Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 383/2004 - 47

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce: S. M., zastoupen Jitkou Stanoevovou, advokátkou, se sídlem Chládkova 3, 616 00 Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, adresa pro doručování: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, poštovní přihrádka 21/OAM, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2003,

č. j. OAM - 10183/VL - 16 - C10 - 2001, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 6. 2004, č. j. - 24,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 19. 3. 2003, č. j. OAM - 10183/VL - 16 - C10 - 2001, nebyl žalobci (dále jen „stěžovatel“) udělen azyl podle , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o azylu“). V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že stěžovatel nesdělil žádnou konkrétní skutečnost, která by správní orgán vedla k závěru, že byl ve vlasti pronásledován nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodů taxativně stanovených zákonem o azylu pro udělení azylu. Podle správního orgánu měl stěžovatel možnost snažit se svoji situaci ve vlasti řešit tím, že by se obrátil na policii, nebo další státní orgány, případně nevládní organizace zabývající se dodržováním lidských práv nebo na úřad ombudsmana, jakožto ochránce lidských práv, pokud se cítil ve svých právech ohrožen. Těchto možností se však nepokusil využít. Žalovaný dále vyšel z toho, že žádost o azyl byla stěžovatelem podána proto, aby se vyhnul správnímu vyhoštění kvůli končícímu povolení k pobytu na území České republiky. Podle názoru žalovaného je jednání stěžovatele účelové a v rozporu s podstatou institutu azylu.

Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podal stěžovatel v zákonné lhůtě žalobu, kterou napadl rozhodnutí správního orgánu v rozsahu výroku o neudělení azylu podle a zákona o azylu a o nevztažení překážky vycestování podle téhož zákona. Namítl porušení ustanovení , 4, , , a , o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů ( ), a dále porušení a zákona o azylu. Uvedl, že se domnívá, že splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu podle zákona o azylu, stejně jako jeho nezletilé dítě, resp. podmínky pro vztažení překážky vycestování podle zákona o azylu. Pokud jde o skutkové důvody, odkázal na obsah správního spisu žalovaného. Dále uvedl, že jeho příchod do České republiky nebyl v žádném případě motivován ekonomicky. Pravým důvodem bylo, že byl svědkem likvidace nepohodlného oponenta prezidentského režimu v Arménii. Manželka přestala chodit do práce, syna byli nuceni odhlásit ze školy a autodílna, kterou provozoval, byla zcela zničena.

O žalobě rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. - 24 ze dne 24. 6. 2004 tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí se krajský soud podrobně zabýval jednotlivými námitkami stěžovatele, které neshledal důvodnými.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Brně podal stěžovatel dne 21. 7. 2004 kasační stížnost s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Kasační stížnost podal z důvodů uvedených v , (dále jen „ “), pro nezákonnost vydaného rozsudku spočívajícího v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a dále z důvodů uvedených v pro vady řízení spočívající v tom, že při zjišťování skutkové podstaty, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, byl porušen zákon v ustanovení o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit. Stěžovatel krajskému soudu vytýká, že se nezabýval tím, že stěžovatel byl byť nedobrovolně svědkem vraždy člena opoziční strany ochrankou prezidenta. Následné uveřejnění jeho příběhu v novinách a vyhrožování osobami, které měly napojení na prezidenta, je nutno hodnotit v návaznosti na zákona o azylu. Vyhrožování ze strany osob z okruhu ochranky prezidenta po té, kdy byl stěžovatel svědkem vraždy člena opoziční strany, nelze posuzovat pouze jako subjektivní obavy stěžovatele o jeho život bez politického podtextu a lze je hodnotit tak, že se jedná o pronásledování za uplatňování politických práv a svobod. Podle stěžovatele žalovaný postupoval v rozporu s , neboť napadené rozhodnutí nevyšlo ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Správní orgán se blíže nezabýval překážkami vycestování ve smyslu zákona o azylu a pouze poukázal na důvody vedoucí k neudělení azylu.

Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná a stěžovatel je zastoupen advokátem.

Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí přezkoumal v souladu s , 3 vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Podle je možno kasační stížnost podat pouze z vymezených důvodů, přičemž důvod, o který kasační stížnost se opírá, musí stěžovatel v kasační stížnosti uvést ( ). Požadavek na uplatnění některého z důvodů taxativně vypočtených v je přitom třeba vykládat v souladu se zásadou, že procesní právní úkon účastníka řízení (v daném případě kasační stížnost) se posuzuje podle jeho obsahu. Na jedné straně tedy sice postačí, že ze znění kasační stížnosti jsou seznatelné důvody, které zákonným kasačním důvodům odpovídají, a není rozhodující, že sám stěžovatel tyto důvody jednotlivým ustanovením nepodřadil. Na straně druhé ale nepostačí, jestliže stěžovatel v kasační stížnosti pouze ocituje některé z písmen , ale nekonkretizuje vady řízení či vady v právním úsudku, jíž se soud podle stěžovatele dopustil. V případě uplatnění důvodů podle stěžovatel pouze ocitoval příslušné ustanovení zákona, aniž by blíže konkretizoval, v čem správní orgán pochybil při zjišťování skutečného stavu věci. Za tohoto stavu věci nemohl Nejvyšší správní soud posuzovat, zda v průběhu správního řízení došlo k takovým vadám řízení, které má na mysli ustanovení Námitka stěžovatele, že se žalovaný blíže nezabýval překážkami vycestování ve smyslu zákona o azylu, není důvodná, neboť z odůvodnění správního rozhodnutí je zřejmé, že touto otázkou se žalovaný zabýval a dospěl k závěru, že stěžovatel nenáleží k osobám ohroženým skutečnostmi zakládajícími překážky vycestování ve smyslu zákona o azylu.

Ve shodě s krajským soudem má Nejvyšší správní soud za to, že žalovaný o žádosti stěžovatele na udělení azylu rozhodl na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Lze rovněž souhlasit s tím, že závěr rozhodnutí žalovaného o tom, proč stěžovatelem uváděné důvody nezakládají nárok na udělení azylu, pak správní orgán na základě zjištěného skutečného stavu věci v souladu se zákonem o azylu dostatečně odůvodnil. Rovněž krajský soud se otázkou udělení azylu stěžovateli podle § 12 zákona o azylu podrobně zabýval a dospěl k závěru, s nímž se ztotožňuje i Nejvyšší správní soud, že důvody pro které byl stěžovatel vystaven výhružkám, nelze podřadit pod důvody pro udělení azylu ve smyslu § 12 zákona o azylu a ochranu formou azylu mu poskytnout nelze.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky v předcházejícím řízení ve smyslu Krajský soud nepochybil, jestliže považoval rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady řízení ve smyslu

Žalovaný správní orgán i Krajský soud v Brně postupovaly správně, když důvody uplatňované stěžovatelem neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho rozhodly.

Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl ( ).

Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. srpna 2005

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu