Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 295/2004 - 54

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce: V. A. P., zastoupen JUDr. Věrou Magulovou, advokátkou, se sídlem Vachova 5, 602 00 Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, adresa pro doručování: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, poštovní přihrádka 21/OAM, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2002, č. j. OAM - 3281/VL - 16 - ZA - 03 - 2002, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2004, č. j. - 33,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 16. 9. 2002, č. j. OAM - 3281/VL - 16 - ZA - 03 - 2002, nebyl žalobci (dále jen „stěžovatel“) udělen azyl podle , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o azylu“), a dále bylo rozhodnuto, že se na něj nevztahuje překážka vycestování podle téhož zákona. V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaný zejména uvedl, že stěžovatel požádal o azyl v souvislosti s vymáháním finančních prostředků soukromými osobami, přitom nikdy nevyhledal pomoci státních orgánů své země. Tento důvod však není relevantním důvodem pro udělení azylu ve smyslu zákona o azylu.

Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podal stěžovatel v zákonné lhůtě opravný prostředek (o němž je nyní ve smyslu rozhodováno jako o žalobě), ve kterém namítal porušení ustanovení , 4, , , a , o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů ( ).

O žalobě rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 4. 2004, č. j. - 33, tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí se krajský soud podrobně zabýval jednotlivými námitkami stěžovatele, které neshledal důvodnými.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Brně podal stěžovatel kasační stížnost s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Stěžovatel v kasační stížnosti namítá vady řízení před správním orgánem, když uvádí, že správní orgán nevycházel ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu, nedal mu možnost před vydáním rozhodnutí vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a ke způsobu jejich zjištění, stěžovatel neměl možnost navrhnout doplnění dokazování. Správní orgán se tedy nezabýval projednáním jeho žádosti odpovědně a svědomitě. Podle názoru stěžovatele je rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů rozhodnutí. Žalovaný tak podle stěžovatele porušil v řízení o udělení azylu , , , , , . Namítá tak důvody uvedené v , (dále jen „ “). Dále uvádí, že v České republice pobývá jeho družka a nezletilá dcera a je v zájmu rodiny, aby nežili odloučeně. Napadá tedy i nesprávnou aplikaci zákona o azylu a tím uplatňuje důvod kasační stížnosti uvedený v Stěžovatel též namítá nesprávnou aplikaci zákona o azylu a nezkoumané možnosti udělení azylu z humanitárních důvodů.

Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná a stěžovatel je zastoupen advokátem.

Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí přezkoumal v souladu s , 3 vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Podle je možno kasační stížnost podat pouze z vymezených důvodů, přičemž důvod, o který kasační stížnost se opírá, musí stěžovatel v kasační stížnosti uvést ( ). Požadavek na uplatnění některého z důvodů taxativně vypočtených v je přitom třeba vykládat v souladu se zásadou, že procesní právní úkon účastníka řízení (v daném případě kasační stížnost) se posuzuje podle jeho obsahu. Na jedné straně tedy sice postačí, že ze znění kasační stížnosti jsou seznatelné důvody, které zákonným kasačním důvodům odpovídají, a není rozhodující, že sám stěžovatel tyto důvody jednotlivým ustanovením nepodřadil. Na straně druhé ale nepostačí, jestliže stěžovatel v kasační stížnosti pouze ocituje některé z písmen , resp. některé paragrafy , ale nekonkretizuje vady řízení či vady v právním úsudku, jíž se soud podle stěžovatele dopustil. V případě uplatnění důvodů podle stěžovatel pouze ocitoval příslušné ustanovení , aniž by blíže konkretizoval, v čem správní orgán pochybil při zjišťování skutečného stavu věci. Za tohoto stavu věci nemohl Nejvyšší správní soud posuzovat, zda v průběhu správního řízení došlo k takovým vadám řízení, které má na mysli ustanovení Námitka stěžovatele, že se žalovaný blíže nezabýval překážkami vycestování ve smyslu zákona o azylu, není důvodná, neboť z odůvodnění správního rozhodnutí je zřejmé, že touto otázkou se žalovaný zabýval a dospěl k závěru, že stěžovatel nenáleží k osobám ohroženým skutečnostmi zakládajícími překážky vycestování ve smyslu zákona o azylu.

Jedinou dostatečně určitou námitkou kasační stížnosti, kterou se Nejvyšší správní soud mohl věcně zabývat, je tak námitka nesprávné aplikace § 13 zákona o azylu. Podle tohoto ustanovení se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14, i když v řízení o udělení azylu nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení azylu podle § 12. Pro aplikaci tohoto ustanovení je tedy třeba, aby rodinnému příslušníkovi stěžovatele byl v České republice udělen azyl. Za rodinného příslušníka se přitom dle § 13 odst. 2 považuje manžel azylanta, jeho svobodné dítě mladší 18 let, nebo rodič azylanta mladšího 18 let. Ze správního ani soudního spisu však taková skutečnost nikterak nevyplývá. Žalovaný tedy nepochybil, jestliže stěžovateli neudělil azyl za účelem sloučení rodiny.

Námitka o neudělení azylu z humanitárních důvodů dle zákona o azylu spadá do oblasti správního uvážení žalovaného. Přitom soudní přezkum správního uvážení je podle věta druhá omezen pouze na případy překročení stanovených mezí správního uvážení či jeho zneužití. Žádnou takovou skutečnost však stěžovatel netvrdí a proto ji Nejvyšší správní soud považuje za nedůvodnou.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud se napadeným rozsudkem nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky v předcházejícím řízení ve smyslu ; nepochybil, jestliže považoval rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady řízení ve smyslu

Žalovaný správní orgán i krajský soud postupovaly správně, když důvody uplatňované stěžovatelem neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho rozhodly.

Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl ( ).

Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. srpna 2005

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu