Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Afs 86/2005 - 31

č. j. 1 Afs 86/2005 -33

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce J. P., zastoupeného JUDr. Petrem Nevrklou, advokátem se sídlem Královský Vršek 25, 586 01 Jihlava, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně, nám. Svobody 4, 602 00 Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 2001, č. j. FŘ 110/1091/01-0107, o kasační stížnosti žalobce proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 4. 3. 2005, č. j. -14,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 30. 7. 2001 zamítl žalovaný žalobcovo odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru ze dne 27. 10. 2000, č. j. 73952/00/351912/6750, jímž Finanční úřad ve Žďáru nad Sázavou vyměřil žalobci daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1999 ve výši 99 692 Kč.

Žalobě, jíž žalobce napadl rozhodnutí žalovaného, Krajský soud v Brně vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil rozsudkem ze dne 2. 9. 2003, č. j. -35; ke kasační stížnosti žalovaného však byl samotný tento rozsudek zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2005, č. j. -52. Krajský soud ve svém rozsudku uvedl, že žalobce nabyl pozemků, jejichž prodejem získal zdaněné příjmy, z titulu smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi oprávněnou osobou jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem. Pohledávka spočívala v nároku na poskytnutí jiných pozemků ( , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku – dále jen „zákon o půdě“); tento nárok je přitom nárokem na poskytnutí náhrad ve smyslu zákona o půdě, jehož postoupením žalobce získal postavení oprávněné osoby. Jelikož mu tedy jakožto takové osobě byla vydána věc podle zákona o půdě [jednoho ze zvláštních předpisů ve smyslu zákona ČNR č. , o daních z příjmů], byly příjmy plynoucí mu z prodeje pozemků osvobozeny od daně.

Nejvyšší správní soud naopak uzavřel, že žalobce nenabyl pozemky na základě uplatněného restitučního nároku, nýbrž na základě smlouvy o postoupení pohledávky ve smyslu a násl. , kterou jako postupník uzavřel s osobou oprávněnou. Vydání jiných pozemků ve smyslu zákona o půdě není „poskytnutím náhrad“, jak o něm hovoří zákona o půdě, a žalobce jako postupník tak v jeho důsledku nemá postavení oprávněné osoby; daň z příjmů mu proto byla vyměřena důvodně. S tímto závazným právním názorem byla věc vrácena k dalšímu řízení Krajskému soudu v Brně, který svým rozsudkem ze dne 4. 3. 2005 žalobu zamítl.

Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku kasační stížností namítající nesprávné posouzení právní otázky [ , – dále jen „ “]. Zdůraznil, že převáděné pozemky nebyly vydány na základě smlouvy o postoupení pohledávky, nýbrž výlučně na základě zákona o půdě. V dané věci je přitom rozhodující právě právní povaha postoupené pohledávky coby nároku na vydání jiného pozemku podle zákona o půdě, nikoli skutečnost, že pohledávka byla postoupena na základě ustanovení . Pokud snad chtěl zákonodárce osvobodit od placení daně jen určitou skupinu poplatníků, měl to vyjádřit určitě a jasně; jeho mlčení však nelze nahrazovat výkladem k tíži poplatníka, který dále zužuje osvobození od daně a vede ke stanovení daňové povinnosti širší skupině daňových subjektů. Proto stěžovatel navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc byla opětovně vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší správní soud nemohl kasační stížnost věcně projednat a odmítl ji z následujících důvodů:

Kasační stížnost je pravidelně opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se stěžovatel domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Toto pravidlo však podléhá výjimkám, které jsou popsány v a které zakládají nepřípustnost kasační stížnosti. Podle odst. 3 písm. a) tohoto ustanovení je nepřípustná i kasační stížnost směřující proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, co jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu.

Rozsudek z 4. 3. 2005, který stěžovatel nyní napadá kasační stížností, je právě takovým opětovným rozhodnutím soudu, o němž se zmiňuje ustanovení : jak je totiž patrno z provedené rekapitulace řízení, krajský soud nejprve žalobou napadené rozhodnutí zrušil (rozsudek z 2. 9. 2003) a teprve následně žalobu zamítl. Řídil se přitom závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu a ve svém druhém rozsudku vyslovil, že dotčené pozemky neměly být vydány podle zvláštních předpisů stěžovateli, nýbrž jeho právní předchůdkyni, ani je nelze považovat za náhrady přijaté v souvislosti s nápravou některých majetkových křivd podle zvláštních předpisů. Jelikož pak stěžovatel nebyl oprávněnou osobou ani v důsledku postoupení pohledávky nenabyl postavení oprávněné osoby, nebyly příjmy z prodeje dotčených pozemků osvobozeny od daně.

Nepřípustnost kasační stížnosti ve smyslu nelze chápat absolutně: zruší-li například Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu k jednomu ze dvou stížních bodů a druhým se pro nadbytečnost nezabývá, a krajský soud poté rozhodne v souladu se závazným právním názorem, ovšem setrvá na závěru napadeném druhým stížním bodem, lze kasační stížností opětovně zpochybnit tento závěr, k němuž se Nejvyšší správní soud dosud nevyslovil. Nepřípustnost se tak nevztahuje ke kasační stížnosti jako k celku, nýbrž spíše k jednotlivým kasačním důvodům.

V projednávané věci je však tato nepřípustnost dána. Jedinou právní otázkou, jíž se ve svém původním rozsudku zabýval krajský soud, bylo to, zda je žalobce oprávněnou osobou ve smyslu zákona o půdě, resp. zda má postavení takové osoby, a zda v důsledku toho byly jím nabyté příjmy z prodeje pozemků osvobozeny od daně z příjmů. Žalovaný ve své kasační stížnosti napadl výlučně právní závěr krajského soudu a toliko jeho zákonnost posuzoval Nejvyšší správní soud. V novém rozsudku pak krajský soud nově zhodnotil právní status žalobce tak, jak mu to ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu bylo uloženo, a v nižší instanci tak zopakoval názor zaujatý již v instanci kasační. Stěžovatel však svou kasační stížností tento názor pouze opětovně zpochybňuje, aniž uvádí další stížní důvody, které by mohly založit její přípustnost a umožnit Nejvyššímu správnímu soudu přezkoumat rozsudek krajského soudu z pohledu námitek, jimiž se dříve nezabýval.

Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl jako nepřípustný návrh podle ve spojení s

O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2005

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu