Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
1 As 31/2004 - 69.pdf
PDF · 0 B
No categories available
1 As 31/2004 - 69
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce: F. W. T., spol. s r.o., zastoupený JUDr. Milošem Profousem, advokátem se sídlem V Jámě 1, Praha 1, proti žalované Státní zemědělské a potravinářské inspekci, inspektorát v Praze, se sídlem Za Opravnou 4, Praha 5, o žalobě proti úkonům žalovaného: 1) opatření č. C 01 a č. D 01 až 08, uloženo v protokolu č. P 040-10103/03 ze dne 3. 12. 2003 ve znění dodatku tohoto protokolu ze dne 4. 12. 2003; 2) rozhodnutí č. j. 2116/1/2003/S ze dne 12. 12. 2003; 3) rozhodnutí č. j. 1646/1/2003-OK ze dne 22. 12. 2003; 4) Opatření – zákaz č. P 004-10103/04/C01, uloženo v protokolu č. P 004-10103/04 ze dne 13. 1. 2004; 5) opatření č. P 004-10103/04/D 01 až D 05, uloženo v protokolu č. P 004-10103/04 ze dne 13. 1. 2004, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2004, č. j. 6 Ca 28/2004 -44,
t a k t o :
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2004 č. j. 6 Ca 28/2004 –44 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení shora označeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti v záhlaví uvedeným úkonům žalované.
Napadenými úkony žalované bylo po provedení kontroly dodržování povinností stanovených zákonem č. 110/1997 Sb. , o potravinách a tabákových výrobcích, zakázáno uvádět do oběhu zboží „sušené houby – Ucho Jidášovo“ v množství 2279 kusů, tyto potraviny měly být žalobcem staženy z distribuční a obchodní sítě, stěžovatel měl pokračovat v jejich mikrobiologickém ověřování a žalovaný správní orgán průběžně informovat o výsledcích i o dalších souvisejících skutečnostech. Uvedená opatření byla uložena dle § 5 odst. 1 zákona č. 146/2002 Sb. , o Státní zemědělské a potravinářské inspekci. Proti opatřením bylo možno podat do tří dnů námitky, o kterých měl rozhodnout ředitel inspektorátu. Ředitelka inspektorátu v rozhodnutí z 12. 12. 2003 neshledala námitky důvodnými a nevyhověla jim. O námitkách k protokolu a jeho dodatku rozhodla inspektorka žalovaného, rovněž jim nevyhověla.
Městský soud v Praze v odůvodnění svého rozhodnutí odkázal na ustanovení zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s. “), která upravují pravomoc a působnost soudů ve správním soudnictví. Ustanovení § 70 písm. b) s. ř. s. s. ř. s. vylučuje ze soudního přezkumu úkony správního orgánu, které jsou předběžné povahy, žalobu proti takovým úkonům je soud povinen odmítnout dle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. c) s. ř. s. s. ř. s. Za takové úkony považoval Městský soud v Praze i napadená opatření a rozhodnutí žalované. Městský soud v Praze shrnul obsah napadených úkonů a dospěl k závěru, že uvedenými opatřeními byly stěžovateli uloženy určité povinnosti, které v zájmu ochrany spotřebitele zasáhly do obvyklé obchodní činnosti stěžovatele, nicméně se jednalo o zajištění okamžitého řešení zjištěných nedostatků a sama o sobě nezpůsobila změnu v právech a povinnostech stěžovatele. Stěžovatel měl nadále možnost expedovat zboží, u kterého nebyly zjištěny závady, nebylo rozhodnuto o propadnutí zboží. Uložená opatření představovala podklad pro případné zahájení správního řízení, proto jsou úkonem předběžné povahy. Ani v případě rozhodnutí o námitkách proti těmto opatřením se nemůže jednat o konečné rozhodnutí o právech a povinnostech stěžovatele.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil důvody obsažené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s. s. ř. s. Dle jeho názoru Městský soud v Praze pominul povahu napadených rozhodnutí a dále kogentní ustanovení zákona č. 146/2002 Sb. Podle § 5 odst. 4 zák. č. 146/2002 Sb. lze proti uvedeným opatřením podat námitky, o kterých rozhoduje ředitel inspektorátu. Jeho rozhodnutí o námitkách je konečné, dle § 5 odst. 4 zák. č. 146/2002 Sb. však tímto není dotčeno právo uplatnit přezkoumání soudní cestou. Městský soud v Praze dovodil nepřípustnost přezkumu v rozporu s tímto ustanovením, bez uvedení relevantních důvodů. Napadená rozhodnutí a opatření způsobila zásadní změnu v právech a povinnostech stěžovatele, neboť jimi byla uložena řada povinností, které stěžovatel musel bezodkladně splnit, přestože s nimi nesouhlasil. V opačném případě by mu hrozilo uložení pokuty dle § 11 a násl. zák. č. 146/2002 Sb. a to až do výše 1 – 3 miliony Kč, což vyvrací argumentaci Městského soudu v Praze, že opatření nemění sama o sobě práva a povinnosti kontrolované osoby. Stěžovatel spatřuje právě ve skutečnosti, že zákon č. 146/2002 Sb. sankcionuje nedodržení jednotlivých opatření, důkaz závazného stanovení práv a povinností jejich prostřednictvím. Předběžný charakter napadených rozhodnutí a opatření není doložitelný žádným zákonným ustanovením, Městský soud v Praze svůj závěr přesvědčivě neodůvodnil. V případě, že by uložená opatření neměnila práva a povinnosti
kontrolovaného subjektu, bylo by jejich ukládání nefunkční a právně bezvýznamné, nebylo by možno uložit za jejich nesplnění finanční postih. Městský soud v Praze v rozporu se zákonem odmítl poskytnout soudní ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu.
Stěžovatel byl na základě uložených opatření nucen stáhnout potraviny z oběhu, v mezidobí u těchto potravin uplyne doba minimální trvanlivosti, vznikne tak poměrně rozsáhlá majetková újma. Další rozhodnutí správního orgánu nenásledovalo a ani následovat nemohlo, jak Městský soud v Praze mylně dovodil, nemůže se proto jednat o úkony předběžné povahy, které nepůsobí změnu v právech a povinnostech. Městský soud v Praze na daný případ aplikoval ustanovení § 70 písm. b) s. ř. s. s. ř. s. a následně § 68 písm. e) s. ř. s. s. ř. s. nesprávně, nebyly splněny podmínky aplikace ani jedné z kompetenčních výluk uvedených v § 70 s. ř. s. s. ř. s. Stěžovatel v poznámce poukazuje na trvalý charakter napadených opatření, který připustila i žalovaná v „Povolení uvádění potravin do oběhu a zrušení uložených opatření“ ze dne 25. 5. 2004. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhuje zrušení usnesení Městského soudu v Praze a vrácení věci k dalšímu řízení.
Žalovaná v písemném vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že v případě opatření vymezených § 5 odst. 1 zák. č. 146/2002 Sb. se jedná o procesní prostředek umožňující žalované jakožto orgánu státního dozoru působit ještě v době před vydáním rozhodnutí ve věci samé na odstranění závadného stavu odporujícího příslušným platným právním předpisům zjištěného v rámci provedené kontroly. Provedení kontrolních úkonů včetně uložení zmíněných opatření předchází buď samotnému projednání dané záležitosti ve správním řízení nebo postupu dle § 11 odst. 7 zák. č. 146/2002 Sb. Skutečnost, že žalovaná v daném případě povolila znovu uvádět do oběhu příslušnou potravinu bez navazujícího správního řízení a bez vydání rozhodnutí, byla způsobena změnou příslušné právní úpravy. Došlo ke zrušení vyhlášky č. 294/1997 Sb. , na jejímž základě byla opatření stěžovateli uložena, a jejímu nahrazení vyhláškou č. 132/2004 Sb. Nová právní úprava přistupuje odlišně k hodnocení potravin obsahujících Salmonellu, vzhledem k této změně již situaci zjištěnou u stěžovatele nebylo možno označit za závadný stav. To však neznamená, že uvedená opatření byla uložena v rozporu s tehdy platnou a účinnou právní úpravou. Žalovaná navrhla zamítnutí kasační stížnosti jakožto nedůvodné.
Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněného důvodu, v němž stěžovatel napadá zákonnost odmítnutí žaloby Městským soudem v Praze dle § 68 písm. e) ve spojení s § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. s. ř. s.
Kasační stížnost je důvodná.
Prvá námitka stěžovatele napadala závěr soudu, dle kterého napadené úkony žalované nezasahují do jeho práv a povinností. K této námitce je nutno konstatovat, že Městský soud v Praze jako důvod pro odmítnutí žaloby uvedl skutečnost, že směřuje proti rozhodnutí předběžné povahy, které je ze soudního přezkumu vyloučeno dle § 70 písm. b) s. ř. s. s. ř. s. V úvodu právního hodnocení (strana 4 odst. 2 písemného vyhotovení usnesení) Městský soud označuje za nesporné, že žaloba směřuje proti úkonům správního orgánu o právech a povinnostech stěžovatele. Toto tvrzení je v logickém rozporu s níže uvedeným závěrem,
dle kterého opatření žalované zajišťovala okamžité řešení situace a nezpůsobila změnu v právech a povinnostech stěžovatele, nicméně z celkového obsahu právního závěru soudu je jednoznačné, že Městský soud v Praze žalobu neodmítl z důvodu, že napadené úkony nezasahují autoritativním způsobem do právní sféry stěžovatele, ale pro jejich předběžný charakter. Vzhledem k tomu, že uvedené závěry Městského soudu v Praze byly pouze obsahem odůvodnění a nebyly důvodem, o která soud opřel své rozhodnutí, Nejvyšší správní soud konstatuje, že tyto dílčí nepřesnosti nemohou způsobit nezákonnost napadeného rozhodnutí.
K námitce stěžovatele, že napadené úkony žalované, tj. opatření vydaná dle § 5 zák. č. 146/2002 Sb. a následná rozhodnutí o námitkách, nelze považovat za rozhodnutí předběžné povahy ve smyslu § 70 písm. b) s. ř. s. s. ř. s. , Nejvyšší správní soud uvádí následující:
Stěžovatel svou žalobou v řízení dle části třetí hlavy druhé dílu prvého s. ř. s. s. ř. s. napadl několik odlišných úkonů správního orgánu. Jednalo se o:
a) opatření C 01 a D 01-08 ze dne 3. 12. a 4. 12. 2003 vydané inspektorem žalované; opatření C 01 dle § 5 odst. 1 písm. a) zák. č. 146/2002 Sb. , opatření D 01-08 dle § 5 odst. 1 písm. c) téhož zákona;
b) rozhodnutí ředitele žalované č. j. 2116/1/2003/S ze dne 12. 12. 2003 vydané dle § 5 odst. 4 zák. č. 146/2002 Sb. , o námitkách proti výše uvedeným opatřením C 01 a D 01-08;
c) rozhodnutí vydané inspektorem žalované č. j. 1646/1/2003-OK ze dne 22. 12. 2003 dle § 18 odst. 1 zák. č. 552/1991 Sb. , o námitkách k protokolu č. P 040-10103/03;
d) opatření vydané inspektorem žalované č. C 01 ze dne 13. 1. 2004 dle § 5 odst. 1 písm. a) zák. č. 146/2002 Sb. ;
e) opatření vydané inspektorem žalované č. D 01 – 05 ze dne 13. 1. 2004 dle § 5 odst. 1 písm. c) zák. č. 146/2002 Sb.
Z uvedeného vyplývá, že předmětem žaloby bylo několik rozhodnutí, vydaných v různých stupních řízení, upravujících odlišné povinnosti stěžovatele a různým způsobem zasahujících do jeho práv a povinností. Městský soud v Praze však povahu jednotlivých rozhodnutí nerozlišil, dospěl k závěru, že jak uložená opatření, tak i rozhodnutí o námitkách nejsou konečnými rozhodnutími o právech a povinnostech stěžovatele a proto je jejich přezkum ve správním soudnictví nepřípustný. S tímto závěrem však nelze souhlasit.
V prvé řadě je nutno rozlišit mezi napadenými úkony žalované ta rozhodnutí, proti nimž bylo možno dále podat opravný prostředek. O opatřeních označených C a D vydaných inspektorem žalované byl učiněn písemný záznam, proti kterému měl stěžovatel možnost dle § 5 odst. 3 zák. č. 146/2002 Sb. podat námitky. O podaných námitkách rozhoduje
ředitel inspektorátu, jehož rozhodnutí je konečné (§ 5 odst. 4 zák. č. 146/2002 Sb. ), čímž dle zákona však není dotčeno právo uplatnit přezkoumání soudní cestou. Jestliže byla žalobou napadena opatření (resp. písemné záznamy o vydaných opatřeních) vydaná dle § 5 odst. 2 zák. č. 146/2002 Sb. , pak nepřípustnost jejich přezkumu byla dána tím, že stěžovatel nevyčerpal řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem (§ 68 písm. a) s. ř. s. s. ř. s. ).
Jinak je tomu však u rozhodnutí ředitele žalované ze dne 12. 12. 2003. Jestliže § 5 odst. 4 zákona č. 146/2002 Sb. výslovně zakotvuje právo žalobce domáhat se u soudu přezkoumání tohoto rozhodnutí, nelze mu toto právo odejmout s tvrzením, že se jedná o rozhodnutí, které soudnímu přezkoumání nepodléhá. Zákon výslovně ve vztahu k tomuto ustanovení soudní přezkum zakládá, nelze proto aplikovat obecná pravidla procesních předpisů, která by jej eventuelně mohla vyloučit. Tento názor vyslovil Nejvyšší správní soud již ve svém rozhodnutí sp. zn. 1 As 18/2004 ze dne 12. 1. 2005, kde účastníkem řízení byl též stěžovatel. Městský soud v Praze se ve svém rozhodnutí odkazem na možnost soudního přezkumu uvedeným v § 5 odst. 4 zák. č. 146/2002 Sb. nezabýval, neuvedl, z jakých důvodů k němu nepřihlédl.
K poznámce odkazující na soudní ochranu dle části páté občanského soudního řádu Nejvyšší správní soud uvádí, že ve znění platném ke dni vydání zákona č. 146/2002 Sb. , kdy byl k ustanovení § 5 odst. 4 tohoto zákona přiřazen citovaný odkaz, upravovala ustanovení, na něž je odkazováno, ochranu poskytovanou ve správním soudnictví. Od 1. 1. 2003, kdy nabyl účinnosti soudní řád správní , upravuje přezkum rozhodnutí vydaných orgány v oblasti veřejné správy (správní soudnictví) výhradně soudní řád správní . Přestože většina odkazů na část pátou občanského soudního řádu , použitých v zákonech vydaných před účinností s. ř. s. s. ř. s. , zůstala nezměněna, je nutno takový odkaz (který nemá normativní povahu) vykládat dle jeho původního obsahu, tj. v tomto případě nemá být dotčeno právo uplatnit žalobu ve správním soudnictví, dříve dle části páté občanského soudního řádu , nyní dle s. ř. s. s. ř. s.
Pro úplnost je nutno uvést, že též nelze souhlasit se závěrem Městského soudu v Praze, ohledně předběžné povahy rozhodnutí o námitkách. Za rozhodnutí předběžné povahy lze považovat takové rozhodnutí, po jehož vydání následuje vždy další postup správního orgánu ve smyslu rozhodování o věci samé. O takový případ se při vydání rozhodnutí o námitkách dle § 5 odst. 4 zák. č. 146/2002 Sb. nejedná, ani z napadeného usnesení nevyplývá, jaký další postup správního orgánu po vydání rozhodnutí o námitkách měl dle mínění soudu následovat.
Další z uvedených rozhodnutí, tj. o námitkách proti obsahu protokolu vydané dle § 18 odst. 1 zák. č. 552/1991 Sb. , o státní kontrole, se svou povahou od ostatních rozhodnutí liší, jeho předmětem jsou námitky proti obsahu protokolu, který nahrazuje odůvodnění uložených opatření. V případě tohoto rozhodnutí je namístě zkoumat jeho způsobilost založit, změnit, rušit nebo závazně určit práva či povinnosti kontrolovaného subjektu, opět však nestačí pouhé konstatování, že se jedná o rozhodnutí předběžné povahy, bez řádného odůvodnění.
Z výše uvedeného vyplývá, že rozhodnutí napadená žalobou byla odlišného charakteru, což vylučuje jednotné konstatování, že se jedná rozhodnutí předběžné povahy, jejichž přezkoumání ve správním soudnictví je nepřípustné. Přestože některá z nich, jak je výše uvedeno, patrně nemohou být dle § 68 písm. a) s. ř. s. s. ř. s. přezkoumána soudem, není možno žalobu proti všem bez rozlišení a řádného odůvodnění odmítnout jedním výrokem, jak to učinil Městský soud v Praze v napadeném usnesení.
Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů dospěl k závěru, že námitka stěžovatele napadající nezákonnost rozhodnutí Městského soudu v Praze o odmítnutí žaloby z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. s. ř. s. je důvodná, uvedené rozhodnutí proto podle § 110 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze je v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku (§ 110 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. ), v novém rozhodnutí rozhodne též o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. ).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. srpna 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu