Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 119/2005 - 45

č. j. – 46

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: S. M., zastoupeného Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem se sídlem Na Jíkalce 13, 301 17 Plzeň, proti žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí ze dne 16. 2. 2004, č. j. OAM-427/VL-10-08-2004, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 3. 2005, č. j. -26,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 16. 2. 2004 neudělil žalovaný žalobci azyl podle , , 2 a , o azylu; současně vyslovil, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu zákona o azylu.

Žalobce napadl toto rozhodnutí včasnou žalobou podanou ke Krajskému soudu v Ostravě. V žalobě obecně citoval některá ustanovení , která žalovaný podle jeho názoru porušil; uvedl též, že žalovaný porušil též a zákona o azylu, ovšem ani tato tvrzení nijak nerozvedl. Pokud jde o skutkové důvody, odkázal žalobce na svou žádost o udělení azylu, na protokol o pohovoru a vůbec na obsah spisu žalovaného. Závěrem navrhl, aby rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení.

Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl rozsudkem ze dne 10. 3. 2005. V řízení před správním orgánem neshledal žádné vady a přisvědčil žalovanému i v hodnocení důvodů, pro něž neudělil žalobci azyl.

Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) včas kasační stížnost založenou na důvodu uvedeném v , (dále jen „“), tedy na nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Po provedení rekapitulace svého skutkového příběhu vytkl krajskému soudu, že se dostatečně nevypořádal s otázkou, zda u něj jsou dány předpoklady pro udělení azylu z humanitárních důvodů ( zákona o azylu) s ohledem na problémy, kterými stěžovatel ve vlasti trpí pro svou uzbeckou národnost a které mohou ohrožovat jeho zdraví či dokonce i život. Ve prospěch stěžovatele je i skutečnost, že v ČR dosud vedl spořádaný život a nepředstavuje pro tento stát žádné bezpečnostní riziko. Stěžovatel si je vědom toho, že institut azylu nelze využívat k pouhé legalizaci pobytu; povolení k pobytu na území ČR by však stěžovatel musel získat v Kyrgyzstánu, kde by byl vystaven nebezpečí újmy na zdraví.

Ze všech uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Požádal též o to, aby jeho kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek; tato žádost se však – s ohledem na odmítnutí kasační stížnosti – stala bezpředmětnou.

Kasační stížnost je nepřípustná.

Stěžovatel v kasační stížnosti spatřuje pochybení krajského soudu v tom, že se vůbec nezabýval institutem tzv. humanitárního azylu, a dokládá skutečnosti, které podle něj měly vést rozhodující orgány k postupu podle zákona o azylu; v řízení před krajským soudem však tento důvod neuvedl, ač tak učinit mohl. Takový nový důvod je v kasačním řízení nepřípustný ( ). V žalobě sice stěžovatel uvedl: „žalovaný tím, že mojí osobě azyl dle ustanovení a 14 neudělil (...), moji žádost o udělení azylu v ČR posoudil nesprávně...“; takové holé žalobní tvrzení, spočívající v podstatě jen v citaci znění výroku rozhodnutí žalovaného, však nedosahuje kvality žalobního bodu, který by následně mohl být s úspěchem uplatněn v kasační stížnosti coby stížní bod. Jak kasační, tak i stížní body jsou totiž zpravidla tvořeny nejen důvody právními, ale též důvody skutkovými: teprve ony jsou pojítkem mezi abstraktní právní normou a konkrétně vylíčenou situací účastníka řízení a jen na jejich základě lze namítat, že ta či ona právní norma měla nebo neměla být užita. Samotnou skutečnost, že v žalobě se objevuje odkaz na tutéž právní normu či citace totožného zákonného textu jako později v kasační stížnosti, proto nelze považovat za uplatnění důvodu v předešlém řízení, jak to žádá I když stěžovatel zdánlivě namítal již před krajským soudem totéž – tj. pochybení spočívající mj. v neudělení azylu podle - kvalitativně se v kasační stížnosti jedná o důvod založený na odlišných tvrzeních, a tedy důvod jiný, který je v kasačním řízení nepřípustný.

Jelikož kasační stížnost neobsahuje žádný jiný stížní důvod, je nepřípustná jako celek a Nejvyšší správní soud ji jako takovou odmítl [ ].

O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. července 2005

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu