Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 21/2005 - 38

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigita Chrastilové v právní věci žalobce: N. M., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. - 14 ze dne 30. 9. 2004,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. - 14 ze dne 30. 9. 2004 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadá kasační stížností rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. - 14 ze dne 30. 9. 2004, kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí č. j. OAM - 1943/AŘ - 2002 ze dne 11. 11. 2003 vydané ve II. stupni správního řízení, jímž byl zamítnut rozklad a potvrzeno předchozí rozhodnutí o zastavení řízení o udělení azylu podle , o azylu a změně , o Policii České republiky (dále jen „ “). Zároveň bylo zrušeno i toto rozhodnutí stěžovatele vydané v I. stupni správního řízení.

Důvodem ke zrušení rozhodnutí stěžovatele byla dle krajského soudu skutečnost, že stěžovatel neměl spolehlivě prokázáno, že jsou splněny podmínky pro náhradní doručení výzev k pohovoru podle ve znění účinném v době doručování těchto výzev, a tedy výzvy k dostavení se k pohovoru nebyly řádně doručeny a nedostavil-li se k nim žalobce, nemohl stěžovatel řízení podle zastavit.

Stěžovatel namítá nezákonnost napadeného rozsudku krajského soudu spočívající v aplikaci nesprávného právního předpisu. Stěžovatel totiž doručoval výzvy, jimiž žalobce vyzýval, aby se dostavil k pohovoru, podle právní úpravy obsažené v ve znění účinném do 31. 1. 2002, nemusel se tedy pokoušet o doručení do vlastních rukou a k náhradnímu doručení podle v tehdy platném znění přistoupil bez takového předchozího pokusu důvodně. Krajský soud dle stěžovatele při svém rozhodování vycházel ze znění v době pozdější, tj. po účinnosti novely provedené Stěžovatel proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce se po vydání napadeného rozsudku vyjádřil v tom smyslu, že se s tímto rozsudkem ztotožňuje, neboť stěžovatel skutečně nepostupoval podle . Žalobce navíc popsal své důvody, pro které žádal o udělení azylu, a poukázal na svoji obavu, která je důvodem pro udělení azylu podle .

Z obsahu správního spisu zjistil Nejvyšší správní soud zejména následující pro posouzení této právní věci rozhodující skutečnosti: stěžovatel se od počátku správního řízení, tj. i v době, kdy mu byly doručovány výzvy k tomu, aby se dostavil k pohovoru, měl zdržovat na adrese „U. B., V. 47, P. 4“, kterou uvedl v čestném prohlášení ze dne 15. 8. 2000. Stěžovatel doručoval žalobci oznámení o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí ve správním řízení ze dne 25. 4. 2001 na tuto adresu. Pokus o doručení do vlastních rukou byl dne 2. 5. 2001 neúspěšný, zásilka se vrátila stěžovateli zpět s údajem, podle něhož je žalobce na místě, kam bylo doručováno, neznámý. Následně byl žalobce vyzýván, aby se dostavil v rámci řízení o udělení azylu k ústnímu jednání, a to opakovaně na dny 31. 5. 2001 a dne 15. 6. 2001, přitom obě písemnosti byly uloženy u stěžovatele; nebyl tedy učiněn faktický pokus o jejich doručení žalobci, ve správním spisu je poznačeno, že stěžovatel takto postupoval vzhledem k tomu, že se žalobce nezdržuje v místě svého hlášeného pobytu. Dne 18. 6. 2001 pak bylo rozhodnuto o zastavení řízení podle z toho důvodu, že žalobce opakovaně nedbal výzev, aby se dostavil k ústnímu jednání (k pohovoru). Výzva stěžovatele ze dne 2. 7. 2001, aby se žalobce k převzetí tohoto rozhodnutí dostavil, byla žalobci doručována na adresu „U. B., V. 47, P. 4“, pokus o doručení do vlastních rukou byl dne 4. 7. 2001 neúspěšný, zásilka se vrátila stěžovateli zpět s údajem, podle něhož se stěžovatel z místa, kam bylo doručováno, odstěhoval. Z obsahu soudního spisu pak Nejvyšší správní soud zjistil, že krajský soud napadené rozhodnutí stěžovatele zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť k zastavení správního řízení nebyly splněny podmínky. Krajský soud mimo jiné opřel své odůvodnění o konstatování, že v době, kdy stěžovatel v I. stupni správního řízení rozhodoval, byla právní úprava doručování písemností upravena „obdobně“ jako nyní, přitom podmínkou náhradního doručení podle bylo zjištění, že účastník řízení se v místě doručení nezdržuje a jeho pobyt není znám.

Stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek krajského soudu vzešel ( , , dále jen „ “), a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou. Rozsudek krajského soudu byl stěžovateli doručen dne 8. 11. 2004, kasační stížnost byla podána dne 22. 11. 2004, a tedy kasační stížnost byla

podána včas ( ) a je přípustná, neboť z jejího obsahu je zřejmé, že míří na nezákonnost rozsudku krajského soudu pro nesprávné použití právního předpisu, což je kasačním důvodem podle

Nejvyšší správní soud tedy napadený rozsudek podle a 3 v rozsahu kasační stížnosti, vázán jejími důvody, přezkoumal a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Klíčovou k posouzení Nejvyšším správním soudem je otázka splnění podmínek pro doručení uložením písemnosti, jíž je výzva k tomu, aby se žalobce dne 31. 5. 2001 a 15. 6. 2001 dostavil k ústnímu jednání (k pohovoru) v rámci správního řízení, u pověřeného zaměstnance stěžovatele. Pokud by totiž tyto podmínky, podávané z ve znění účinném do 31. 1. 2002, splněny byly, pak je nutné mít za to, že žalobce byl řádně vyzván a nedostavil-li se k pohovoru, pak stěžovatel zastavil řízení podle důvodně. Pokud by tyto podmínky splněny nebyly, potom by výzvy stěžovatele nebyly žalobci řádně doručeny a stěžovatel by zastavit řízení podle zákonně nemohl.

Podle ve znění před novelou provedenou se všechny písemnosti doručují účastníkovi řízení do vlastních rukou v místě, ve kterém je evidován jeho pobyt (odstavec 1). Ministerstvo (tedy stěžovatel) zajistí předání rozhodnutí účastníkovi řízení v přijímacím nebo pobytovém středisku (odstavec 2). Pokud se účastník řízení v místě doručení písemností nezdržuje a jeho pobyt není znám, uloží se písemnost určená do vlastních rukou účastníka řízení u pověřeného zaměstnance ministerstva v přijímacím nebo pobytovém středisku, kde má účastník evidován pobyt, nebo v přijímacím či pobytovém středisku, které je nejblíže místu evidovaného pobytu mimo zmíněná střediska, po dobu 15 dní a oznámení o jejím uložení se vyvěsí na místě obvyklém. Poslední den lhůty se považuje za den doručení písemnosti a doručení rozhodnutí, k jehož převzetí byl účastník řízení písemně vyzván, i když se o jejich uložení nedozvěděl (odstavec 3). Nedostaví-li se účastník řízení k převzetí rozhodnutí v den ve výzvě uvedený, ač mu výzva byla doručena, je den k převzetí rozhodnutí ve výzvě uvedený považován za den, kdy je rozhodnutí účastníku řízení doručeno (odstavec 4). Podle odstavce 5 se doručování veřejnou vyhláškou neprovádí.

Odkazoval-li krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku na v tom směru, že z tohoto ustanovení je podávána podmínka náhradního doručení, pak lze přisvědčit stěžovateli, že krajský soud vycházel z dikce zákona po jeho novelizaci provedené Současné znění tohoto ustanovení ( ) váže náhradní postup při doručování na podmínku, že se nepodařilo doručit písemnost podle odstavce 1 téhož ustanovení, a tedy i tato skutečnost nasvědčuje tomu, že krajský soud vycházel ze znění zákona neúčinného v době, kdy byla výzva stěžovatelem žalobci doručována. Podmínka, podle níž musí být prokázáno, že se účastník řízení v místě doručení písemností nezdržuje a jeho pobyt není znám, byla v rozhodné době podávána z . Pokud tedy krajský soud vycházel z dikce ve znění po novele provedené a zkoumal, zda byl učiněn marný pokus o doručení, pak aplikoval nesprávnou právní normu, tj. tu, která v rozhodné době nebyla účinnou. Rovněž podmínku nezákonnosti Nejvyšší správní soud v takové nesprávné aplikaci právní normy shledává, neboť to byla právě nesprávná úvaha krajského soudu ohledně absence pokusu o doručení nejprve do vlastních rukou žalobce, která vyústila v závěr o zrušení rozhodnutí stěžovatele pro nesplnění podmínek zastavení správního řízení. Ust. ve znění před novelou provedenou vázalo možnost náhradního doručení, jaké stěžovatel realizoval, na podmínku, že se účastník řízení v místě doručení písemností nezdržuje a jeho pobyt není znám, a tedy nebylo zapotřebí činit marný pokus o doručení; bylo však třeba mít ze strany stěžovatele najisto postaveno, že se v místě, kam by mu jinak mělo být doručováno, nezdržuje a že jeho pobyt není znám. Tato podmínka byla v daném případě splněna, neboť stěžovatel v bezprostředně předcházejícím období za situace, kdy neměl sám evidovánu jinou adresu, na níž by se žalobce měl zdržovat, doručoval žalobci oznámení o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí ve správním řízení ze dne 25. 4. 2001 na adresu, na níž se měl zdržovat, avšak pokus o doručení do vlastních rukou byl dne 2. 5. 2001 neúspěšný a zásilka se vrátila stěžovateli zpět s údajem, podle něhož byl stěžovatel na místě, kam bylo doručováno, neznámý. Že se žalobce na uvedené adrese nezdržoval, to zpětně potvrzuje i marný pokus stěžovatele o doručení výzvy k převzetí jeho rozhodnutí.

Nesprávná aplikace , konkrétně jeho ustanovení, jež nebylo v rozhodné době účinným, která se bezprostředně promítá do výroku napadeného rozsudku, je tedy důvodem pro zrušení napadeného rozsudku krajského soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení podle V něm krajskému soudu, vázanému podle shora vysloveným právním názorem, nezbývá než žalobu znovu při respektování a 2 posoudit a rozhodnout o ní.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodne podle krajský soud ve svém novém rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. srpna 2005

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu