Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 17/2005 - 76

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce: C. Ch., zastoupen Mgr. Lilianou Vochalovou, advokátkou, se sídlem Praha 2, nám. I. P. Pavlova 3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. - 44 ze dne 30. 9. 2004,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. - 44 ze dne 30. 9. 2004, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 4690/CU - 09 - ZA08 - 2003 ze dne 9. 6. 2003, kterým nebyl stěžovateli podle , a 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), udělen azyl a kterým bylo zároveň vysloveno, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování podle téhož zákona.

Stěžovatel ve své kasační stížnosti namítá vady řízení podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť krajský soud nezrušil rozhodnutí žalovaného pro vady, jež měly spočívat v porušení , a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Žalovaný rozhodl pouze na základě výpovědi stěžovatele a sám nezjišťoval skutečný stav věci a neshromáždil žádné další důkazy, které by napomohly k řádnému posouzení celé věci. Nebyl tak objektivně zjištěn skutkový stav věci. Krajský soud pak odkázal také toliko na výpověď stěžovatele, a tím pochybil. Kromě toho stěžovatel namítá nezákonnost napadeného rozsudku podle , jež má spočívat v nesprávném posouzení právní otázky splnění podmínek pro udělení azylu z humanitárních důvodů podle . Stěžovatel poukazuje na své sociální problémy a tvrdí, že v jeho případě jsou splněny důvody hodné zvláštního zřetele, pro které mu azyl měl být udělen. Stěžovatel z těchto důvodů navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil témuž soudu k dalšímu řízení; zároveň stěžovatel navrhuje, aby jím podané kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.

Žalovaný ve svém vyjádření k obsahu kasační stížnosti poukázal na skutečnost, že stěžovatel se do ciziny za finanční podpory svých příbuzných vydal hledat práci, utrmácen cestou namísto v Německu zakotvil již v České republice a žádost o udělení azylu podal toliko kvůli „dokladům k pobytu“. Kasační stížnost je tedy dle žalovaného nedůvodná a žalovaný navrhuje její zamítnutí.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zejména zjistil, že stěžovatel v průběhu správního řízení uváděl, že v zemi svého původu nikdy nepracoval, neboť nemohl najít práci, není žádného náboženského vyznání a není členem žádné politické strany ani jinak organizován. Dům, v němž bydlel, odnesla v roce 2001 voda, stěžovatel poté bydlel u příbuzných, ale neměl co jíst, a proto se rozhodl vycestovat. O azyl v České republice požádal v situaci, kdy neměl doklady k pobytu na tomto území, a nechtěl se obávat kontrol cizinecké policie. V případě návratu nebude schopen se uživit. Z protokolu o pohovoru konaném dne 29. 5. 2003 vyplývá, že stěžovatel se mohl seznámit s podklady rozhodnutí, této možnosti nevyužil, nechtěl se k nim vyjádřit ani nenavrhl jejich doplnění. Žalovaný stěžovatelem uváděné skutečnosti nepodřadil pod žádný z azylových důvodů a stěžovateli azyl neudělil. Z obsahu soudního spisu pak Nejvyšší správní soud zjistil, že proti rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel žalobu, v níž namítal porušení , a a procesních ustanovení . Krajský soud žalobu zamítl. Rozsudek byl stěžovateli doručen dne 12. 11. 2004 a stěžovatel jej napadl kasační stížností dne 22. 11. 2004.

Stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel ( ), a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou. Kasační stížnost byla podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení rozhodnutí, proti kterému směřuje ( ). Kasační stížnost je podána z důvodu tvrzené nezákonnosti napadeného rozsudku a vad řízení podle a b) a je přípustná.

Nejvyšší správní soud tedy podle a 3 napadený rozsudek přezkoumal v rozsahu kasační stížnosti, vázán uplatněnými kasačními důvody, a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Namítá-li stěžovatel, že žalovaný nezjistil řádně skutkový stav věci, pak této námitce nelze přisvědčit. V řízení o udělení azylu, jež je řízením návrhovým, se uplatňuje mimo jiné i , podle něhož je správní orgán povinen zjistit přesně a úplně skutečný stav věci, aniž by byl vázán návrhy účastníků. V případě řízení o udělení azylu tedy žalovaný byl povinen zjistit, zda důvody, které stěžovatel uvedl, jsou důvody, pro které mu měl být udělen azyl či nikoli. Povinnost žalovaného tu nelze vykládat v tom smyslu, že by měl být povinen zjišťovat, zda stěžovatel netrpí v zemi svého původu i jinak, než v průběhu řízení uváděl. Ze žádného stěžovatelova vyjádření učiněného v průběhu správního řízení nevyplývá, že by mohl být pronásledován z důvodů náboženských, politických či z důvodu příslušnosti k jakékoli sociální skupině. Naopak ze stěžovatelových prohlášení bylo zřetelné, že ze země svého původu vycestoval za situace, kdy neměl prostředky na svoji obživu. Omezil-li tedy stěžovatel svá tvrzení toliko na tyto důvody, pak ve vztahu k nim nebylo, čeho by žalovaný měl dále a podrobněji zjišťovat. Objektivní potřeba doplnění dokazování tu tedy nebyla. Nečinil-li žádné návrhy na doplnění dokazování ani stěžovatel, pak žalovanému povinnost dokazovat či odůvodnit další nedokazování nesvědčila. Posoudil-li tedy krajský soud za této situace stěžovatelem namítaná procesní pochybení žalovaného jako nedůvodná, pak není, čeho by mu Nejvyšší správní soud v tomto ohledu vytknul. Nebylo důvodu, aby na základě uplatněných žalobních bodů bylo napadené rozhodnutí žalovaného rušeno, a tedy není v tomto řízení námitka vad řízení podle důvodnou.

Pokud jde o přezkum rozhodnutí žalovaného ohledně neudělení azylu z humanitárního důvodu, Nejvyšší správní soud konstatuje, že postoj, jaký krajský soud k přezkumu rozhodnutí žalovaného v této otázce zaujal, Nejvyšší správní soud plně aprobuje. Samotné správní rozhodnutí žalovaného ohledně udělení azylu podle podléhá přezkumu soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. Za splnění těchto předpokladů není soud oprávněn z týchž skutečností, jak je zjistil žalovaný, dovozovat jiné závěry. Udělení azylu je tedy na úvaze příslušného správního orgánu, tedy žalovaného, a rozhodnutí o něm přezkoumává soud pouze v omezeném rozsahu. Omezení tohoto rozsahu je dáno přesně těmi kritérii, jak je krajský soud v napadeném rozsudku podal. Jak vyplynulo ze správního spisu, žalovaný zkoumal, zda v případě stěžovatele nebyly dány důvody pro udělení humanitárního azylu, a dospěl přitom k závěru, že tomu tak není. Žalovaný řádně zjistil a posoudil jak osobní situaci stěžovatele ve světle důvodů, které on sám uváděl (tj. nemožnost získat práci v zemi svého původu, nedostatek prostředků na obživu, nemožnost najít si vhodné obydlí), tak i stav v zemi jeho původu, přitom pokud sám z toho nedovodil důvody pro udělení humanitárního azylu, je takové rozhodnutí v jeho pravomoci, zejména když stěžovatel ve správním řízení ani žádné důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu sám neuváděl. Nemožnost získání práce v zemi stěžovatelova původu a stěžovatelova nedobrá finanční a majetková situace tedy sama o sobě u krajského soudu zcela oprávněně nevzbudila pochybnost o tom, že správní uvážení, které vyústilo v rozhodnutí žalovaného azyl z humanitárního důvodu neudělit, nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, bylo v souladu s pravidly logického posuzování a premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem; nelze tu tedy hovořit o voluntaristickém přístupu správního orgánu, který jako jediný by mu mohl být Nejvyšším správním soudem vytknut.

Nejvyšší správní soud tedy na základě shora uvedeného uzavírá, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle zamítl. Za této procesní situace se již Nejvyšší správní soud samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ve spojení s Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žalovanému, přestože měl ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. srpna 2005

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu