Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 14/2005 - 48

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce: M. O., zastoupen JUDr. Alexandrem Belicou, advokátem, se sídlem Smetanovo nám. 7, Ostrava - Moravská Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. - 24 ze dne 21. 6. 2004,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátu JUDr. Alexandru Belicovi, se odměna

za zastupování v řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá kasační stížností rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. - 24 ze dne 21. 6. 2004, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 6177/VL - 19 - 15 - 2003 ze dne 8. 12. 2003, kterým byla zamítnuta stěžovatelova žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Stěžovatel ve své kasační stížnosti namítá, že krajský soud posoudil tuto právní věc v rozporu s právním řádem, že on shledává vážná pochybení všech dosavadních orgánů v řízení o udělení azylu a že krajský soud posoudil věc v rozporu se , neboť mu v zemi jeho původu hrozí nebezpečí z politických důvodů. Na základě těchto skutečností stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Zároveň stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku jím podané kasační stížnosti.

Žalovaný se k obsahu kasační stížnosti věcně nevyjádřil.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zejména zjistil, že stěžovatel v průběhu správního řízení poukazoval na své potíže v zemi původu, které souvisely s tím, že po něm cizí osoby vymáhaly zaplacení peněz a vyhrožovaly mu fyzickým napadením a usmrcením. Za této situace stěžovatel zemi svého původu opustil. Žalovaný ve správním řízení dospěl k závěru, že důvody, o které stěžovatel svoji žádost o udělení azylu opíral, nesvědčí tomu, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v , a jeho žádost jako zjevně nedůvodnou podle zamítl. Z obsahu soudního spisu pak vyplývá, že toto rozhodnutí žalovaného stěžovatel napadl žalobou, v níž poukazoval na své potíže v zemi svého původu, konkrétně na to, že začal podnikat, že se objevily cizí osoby a začaly po stěžovateli požadovat peníze, jejich požadavky se zvyšovaly, stěžovatel nechtěl platit, cizí osoby mu začaly vyhrožovat, a proto stěžovatel v obavách o svůj život zemi svého původu opustil. Krajský soud jeho žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že byl aplikován důvodně. Rozsudek krajského soudu byl stěžovateli doručen dne 14. 7. 2004 a ten jej napadl kasační stížností dne 26. 7. 2004.

Stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “), a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou, přitom byla podána včas ( ). Pokud jde o přípustnost kasační stížnosti, tu Nejvyšší správní soud posuzoval s ohledem na uplatněné kasační důvody. Stěžovatel se v kasační stížnosti formálně dovolává kasačních důvodů podle až d) , obsah kasační stížnosti však jejich uplatnění nenasvědčuje. Přesto však Nejvyšší správní soud přistoupil až na samu hranici příznivosti posouzení obsahu kasační stížnosti, kterou lze s ohledem na zásadu rovnosti účastníků řízení podávanou z považovat za zákonnou, a dovodil, že stěžovatel svými námitkami míří na nezákonnost napadeného rozsudku krajského soudu, která má spočívat v nesprávném posouzení právní otázky splnění podmínek pro aplikaci . Tu jedinou totiž soud posuzoval, a tedy nezákonnost se může týkat toliko této otázky.

Nejvyšší správní soud, vědom si velkorysosti posouzení obsahu kasační stížnosti, a tím i příznivosti pro stěžovatele, tedy napadený rozsudek krajského soudu přezkoumal v mezích takto uplatněného kasačního důvodu a vázán jeho rozsahem ( a 3 ) dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud posuzoval, zda krajský soud přistoupil k aplikaci důvodně. Ohledně této otázky přitom dospívá k závěru, že toto ustanovení důvodně a správně aplikováno bylo. Podle se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná tehdy, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v . Podle tohoto ustanovení se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod (písm. a/), nebo že má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště (písm. b/). Pokud stěžovatel v průběhu správního řízení poukazoval toliko na potíže se soukromými osobami, které od něj požadovaly v souvislosti s jeho podnikatelskou činností tzv. výpalné a z nichž měl stěžovatel obavy, a proto ze země svého původu vycestoval, pak tato tvrzení objektivně nesvědčila o tom, že by mohl být v zemi svého původu pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, ani že by měl odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Stěžovatel neuvedl, že by hodlal uplatňovat politická práva, že by mu v tom bylo bráněno a že by dokonce byl za jejich uplatňování pronásledován. Stěžovatel v průběhu správního řízení rovněž nepoukazoval na skutečnosti, které by jakkoli mohly odůvodnit jeho případné obavy z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. V takovém případě tedy byly zřetelně dány důvody k aplikaci .

Posoudil-li shora uvedenou právní otázku krajský soud shodně, pak v tomto jeho posouzení Nejvyšší správní soud nezákonnost neshledává. V takovém případě se již neměl zabývat splněním podmínek podávaných z , ani z . Pro takové rozhodování žalovaného, a tím i pro posouzení krajským soudem by byl určující závěr o neexistenci důvodů pro udělení azylu podle . Tyto důvody však při zamítnutí žádosti s odkazem na zákona zjišťovány nejsou. To také krajský soud nečinil. Ani v této otázce tedy Nejvyšší správní soud neshledává, čeho by krajskému soudu měl po právu vytknout.

Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že námitky nesprávného posouzení splnění podmínek pro aplikaci důvodnými nejsou.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle zamítl. Za této procesní situace se Nejvyšší správní soud již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle a 7 ve spojení s Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žalovanému, přestože měl ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. - 39 ze dne 20. 9. 2004 byl stěžovateli ustanoven zástupcem pro řízení o kasační stížnosti advokát JUDr. Alexandr Belica. Z obsahu soudního spisu nevyplývá, že by tento advokát jakýkoli úkon právní pomoci po svém ustanovení učinil, žádný takový úkon nebyl specifikován ani k výzvě soudu doručené tomuto advokátovi dne 22. 6. 2005. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že odměnu za zastupování v řízení o kasační stížnosti ustanovenému zástupci nepřiznal.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. srpna 2005

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu