Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 474/2004 - 53

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci stěžovatele: M. L., zastoupen Mgr. Josefem Havlíčkem, advokátem, se sídlem Krymská 5, 360 01 Karlovy Vary, a dalšího účastníka: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, v řízení o kasační stížnosti stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 8. 2004, č. j. – 23,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Ministerstvu vnitra se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 29. 4. 2004,

č. j. OAM - 5057/VL - 10 - C04 - 2003, nebyl žalobci udělen azyl podle , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Zároveň žalovaný rozhodl, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování ve smyslu uvedeného zákona. V odůvodnění svého rozhodnutí správní orgán především uvedl, že pokud se stěžovatel v zemi původu dostal do potíží, jednalo se výhradně o potíže se soukromou

osobou, jejíž jednání bylo motivováno výlučně jejím soukromým zájmem, nikoliv však některým z důvodů taxativně uvedených v .

Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podal stěžovatel v zákonné lhůtě žalobu, kterou napadl rozhodnutí správního orgánu v celém rozsahu. Stěžovatel měl za to, že správním orgánem byly porušeny ustanovení , a , o správním řízení (dále jen ). Dále uvedl, že správní orgán se dopustil porušení zásady objektivní pravdy, když nezjistil přesně a úplně skutečný stav věci a neprovedl všechna šetření nutná k objasnění všech okolností rozhodných pro náležité a řádné posouzení věci. Rozhodnutí správního orgánu považoval za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a vyslovil názor, že na základě těchto skutečností došlo k nesprávnému právnímu posouzení jeho žádosti o udělení azylu.

O žalobě rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem č. j. - 23 ze dne 24. 8. 2004 tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že správní orgán rozhodl na základě dostatečně zjištěného skutečného stavu věci a neakceptoval namítané – ovšem nekonkrétní – porušení ustanovení , a a rovněž nekonkrétní porušení zásady materiální pravdy. Krajský soud vyšel z toho, že odůvodnění rozhodnutí správního orgánu obsahuje všechny stanovené náležitosti, takže soud vyšel z toho, že správní orgán skutečný stav věci přesně a úplně zjistil a takto zjištěný stav adekvátně právně posoudil, protože ani důsledky obtížné ekonomické situace na Ukrajině ani příbuzenské spory, byť s náboženským podtextem, nelze subsumovat pod pronásledování za uplatňování politických práv a svobod, nebo odůvodněný strach z pronásledování z azylově relevantních důvodů. Podle názoru krajského soudu tedy správní orgán ve vytýkaných směrech nijak nepochybil, tj. předmětnou věcí se zabýval svědomitě a odpovědně a přitom respektoval zásadu zákonnosti a materiální pravdy, jakož i zásadu přesvědčivosti rozhodnutí a volného hodnocení důkazů.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Plzni podal stěžovatel dne 8. 9. 2004 kasační stížnost, kterou doplnil podáním ze dne 12. 10. 2004. Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná a stěžovatel je zastoupen advokátem.

Stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že správní orgán ve svém rozhodnutí z 29. 4. 2004 porušil ustanovení a 4, , , a a . Je toho názoru, že k porušení citovaných ustanovení krajský soud při svém rozhodování nepřihlížel, čímž došlo k následné nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem ve smyslu , (dále jen „ “). Stěžovatel má zato, že žalovaný neprozkoumal všechny důvody, které stěžovatele vedly k tomu, aby podal žádost o azyl. Závěrem vyslovuje názor, že na něho lze aplikovat ustanovení o udělení azylu z důvodu humanitárních ve smyslu .

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost podané kasační stížnosti, neboť se domníval, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu ve všech částech výroku, tak i rozsudek krajského soudu, byly vydány v souladu s právními předpisy. Poukázal na to, že stěžovatel o azyl v České republice nepožádal ihned po svém příjezdu (žije zde od roku 1995), ale až v roce 2003 z důvodu legalizace svého pobytu, neboť mu bylo vysloveno správní vyhoštění (od roku 1999 zde žil nelegálně). K udělení humanitárního azylu podle žalovaný poukázal na rozsudek Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2002, č. j. , podle kterého na udělení humanitárního azylu není právní nárok a správní uvážení se co do posouzení případu zvláštního zřetele hodného pro svou povahu z přezkumné činnosti Ústavního soudu, jakož i rozhodujícího obecného soudu, zjevně vymyká. Žalovaný proto navrhl zamítnutí kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s , 3 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil stížnostní důvod podle , podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní předpis, popř. je sice aplikován správný právní předpis, ale tento je nesprávně vyložen.

Stěžovatel v kasační stížnosti opětovně namítá, že správní orgán porušil některá ustanovení . K tvrzenému porušení , 4, a se již dostatečným způsobem vyrovnal krajský soud, který tato v žalobě namítaná porušení neshledal důvodnými. S uvedeným posouzením věci krajským soudem se Nejvyšší správní soud plně ztotožňuje. V kasační stížnosti stěžovatel navíc namítá porušení ustanovení a , k čemuž lze uvést, že v tomto směru není kasační stížnost přípustná, protože se opírá o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před krajským soudem ( ). To samé se potom vztahuje k námitce stěžovatele týkající se neudělení azylu podle a rovněž námitky, že došlo k porušení .

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, proto ji zamítl ( ).

Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2005

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu