Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 23/2005 - 77

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigita Chrastilové v právní věci žalobce: D. V. D., zastoupen Mgr. Alexandrem Vaškevičem, advokátem, Františkánská 7, 301 00 Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 11. 2004, č. j. - 46,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá kasační stížností rozsudek Krajského soudu v Plzni č. j. - 46 ze dne 3. 11. 2004, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 228/LE - B01 - B04 - 2004 ze dne 19. 4. 2004, kterým byla zamítnuta stěžovatelova žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Stěžovatel ve své kasační stížnosti namítá nezákonnost napadeného rozsudku krajského soudu, která má spočívat v tom, že se krajský soud při svém rozhodování dopustil nesprávného právního posouzení otázky, zda je možno na stěžovatele vztáhnout , tedy zda stěžovatelova žádost o udělení azylu byla podána zjevně nedůvodně. Stěžovatel popisuje situaci, v níž opouštěl zemi svého původu; uvádí, že se v místě svého bydliště dostal do finančních potíží a nebyl schopen si legálně zajistit prostředky na svoji obživu. Pokud stěžovatel žádal o zjištění práce či sociálních dávek, byl odmítnut. Právě tato skutečnost by měla být důvodem pro udělení azylu podle . Stěžovatel dále dovozuje, že je příslušníkem sociální skupiny nezaměstnaných a že je u něj dán důvod k udělení azylu i podle . Na základě právě uvedeného stěžovatel namítá kasační důvod podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Kromě toho stěžovatel namítá i vady řízení před žalovaným, který neprovedl dostatečné dokazování, přitom na základě zjištěného stavu nebylo možno spravedlivě rozhodnout. Žalovaný nerespektoval skutečnost, že stěžovatel má velmi omezené možnosti pro zajištění důkazů o persekuci v zemi svého původu.

Dále stěžovatel s odkazem na tvrdí, že krajský soud posoudil nesprávně právní otázku, zda správní řízení předcházející podání žaloby netrpělo procesní vadou. Stěžovatel dovozuje, že krajský soud měl povinnost přezkoumat rozhodnutí žalovaného a proces, jenž jeho vydání předcházel, z toho pohledu, zda není stižen procesní vadou. Rozhodnutí žalovaného dle stěžovatele neodpovídá , o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Navíc stěžovatel namítá nesprávné posouzení splnění podmínky překážky vycestování, neboť stěžovateli v případě návratu hrozí nebezpečí mučení, nelidského a ponižujícího zacházení, přitom bude-li zjištěno, že v České republice požádal o udělení azylu, bude podroben persekuci.

Ze všech shora uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené rozhodnutí krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Zároveň stěžovatel navrhuje přiznání odkladného účinku jím podané kasační stížnosti.

Žalovaný ve svém vyjádření poukazuje na skutečnost, že stěžovatelova žádost byla odmítnuta podle , a proto se stěžovatel nemůže dovolávat udělení azylu podle téhož zákona. Žalovaný popírá důvodnost kasační stížnosti a navrhuje její zamítnutí.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující pro posouzení této právní věci rozhodné skutečnosti: stěžovatel podal žádost o udělení azylu v dubnu roku 2004 a uvedl, že zemi svého původu opustil v lednu 2001 z ekonomických důvodů a že v České republice hodlá získat doklady k pobytu a vydělat si peníze. Stěžovatel rovněž sdělil, že o udělení azylu požádal již jednou, jeho žádost však byla zamítnuta podle . Nynější žádost stěžovatel odůvodnil tím, že zde chce ještě nějakou dobu zůstat a vydělávat peníze. Žalovaný stěžovatelovu žádost zamítl podle , neboť dospěl k závěru, že stěžovatel požádal o udělení azylu opakovaně, a sice z týchž důvodů, pro které již jednou žádal. Z obsahu soudního spisu pak Nejvyšší správní soud zjistil, že toto rozhodnutí stěžovatel napadl žalobou, v níž uvedl, že si je sice vědom skutečnosti, že nesplňuje podmínky pro udělení azylu podle zákona

o azylu, avšak žádá o vyslovení existence překážky vycestování podle . Dále stěžovatel namítl procesní vady, jichž se měl žalovaný dopustit, a sice porušení a . Krajský soud žalobu zamítl. Rozsudek byl stěžovateli doručen dne 6. 12. 2004 a ten jej napadl kasační stížností dne 9. 12. 2004.

Stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel ( ), a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou. Kasační stížnost byla podána včas ( ). Stěžovatel kasační stížností míří na kasační důvody podle , b) a d) a Nejvyšší správní soud shledává kasační stížnost obecně přípustnou, s výjimkami níže uvedenými.

Nejvyšší správní soud tedy napadený rozsudek krajského soudu přezkoumal v rozsahu kasační stížnosti a v mezích řádně uplatněných kasačních důvodů ( a 3 ) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Pokud stěžovatel namítá nezákonnost napadeného rozsudku krajského soudu spočívající v nesprávném právním posouzení otázky, a sice v tom, zda je možno na stěžovatele vztáhnout , tedy zda stěžovatelova žádost o udělení azylu byla podána zjevně nedůvodně, pak míří na závěr, který ani žalovaný ani krajský soud nevyslovil. Stěžovatelova žádost byla zamítnuta podle jiného písmena téhož ustanovení, a sice podle písm. d). Podle tohoto ustanovení je důvodem pro zamítnutí žádosti skutečnost, že v opakovaně podané žádosti o udělení azylu žadatel uvede skutečnosti v zásadě shodné či obdobné jako v žádosti předchozí anebo uvede skutečnosti jiné, které mu však byly či musely být známé již při podání předchozí žádosti o udělení azylu. Proti tomuto závěru stěžovatel ničeho nenamítá, pouze tvrdí, že mu měl být udělen podle a . Toto tvrzení však nenalézá své opory v žalobě, jíž byl vymezen rozsah přezkumu, jak jej měl krajský soud uskutečnit. V této námitce tedy Nejvyššímu správnímu soudu nezbývá než aplikovat Je-li podle tohoto ustanovení nepřípustnou mimo jiné kasační stížnost, která se opírá o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno (tedy před krajským soudem), ač tak učinit mohl, přitom stěžovateli nic nebránilo, aby námitku splnění podmínek podávaných z a uplatnil již v tomto řízení, není v této části kasační stížnost přípustnou a Nejvyšší správní soud se jí nemohl zabývat.

Pokud stěžovatel dále namítá vady řízení před žalovaným, který dle stěžovatele neprovedl dostatečné dokazování a nerespektoval skutečnost, že stěžovatel má velmi omezené možnosti pro zajištění důkazů o persekuci v zemi svého původu, pak tato námitka je sice přípustná, není však důvodná. Byla-li stěžovatelova žádost zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle , pak bylo pro posouzení této věci žalovaným rozhodující, nakolik se důvody, pro které stěžovatel nyní žádá o udělení azylu, shodují s důvody, pro které takovou žádost podal již v minulosti. Míru persekuce žalovaný zkoumat nemusel. Nebrojí-li stěžovatel nyní proti samotné aplikaci a tvrdí-li, že se žalovaný nezabýval zjišťováním stěžovatelovy persekuce, pak tato námitka nyní nemůže být důvodnou. Žalovaný se touto otázkou zabývat neměl a nezabýval-li se jí, pak nebylo důvodu, aby jeho rozhodnutí krajský soud rušil.

Pokud dále stěžovatel s odkazem na tvrdí, že krajský soud posoudil nesprávně právní otázku, zda správní řízení předcházející podání žaloby netrpělo procesní vadou, pak i tato námitka je sice přípustnou, neboť směřuje proti rozsahu přezkumu, jak jej provedl krajský soud, není však důvodnou. V žalobě stěžovatel namítal toliko porušení a . Krajský soud, jehož přezkumná činnost je podle determinována včas uplatněnými žalobními body, se tedy měl zabývat toliko těmito vadami. Neučinil-li stěžovatel otázku dalších procesních pochybení, konkrétně nyní tvrzeného porušení , předmětem přezkumu krajským soudem, pak se touto otázkou krajský soud nezabýval a zabývat ani neměl. Tato námitka stěžovatele tedy není důvodnou.

Tvrdí-li stěžovatel konečně nesprávné posouzení splnění podmínky překážky vycestování, pak ani v této části není kasační stížnost důvodnou. V situaci, kdy žalovaný zamítal stěžovatelovu žádost podle , neměl se zabývat otázkou splnění podmínek podávaných z . Pro rozhodování žalovaného o udělení azylu z některého z důvodů předvídaných v a zákona a o konstataci existence překážky vycestování podle je určující závěr o neexistenci důvodů pro udělení azylu podle . Tyto důvody však při zamítnutí žádosti s odkazem na zákona zjišťovány nejsou. Tyto důvody žalovaný nezjišťoval a postupoval tedy správně. Nezjišťoval-li je ani krajský soud, nedopustil se tak stěžovatelem namítané nezákonnosti a ani v této části není kasační stížnost důvodnou.

Ze všech shora uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není zčásti přípustná a zčásti důvodná. V nepřípustné části se Nejvyšší správní soud kasační stížností nezabýval ( ) a ve zbylé části ji jako nedůvodnou podle zamítl.

Za této procesní situace se Nejvyšší správní soud již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ( za použití ). Žalovanému náklady řízení, které by přesáhly běžné náklady jeho administrativní činnosti, nevznikly, a proto mu náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti podle za použití nebyla přiznána.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. srpna 2005

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu