Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 194/2004 - 44

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: N. V. S., zastoupeného Mgr. Darinou Kučerovou, advokátkou se sídlem Děčín 2, Sofijská 890/31, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2004, č. j. OAM-142/VL-10-05-2004, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 5. 2004, č. j. -23,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační

stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 31. 1. 2004, č. j. OAM-142/VL-10-05-2004, žalovaný zamítl žalobcovu žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).

V žalobě proti rozhodnutí žalovaného žalobce uvedl, že ve Vietnamu je špatná politická situace, mezi lidmi panuje nenávist; proto se nemůže do Vietnamu vrátit.

Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl rozsudkem ze dne 19. 5. 2004. Uzavřel, že v průběhu správního řízení žalobce neuvedl žádné konkrétní jednání či situaci, z nichž by bylo možno usoudit, že je osobou pronásledovanou ve smyslu § 12 zákona o azylu. Ze správního spisu vyplynulo, že žalobce opustil vlast z ekonomických důvodů; ve Vietnamu nemohl najít stálou práci, měl nízkou životní úroveň. Správní orgán po provedeném řízení usoudil, že žalobcova žádost o udělení azylu je zjevně bezdůvodná a krajský soud mu dal po přezkoumání napadeného rozhodnutí v rámci žalobních bodů svým rozsudkem za pravdu.

Proti zamítavému rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost založenou na důvodu uvedeném v , a to na vadě řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá oporu ve spisech a soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. Konkrétně uvedl, že již jeho žádost o udělení azylu obsahovala skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, resp. že měl odůvodněný strach z pronásledování z azylově relevantních důvodů. Dodal, že ve Vietnamu obecně lidská práva dodržována nejsou a on sám se obává svého návratu do vlasti. Ekonomické potíže měl také, tyto však nebyly hlavním důvodem žádosti o azyl. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O této žádosti Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval, neboť rozhodl přímo ve věci samé.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu v mezích důvodů vymezených stížnostními body ( ) a shledal kasační stížnost nedůvodnou.

Stěžovatel dovozoval vady řízení před správním orgánem spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá oporu ve spisech; zejména se neztotožnil se závěrem správního orgánu, že žádal o azyl pouze z ekonomických důvodů a z důvodu legalizace pobytu. Nejvyšší správní soud se však s touto výtkou neztotožnil.

Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech podklad pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem, resp. je nedostačující k učinění správného skutkového závěru.

Ze správního spisu vyplynuly následující skutečnosti:

V žádosti o udělení azylu žalobce jako důvod, pro který žádá o udělení azylu označil ekonomické potíže; ve Vietnamu neměl žádný majetek ani stálou práci, proto jej opustil. O azyl požádal, aby si legalizoval pobyt v ČR.

Při pohovoru dle § 23 zákona o azylu uvedl, že ve Vietnamu měl ekonomické potíže, pracoval jen příležitostně jako nosič asi dva roky. Výdělky byly nízké, stejně jako životní úroveň. Bydlel v domku s rodiči, peníze však nestačily k živobytí. Ve Vietnamu je hodně lidí nezaměstnaných, pracují jen příležitostně, větší šanci mají lidé s vyšším vzděláním, celková ekonomická situace je špatná. Proto se v roce 1999 rozhodl vycestovat za výdělkem do Ruska, kde pobýval asi čtyři a půl roku, po celou dobu nelegálně. Následně se rozhodl přicestovat za prací do ČR. Pas ztratil v Rusku, do azylového řízení vstoupil i z důvodu legalizace pobytu.

Z žalobou napadeného rozhodnutí vyplynulo, že skutkový stav žalovaný na základě jím shromážděných podkladů stanovil tak, že důvodem stěžovatelovy žádosti o udělení azylu byla jeho snaha vyřešit vlastní ekonomické potíže v zemi původu. Tato jeho situace však vyplývala z celkového hospodářského stavu ve Vietnamu. Azylovou procedurou chtěl žalobce legalizovat svůj pobyt v ČR.

Nejvyšší správní soud shledal, že žalovaný při svém rozhodování vycházel především ze stěžovatelovy žádosti o udělení azylu a z jeho sdělení poskytnutých během pohovoru podle § 23 zákona o azylu. Stěžovatel při tomto pohovoru odpovídal na přesné otázky konkrétně se vztahující k jeho životní situaci a mohl se i samostatně vyjádřit k důvodům své žádosti o udělení azylu.

Ze správního spisu jasně vyplývá, že žalovaný provedl v řízení dostatečné dokazování, je z něj zřejmé, z jakých důkazních prostředků při svém rozhodování vycházel. Důkazní prostředky byly řádně a logicky zhodnoceny a provedené dokazování vyústilo v řádně zjištěný skutkový stav, z něhož správní orgán při svém rozhodování vycházel. Ze spisového materiálu bylo rovněž zjištěno, že stěžovatel nebyl nikterak krácen na svém právu seznámit se s podklady pro rozhodnutí, vyjádřit se k nim a navrhnout jejich doplnění.

Z žádného důkazního prostředku nevyplynulo, že by stěžovatel tvrdil některý z důvodů pro udělení azylu; žalovanému tedy nevznikla povinnost provádět dokazování ohledně existence některého z azylových důvodů taxativně vypočtených v § 12 zákona o azylu. Stěžovatelovo tvrzení o nízké životní úrovni v zemi původu může snad svědčit o obecné ekonomické situaci ve Vietnamu; azylové řízení však neslouží k tomu, aby správní orgán snášel důkazy o míře a povaze obecně ekonomických problémů žadatelů o azyl v zemích původu – byť i přispěly k jejich odchodu ze země – nýbrž ke zjištění či vyvrácení existence důvodů pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu.

Ve shodě s rozhodnutím krajského soudu Nejvyšší správní soud konstatuje, že podklady pro skutkový závěr učiněný žalovaným, obsažené ve správním spisu jsou pro účely rozhodování o zamítnutí žádosti o udělení azylu pro zjevnou nedůvodnost zcela dostačující, skutková podstata ze spisu jednoznačně vyplývá a je konzistentní i s tvrzeními žalobce učiněnými v průběhu správního řízení. Lze jen podotknout, že ani v kasační stížnosti stěžovatel konkrétněji nespecifikoval, ke kterým okolnostem vztahujícím se k jeho osobní situaci nebo k politické situaci ve Vietnamu žalovaný nepřihlédl. Není tak zřejmé, v čem spatřoval zanedbání procesní povinnosti ze strany žalovaného.

Nejvyšší správní soud tedy shledal všechny stěžovatelovy námitky nedůvodnými. Jelikož v řízení nevyšly najevo žádné vady, k nimž musí kasační soud přihlížet z úřední povinnosti ( ), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou ( věta druhá ).

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s za použití Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch; žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. července 2005

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu