Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 7/2005 - 76

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka

a soudců JUDr. Jiřího Vyvadila a JUDr. Elišky Cihlářové v právní věci stěžovatele V. V., zastoupeného JUDr. Janou Pánkovou, advokátkou, se sídlem v Hradci Králové, Letců 1005, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 5. 2004, č. j. - 42,

t a k t o :

I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. května 2004, č. j. - 42, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

II. U r č u j e s e odměna zástupkyni stěžovatele JUDr. Janě Pánkové, advokátce, ve výši 3225 Kč, která bude zaplacena do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále jen „správní orgán“) ze dne 10. 4. 2003, č. j. OAM-942/VL-07-12-2003, nebyl stěžovateli udělen azyl podle , a 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a současně bylo rozhodnuto, že se na něj nevztahuje překážka vycestování ve smyslu .

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu, která byla zamítnuta napadeným rozhodnutím krajského soudu, protože soud dospěl k závěru, že rozhodnutí správního orgánu bylo vydáno v souladu s právními předpisy.

Ve včas podané kasační stížnosti namítal stěžovatel stížní důvody obsažené

v ustanovení , b) a d) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Stěžovatel namítal, že správní orgán i krajský soud konstatovaly, že důvody jím uváděné by bylo možno označit jako politické, dospěly však k závěru, že tato tvrzení se jeví jako nevěrohodná, zejména v porovnání s tím, co uvedl jeho kolega D. Stěžovatel je přesvědčen, že rozdíly ve výpovědích nejsou natolik závažné, aby odůvodňovaly uvedený závěr. Domnívá se, že v jeho případě je naplněna podmínka dle ustanovení , kterou je odůvodněný strach z pronásledování, a to z důvodů politických, a rovněž podmínky pro konstatování překážek vycestování ve smyslu , neboť v případě jeho návratu do Běloruska je ohrožena jeho svoboda z důvodu politického přesvědčení. Soud navíc nezkoumal, zda jsou v případě stěžovatele splněny podmínky pro udělení azylu dle ustanovení . Stěžovatel dále namítal, že správní orgán i krajský soud se nedostatečně zabývaly důvody žádosti o udělení azylu a zejména obsahovou stránkou jeho tvrzení. Důkazy, které si správní orgán opatřil pro rozhodování, nebyly úplné. Rozhodnutí správního orgánu navíc nemá náležitosti dle ustanovení , o správním řízení ), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť nebylo podepsáno oprávněnou osobou, v důsledku čehož je nicotné. Ve vztahu k řízení před soudem stěžovatel namítal, že soud neprovedl důkazy výslechem svědků, které stěžovatel navrhl, a že písemnosti, které mu byly doručovány soudem, nebyly opatřeny překladem do jeho mateřského jazyka. Stěžovatel navrhl přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci zpět k dalšímu řízení.

Správní orgán ve svém vyjádření odkázal na správní spis a nepodpořil návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil, přičemž neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Podle ustanovení kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.

Ze správního spisu, který soudu předložil správní orgán, vyplynuly následující podstatné skutečnosti: Stěžovatel jako důvody žádosti o udělení azylu uvedl, že byl před dvěma lety spolu s přítelem zadržen policií v obchodě a obviněn z loupeže. Asi 10 až 15 krát byl povolán na policii za vylepování letáků a popisování plotů, zabavili mu kopírku, na níž ve sklepě množili letáky. V lednu 2003 ho policisté v civilu na ulici zbili a donutili podepsat dlužní úpis na částku 2000 dolarů. Když incident nahlásil na policii, sdělili mu, že jsou s ním často problémy za jeho antipolitickou činnost, začali mu telefonovat, zvali ho na setkání, zbili ho. V pohovoru dne 13. 3. 2003 uvedl, že se v roce 1999 stal členem Běloruského národního frontu, byl propuštěn ze zaměstnání, neboť prováděl agitaci a roznášel letáky, a to spolu se svým přítelem D.. Když došlo k zatčení, pomohly jim známosti jeho matky. Opakovaně se obracel na policii, ta mu nepomohla, tak přijel do České republiky požádat o politický azyl, protože si myslí, že v Bělorusku ho chtějí fyzicky zničit.

Správní orgán v odůvodnění rozhodnutí napadeného žalobou uvedl, že porovnal informace, které stěžovatel i jeho kamarád D., s nímž prováděl politickou činnost, v průběhu řízení uvedli a zjistil, že se vzájemně v rozhodujících údajích popírají. Stěžovatel sdělil, že spolu roznášeli plakáty od října 2001 třikrát týdně, D. uvedl, že tak činili od října 2001 dvakrát týdně. Stěžovatel vypověděl, že plakáty pouze kopírovali a sami žádné nepsali, D. uvedl, že si je psali sami. Stěžovatel dále sdělil, že plakáty nejen vylepovali, ale i rozdávali lidem, kdežto D. uvedl, že je pouze vylepovali, a to v době, kdy venku žádní lidé nebyli. Na základě uvedených závažných rozporů ve výpovědích stěžovatele a jeho kamaráda nedospěl správní orgán k závěru, že informace sdělené stěžovatelem jsou důvěryhodné, a proto je jako takové nepřijal. Domnívá se, že důvody jeho odchodu z vlasti a podání žádosti o azyl jsou odlišné od důvodů uvedených v .

V odůvodnění rozhodnutí ze dne 11. 4. 2003, č. j. OAM-940/VL-07-12-2003, jímž nebyl udělen azyl panu D., správní orgán uvedl totéž, avšak obráceno zrcadlově.

Správní orgán přitom v odůvodnění rozhodnutí napadeného žalobou (a shodně ani v rozhodnutí č. j. OAM-940/VL-07-12-2003) nevyložil, která tvrzení stěžovatele, případně kontradiktorní tvrzení pana D. zjištěná v jiném správním řízení, vzal v úvahu jako podklady pro své rozhodnutí a která vyloučil a proč. Z předmětného rozhodnutí není zřejmé, jaký učinil správní orgán závěr o skutkovém stavu a proč neprovedl i další důkazy, jimiž by odstranil výše uvedené rozpory ve výpovědích. V důsledku toho je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu ustanovení a krajský soud měl pro tuto vadu napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit ve smyslu ustanovení

Podle ustanovení kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že ze správního spisu vyplývá, že stěžovatel svou vlast opustil z politických důvodů, jiné problémy ve vlasti neměl. Krajský soud doplnil dokazování o zprávu Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (dále jen „UNHCR“) a provedl důkaz spisem žalobce D., sp. zn. . Krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatel sice v průběhu správního řízení a v žalobě uváděl důvody, které by bylo možno označit za politické, avšak ve spojitosti s tím, co uvedl jeho kolega D., a se zprávou UNHCR, se jeví jako nevěrohodné. Zjištění správního orgánu, že výpovědi obou žadatelů se rozcházejí a neskýtají tak věrohodný obraz k dokreslení jejich žádostí, si ověřil i krajský soud. Pokud se stěžovatel obrátil na Českou republiku s žádostí o azyl, bylo jeho povinností uvádět přesné údaje a odpovídat tak, aby při vyhodnocení pohovoru nemohly být zavdány důvody k pochybnostem o pravdivosti sdělených okolností odchodu. Konkrétně například stěžovatel tvrdil, že ve městě Bobrujsk je řada poboček strany Běloruský národní front, zatímco jeho kolega D. uvedl, že zde není žádná. Zjevně účelová a nevěrohodná byla i odpověď stěžovatele co do znalosti významných představitelů strany, když tvrdil, že nezná jejich jména, neboť z obavy před pronásledováním užívají pouze přezdívky, kterou vyvrátila zpráva UNHCR. Krajský soud proto dospěl k přesvědčení, že správní orgán postupoval správně a v souladu se zákonem, když stěžovateli azyl dle neudělil, neboť důvody, které uvedl, nelze po zhodnocení jejich pravdivosti a v souvislosti s výše uvedeným podřadit pod žádný z důvodů pro udělení azylu ve smyslu .

Ze shora uvedeného vyplývá, že krajský soud ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že důvody, které stěžovatel v průběhu správního řízení a v žalobě uváděl, by bylo možno označit za politické, avšak ve spojitosti s tím, co uvedl jeho kolega D., a se zprávou UNHCR, se jeví jako zjevně nevěrohodné. Krajský soud v této souvislosti pouze konstatoval, že výpovědi stěžovatele a jeho kolegy D. se rozcházejí a neskýtají tak věrohodný obraz k dokreslení jejich žádostí o udělení azylu. Proto dospěl k přesvědčení, že po zhodnocení jejich pravdivosti nelze důvody, které stěžovatel uvedl, podřadit pod žádný z důvodů pro udělení azylu ve smyslu . V rozhodnutí vydaném v řízení vedeném pod sp. zn. , jehož účastníkem (na straně žalobce) byl pan D., pak krajský soud ze stejného důvodu označil za zjevně nevěrohodné důvody, které žalobce uváděl v průběhu správního řízení a v žalobě a které by bylo možno označit za politické. Krajský soud přitom v napadeném rozhodnutí (a shodně ani v rozhodnutí č. j. - 37, jež však není předmětem tohoto přezkumu) nevyložil, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy a jaký učinil závěr o skutkovém stavu. V důsledku toho je rozhodnutí krajského soudu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu

V dalším řízení je třeba, aby krajský soud žalobou napadené správní rozhodnutí ze všech výše uvedených důvodů zrušil.

Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou dle ustanovení a d) , dalšími námitkami stěžovatele se nezabýval, když nejdříve dospěl k závěru, že rozhodnutí správního orgánu založené ve správním spisu má všechny zákonné náležitosti včetně podpisu oprávněné osoby, a proto není nicotné.

Stěžovatel podal návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek dle ust. Nejvyšší správní soud o návrhu nerozhodl, neboť má za to, že rozhodnutím ve věci odpadl k vydání takového rozhodnutí důvod.

Ze všech shora uvedených důvodů shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako důvodnou, a proto napadený rozsudek krajského soudu podle , věty první, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle odst. 3 citovaného ustanovení je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. O kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s bez jednání.

Podle rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odměnu zástupkyně stěžovatele určil Nejvyšší správní soud za 3 úkony právní služby (dvojí nahlédnutí do spisu jako úkon analogický prostudování spisu při skončení vyšetřování dle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, a písemné podání soudu - doplnění kasační stížnosti dle téže vyhlášky) ve výši 3000 Kč a podle citované vyhlášky náhradu hotových výdajů ve výši 225 Kč, celkem tedy 3225 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2005

JUDr. Radan Malík

předseda senátu