce, nebyly vytvořeny předpoklady pro posouzení toho, zda obsahovala náležitosti podle

Z výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( ), v němž je krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku ( ), což zejména znamená, že právo na tlumočníka bude chápat jako právo, jež účastníku řízení náleží po celou jeho délku. V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. srpna 2005

JUDr. Vojtěch Šimíček

předseda senátu