Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 148/2005 - 45

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce N. N. P., zastoupeného Mgr. Bohuslavem Rollem, advokátem se sídlem Mostecká 3, Chomutov, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2003, č. j. OAM-5403/VL-20-C10-2002, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 11. 2004, č. j. - 20,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí nebyl žalobci (dále též „stěžovatel“) udělen azyl v České republice pro nesplnění podmínek uvedených v , a 2 a , o azylu a o změně , o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “); současně bylo rozhodnuto o tom, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu . V odůvodnění žalovaný uvedl, že v průběhu řízení žalobce sdělil, že vlast opustil z důvodu nezaměstnanosti a ekonomických problémů a o udělení azylu požádal se snahou legalizovat svůj pobyt na území České republiky. Žalovaný uvedl, že ekonomické důvody a snaha žadatele najít v České republice pracovní uplatnění nejsou důvody pro udělení azylu na území České republiky. Ani snaha o legalizaci pobytu nemůže být podle žalovaného důvodem pro udělení azylu, neboť právní úpravu pobytu cizinců obsahuje , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný se dále vyjádřil k neudělení azylu podle a 2, a k neexistenci překážky vycestování podle .

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 11. 2004, č. j. - 20, byla zamítnuta žaloba proti tomuto rozhodnutí žalovaného. V odůvodnění soud konstatoval, že v řízení o udělení azylu nebylo prokázáno, že by nepříznivá ekonomická situace žalobce byla způsobena jeho pronásledováním, žalobce se neúčastnil politického života, nebyl trestně stíhán a neměl potíže se státními orgány. Žalobcem uváděné důvody tedy nenaplnily znaky pronásledování ve smyslu . Soud se vyjádřil také k nenárokovosti institutu humanitárního azylu a uvedl, že žalobce podal žádost o udělení azylu poté, co byl zadržen, protože na území České republiky pobýval nelegálně a bylo mu uděleno správní vyhoštění. Toto jednání žalobce shledal soud účelovým a konstatoval, že legalizace pobytu není důvodem pro udělení azylu. Soud se dále vyjádřil k žalobcem obecně formulovaným námitkám vůči správnímu řízení a uvedl, že rozhodnutí doručené žalobci má náležitosti stanovené pro písemné vyhotovení rozhodnutí. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Ve včasné kasační stížnosti stěžovatel namítl, že krajský soud nesprávně posoudil otázku udělení humanitárního azylu žalobci. Stěžovatel je přesvědčen o tom, že splňuje podmínky pro udělení azylu z humanitárních a politických důvodů podle . Stěžovatel uvádí, že byl nucen opustit vlast pod nátlakem vládnoucího režimu z důvodu pošlapávání lidských práv vedoucí politickou stranou. V případě návratu do vlasti by vůči němu byly použity psychické a fyzické sankce ze strany vládnoucí moci; proto má stěžovatel odůvodněné obavy o svůj život a svobodu v případě, že by mu nebyl udělen azyl na území České republiky. Stěžovatel proto navrhuje zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 11. 2004, č. j. - 20, a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně stěžovatel požádal soud o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost jejího podání a vyslovil přesvědčení, že jeho rozhodnutí i rozhodnutí krajského soudu byla vydána v souladu se zákonem. Žalovaný odkázal na správní spis, zejména na podání a výpovědi žalobce učiněné v průběhu řízení o udělení azylu a na vydané rozhodnutí. Žalovaný poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. , a na usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. , jež se týkají nenárokovosti humanitárního azylu a navrhl zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku.

Kasační stížnost je podle a násl. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvod odpovídající ustanovení ; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle a 3 vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Důvodem podané kasační stížnosti je důvod uvedený v Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav aplikován nesprávný právní závěr, popřípadě je aplikován správný právní názor, který je však nesprávně vyložen. Nejvyšší správní soud taková pochybení v napadeném rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem neshledal. Stěžovatel je přesvědčen o tom, že splnil podmínky pro udělení azylu podle . Nejvyšší správní soud v souladu se svou konstantní judikaturou (např. rozhodnutí ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. ) i v souladu s judikaturou Ústavního soudu (usnesení ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. ) však konstatuje, že udělení azylu z humanitárních důvodů je na volné úvaze příslušného správního orgánu a rozhodnutí o něm přezkoumává soud pouze v omezeném rozsahu. Soudu nepřísluší přezkoumávat, zda zde byly humanitární důvody či nikoli, to je skutečně věcí diskrečního oprávnění správního orgánu, soud rozhodnutí o humanitárním azylu přezkoumává pouze z hlediska dodržení příslušných procesních předpisů. Protože žalovaný řádně zjistil a posoudil jak osobní situaci stěžovatele, tak i stav v jeho zemi, pokud z nich sám nevyvodil důvody pro udělení humanitárního azylu, je takové rozhodnutí v jeho pravomoci, zejména, když stěžovatel ve správním řízení ani žádné důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu sám neuváděl. Tvrzení žalobce v kasační stížnosti o pronásledování v zemi původu pro uplatňování politických práv totiž neodpovídají jeho tvrzením v průběhu řízení o udělení azylu, kde stěžovatel uváděl pouze ekonomické problémy, nemožnost sehnat zaměstnání a snahu o legalizaci pobytu. Tvrzení žalobce uvedená v průběhu řízení o udělení azylu posoudil žalovaný v souladu se zákonem a krajský soud se poté řádně a dostatečně vypořádal s tvrzenou nezákonností týkající se všech výroků rozhodnutí žalovaného včetně nenárokovosti institutu humanitárního azylu podle . Nejvyšší správní soud dospěl z uvedených důvodů k závěru, že důvod kasační stížnosti podle není dán.

Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl ( ). Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle a 7 , neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s řízením o kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. července 2005

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu