Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Afs 102/2004 - 71

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci stěžovatele L. D., zastoupeného JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Orlická 163, za účasti Finančního ředitelství v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové, Horova 17, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 10. 2003, č. j. - 40,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 10. 2003, č. j. - 40, byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové (dále jen „finanční ředitelství“) č. j. 1441/110/2002-Sa/10 ze dne 17. 12. 2002, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti platebnímu výměru Finančního úřadu v Pardubicích ze dne 1. 8. 2001, č. j. 134071/01/248911/8314, o zrušení daňové ztráty a dodatečném vyměření daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1999. Krajský soud se v napadeném rozsudku vypořádal se žalobními námitkami a zabýval se zejména kvalifikací pojmů „opravy“ a „technické zhodnocení“ ve smyslu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) a (dále jen „“), problematikou tvorby rezerv a dodržením ustanovení , o správě daní a poplatků (dále jen „“) v průběhu daňového řízení.

Stěžovatel v kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě označil napadené rozhodnutí za nezákonné spočívající na nesprávném posouzení právních otázek soudem ve všech žalobních bodech, zejména v otázkách souvisejících se zákonem o dani z příjmů a . Podle stěžovatele bylo řízení před správními orgány i soudem vadné skutkově, neboť skutek a jeho podstata nebyla správně hodnocena, když stěžovateli byla vytýkána simulace právního úkonu. Rozhodnutí trpí též vadami řízení, čímž byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem způsobem, který ovlivnil zákonnost. V této souvislosti stěžovatel odkázal na důvody uvedené v žalobě. Dále namítal nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro absenci odůvodnění namítaných skutečností. Z téhož důvodu je označil za nesrozumitelné. Z výše uvedeného stěžovatel dovozuje důvody uvedené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 155/2002 Sb., (dále jen „“), žádal o zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení. Současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V závěru kasační stížnosti požádal stěžovatel o prodloužení lhůty podle poslední věta o jeden měsíc.

Kasační stížnost byla krajskému soudu doručena dne 9. 12. 2003 a soud na žádost stěžovatele prodloužil lhůtu k doplnění kasační stížnosti do 11. 1. 2004. Oznámení o prodloužení lhůty převzal zástupce stěžovatele dne 22. 12. 2003. Dne 14. 1. 2004 byl krajskému soudu doručen přípis zástupce stěžovatele, kterým žádal o další prodloužení lhůty k doplnění kasační stížnosti, a to z důvodu projednávání právně totožné věci jiného žalobce krajským soudem. Krajský soud lhůtu opětovně prodloužil do 15. 2. 2004, ale stěžovatel ani v prodloužené lhůtě kasační stížnost nedoplnil.

Finanční ředitelství v písemném vyjádření ke kasační stížnosti odkázalo na písemné odůvodnění svého rozhodnutí, na kterém trvá, a navrhlo kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ust. a 3 v rozsahu a z důvodů, které uplatnil stěžovatel v kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odst. 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Protože stěžovatel se v kasační stížnosti v podstatě omezil na citaci důvodů uvedených v ustanovení , bez bližší specifikace, poukazuje Nejvyšší správní soud na to, že s ohledem na dispoziční zásadu obsah a kvalita kasační stížnosti v podstatě předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí soudu. Je-li tedy kasační stížnost kuse zdůvodněna, předurčuje se tím i obsah přezkoumání napadeného rozsudku. Takové vymezení důvodů kasační stížnosti nebrání v daném případě jejímu meritornímu projednání, ale přezkum Nejvyššího správního soudu se za takové situace může omezit jen na přezkum splnění základních povinností krajského soudu, když stěžovatel nevyužil možnosti uplatňovat v řízení o kasační stížnosti účinně konkrétní skutečnosti, pro které závěry či postup soudu považuje za nezákonné.

Namítá-li stěžovatel nesprávné právní posouzení, když mu byla vytýkána simulace právního úkonu, není zřejmé, o jaký právní úkon se jedná ani v čem spočívá nesprávnost jeho posouzení. Formulace tohoto důvodu je natolik obecná a zčásti i nesrozumitelná (např. není zřejmé, co je míněno „simulací právního úkonu s důsledky pro hodnocení skutku“), že Nejvyšší správní soud nemohl jeho důvodnost přezkoumat.

K námitce porušení zákona v ustanovení o řízení před správním orgánem způsobem, který ovlivnil zákonnost rozhodnutí žalovaného, stěžovatel stručně odkázal na důvody uvedené v žalobě. Nejvyšší správní soud v rozsahu takového odkazu nemůže napadený rozsudek přezkoumat, neboť žalobní námitky proti správnímu rozhodnutí stěžovatel uplatnil v rozsáhlém podání, krajský soud se v odůvodnění rozsudku s těmito námitkami určitým způsobem vypořádal a řízení o kasační stížnosti není opakováním či novým vedením řízení o žalobních bodech. Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu a stěžovatel se jejím prostřednictvím domáhá zrušení soudního rozhodnutí. V kasační stížnosti je proto nutné spojit námitky s příslušnými částmi odůvodnění rozsudku, konkrétně uvést, v čem spočívá nesprávnost či nedostatečnost úvah soudu, při jakých úkonech se dopustil procesních pochybení a jaká ustanovení procesních předpisů tím porušil, pokud se podle názoru stěžovatele krajský soud s některým ze žalobních bodů nevypořádal, pak je nutno uvést, o jaký bod se jednalo.

Ze stejného důvodu je nedostatečná i námitka ohledně nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů, která poukazuje pouze obecně na absenci odůvodnění namítaných skutečností. Nejvyšší správní soud z úřední povinnosti zjistil, že rozhodnutí krajského soudu obsahuje výrok a odůvodnění, přičemž tyto části rozsudku nejsou ve vzájemném logickém rozporu, v odůvodnění krajský soud shrnul obsah žalobních bodů a uvedl k nim své stanovisko včetně příslušných právních předpisů, takže je zřejmé, z jakých důvodů krajský soud považoval žalobní body za nedůvodné. Nejvyšší správní soud proto nezjistil v takto obecně vymezeném rámci nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.

Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle zamítl bez jednání postupem podle citovaného zákona.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení větu první ve spojení s , podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto mu nevzniklo právo na náhradu nákladů řízení a finančnímu ředitelství žádné náklady s tímto řízením nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. července 2005

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu