Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 125/2005 - 37

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci stěžovatele S. S., zastoupeného JUDr. Tomášem Absolonem, advokátem se sídlem v Praze 4, Ke Kašně 272/24, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 6. 2004, č. j. – 17,

t a k t o :

I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 6. 2004, č. j. – 17, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

II. Zástupci stěžovatele s e odměna za zastupování n e p ř i z n á v á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 6. 2004, č. j. – 17, byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 6. 3. 2003, č. j. OAM-2908/VL-11-C10-2002, jímž bylo rozhodnuto o neudělení azylu stěžovateli podle , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) a současně bylo rozhodnuto, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování ve smyslu . Krajský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že ministerstvo náležitě zjistilo skutkový stav věci a správně jej posoudilo. Stěžovatel opustil vlast z důvodu strachu před pronásledováním soukromými osobami, když v minulosti tyto osoby jako policista legálně zatkl a předal do vazby, z níž byly následně proti úplatku propuštěny. V zemi svého původu neměl žádné problémy se státními orgány a kdyby se vrátil, žádné sankce by mu nehrozily. Své problémy se nepokusil řešit přestěhováním do jiné části země a neobrátil se ani s žádostí o pomoc na policii či jiné státní, nestátní či mezinárodní orgány a organizace, zabývající se ochranou práv a svobod jednotlivce. Jeho důvody k opuštění vlasti a podání žádosti o udělení azylu jsou tedy takového rázu, že je nelze podřadit pod důvody taxativně vymezené v . Motivací stěžovatele k podání žádosti o azyl byly i účelové důvody spočívající ve snaze legalizovat svůj pobyt na území České republiky a zamezit tak hrozícímu správnímu vyhoštění.

Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v až d) Předně namítal, že krajský soud posoudil uvedenou kauzu v rozporu s platným právním řádem a shledal vážná pochybení všech dosavadních orgánů v řízení o udělení azylu v projednání věci u krajského soudu, který projednal předmětnou věc v rozporu se . Současně požádal o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť současný stav řízení mu může přivodit značnou újmu na jeho právech, a to za situace, kdy by byl nucen vycestovat z České republiky. V Moldavsku mu hrozí vážné nebezpečí z politických důvodů. Žádost o odklad odůvodnil i v této stížnosti uvedeným porušením právních předpisů ze strany orgánů, jež rozhodovaly o jeho žádosti. Proto se domáhal zrušení napadeného rozsudku a přiznání kasační stížnosti odkladného účinku.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ust. a 3 v rozsahu a z důvodů, které uplatnil stěžovatel v kasační stížnosti a přitom shledal vady uvedené v odst. 3 citovaného ustanovení, k nimž musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Ze soudního spisu vyplývá, že dne 31. 3. 2003 byla krajskému soudu doručena žaloba proti rozhodnutí ministerstva ze dne 6. 3. 2003, č. j. OAM-2908/Vl-11-C10-2002. V žalobě stěžovatel uvedl, že ministerstvo na základě shromážděných důkazů nesprávně posoudilo skutkový stav věci a na základě toho vydalo rozhodnutí, které považuje s ohledem na příslušná ustanovení , uvedená ve výroku rozhodnutí, za nesprávné. Žaloba dále obsahuje sdělení, že stěžovatel ji blíže odůvodní dodatečným podáním. Závěrem stěžovatel navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušil a věc vrátil ministerstvu k dalšímu řízení.

Podle odst 3 věta první musí být z každého podání zřejmé, čeho se týká, kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno. Podle musí žaloba obsahovat kromě obecných náležitostí podání a) označení napadeného rozhodnutí a den jeho doručení nebo jiného oznámení žalobci, b) označení osob na řízení zúčastněných, jsou-li žalobci známy, c) označení výroků rozhodnutí, které žalobce napadá, d) žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, e) jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést, f) návrh výroku rozsudku.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že pro přezkumné řízení ve správním soudnictví platí dispoziční zásada, když žaloba kromě obecných náležitostí musí obsahovat další náležitosti taxativně uvedené v Žaloba podaná stěžovatelem však žádné žalobní body neobsahovala, neboť v ní byla pouze v obecné rovině namítána nezákonnost správního rozhodnutí. Ostatně i stěžovatel si byl vědom nedostatečnosti žaloby, když v ní uvedl, že ji blíže odůvodní dodatečným podáním. To však neučinil. Krajský soud tedy postupoval nezákonně, jestliže žalobu, která neměla zákonné náležitosti, meritorně projednal a rozhodl ve věci rozsudkem, kterým tuto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Protože se jedná o vadu řízení, která měla za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí krajského soudu, Nejvyšší správní soud napadený rozsudek podle zrušil a podle odst. 2 citovaného ustanovení vyslovil, že se věc vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.

Podle je krajský soud názorem vysloveným v tomto rozsudku vázán.

Podle rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí i o nákladech řízení o kasační stížnosti.

Podle ve spojení s zástupci stěžovatele, který mu byl soudem ustanoven k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. V předmětné věci však soud ustanovenému zástupci odměnu za zastupování nepřiznal, neboť z obsahu soudního spisu vyplývá, že žádný úkon právní služby, za který odměna podle , ve znění pozdějších předpisů, náleží, nevykonal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2005

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu