Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 118/2005 - 33

č. j. – 34

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: L. L., zastoupené Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem se sídlem Na Jíkalce 13, 301 17 Plzeň, proti žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí ze dne 16. 11. 2004, č. j. OAM-3088/VL-20-03-2004, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 2005, č. j. -17,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 16. 11. 2004 zamítl žalovaný žádost žalobkyně o azyl jako zjevně nedůvodnou podle , o azylu.

Žalobkyně napadla toto rozhodnutí včasnou žalobou podanou ke Krajskému soudu v Ostravě. V žalobě obecně citovala některá ustanovení , která žalovaný podle jejího názoru porušil; porušen byl též zákona o azylu. Pokud jde o skutkové důvody, odkázala žalobkyně na svou žádost o udělení azylu, na protokol o pohovoru a vůbec na obsah spisu žalovaného. Závěrem navrhla, aby rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení.

Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl rozsudkem ze dne 17. 2. 2005. V řízení před správním orgánem neshledal žádné vady a přisvědčil žalovanému i v hodnocení důvodu, pro nějž byla žádost žalobkyně o udělení azylu zamítnuta: žalobkyně totiž přicestovala do České republiky ve snaze vydělat si zde peníze a o azyl požádala ve snaze legalizovat si svůj zdejší pobyt poté, co jí bylo uděleno správní vyhoštění.

Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) včas kasační stížnost založenou na důvodu uvedeném v , (dále jen „“), tedy na nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Vytkla krajskému soudu, že se dostatečně nevypořádal s otázkou, zda u ní jsou dány předpoklady pro udělení azylu z humanitárních důvodů ( zákona o azylu) s ohledem na to, že pro stěžovatelku je prakticky nemožné opatřit si prací prostředky k zajištění obživy, což může ohrožovat ji i její rodinu na zdraví či dokonce na životě. Ve prospěch stěžovatelky je i skutečnost, že v ČR dosud vedla spořádaný život a nepředstavuje pro tento stát žádné bezpečnostní riziko. Stěžovatelka si je vědoma toho, že institut azylu nelze využívat k pouhé legalizaci pobytu; povolení k pobytu na území ČR by však stěžovatelka musela získat na Ukrajině, kde by byla vystavena nebezpečí újmy na zdraví.

Ze všech uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Požádala též o to, aby její kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek; tato žádost se však - s ohledem na odmítnutí kasační stížnosti – stala bezpředmětnou.

Kasační stížnost je nepřípustná.

Stěžovatelka v kasační stížnosti spatřuje pochybení krajského soudu v tom, že se vůbec nezabýval institutem tzv. humanitárního azylu, a dokládá skutečnosti, které podle ní měly vést rozhodující orgány k postupu podle zákona o azylu; v řízení před krajským soudem však tento důvod neuvedla, ač tak učinit mohla. Takový nový důvod je v kasačním řízení nepřípustný ( ).

Jelikož kasační stížnost neobsahuje žádný jiný stížní důvod, je nepřípustná jako celek a Nejvyšší správní soud ji jako takovou odmítl [ ].

O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. července 2005

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu