Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 489/2004 - 47

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce: V. V., zastoupen Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem, se sídlem Na Jíkalce 13, 301 17 Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. - 28 ze dne 17. 8. 2004,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá kasační stížností rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. - 28 ze dne 17. 8. 2004, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 79/VL - 10 - 12 - 2004 ze dne 25. 1. 2004, jímž byla zamítnuta žádost stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Stěžovatel v kasační stížnosti poukazuje na skutečnost, že důvodem vycestování ze země původu byla obava z nátlaku stěžovatelova věřitele na vrácení peněz, které si stěžovatel společně s další osobou od věřitele půjčili. Půjčené peníze byly uvedené třetí osobě ukradeny a stěžovatel tak musel odcestovat do České republiky za účelem vydělání těchto peněz. K takovému jednání byl stěžovatel motivován svým přesvědčením, podle něhož nevrátil-li by peníze věřiteli, ten by je vůči stěžovateli vymáhal za použití násilí. Stěžovatel se tak cítí být osobou pronásledovanou podle , neboť má za to, že příslušné orgány v zemi jeho původu mu ochranu před pronásledováním ze strany věřitele nezajistí. Krajskému soudu v Ostravě stěžovatel dále vytýká, že se dostatečně nevypořádal s otázkou, zda byly v jeho případě splněny podmínky pro udělení azylu z humanitárních důvodů. Následně stěžovatel popisuje nebezpečí, které mu hrozí pro případ jeho návratu do země původu. Ze shora uvedených důvodů stěžovatel navrhuje zrušení napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení, zároveň žádá o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti. Své námitky stěžovatel subsumuje pod kasační důvod podávaný z , (dále jen „ “).

Žalovaný ve svém vyjádření navrhuje zamítnutí kasační stížnosti pro její nedůvodnost, neboť aplikace byla důvodná, a tedy žalovanému ani krajskému soudu nepříslušelo zabývat se otázkou splnění podmínek pro udělení azylu z humanitárních důvodů podle .

Nejvyšší správní soud zjistil z obsahu správního spisu zejména následující pro posouzení této právní věci rozhodující skutečnosti: stěžovatel pracoval jako zedník v továrně na nábytek, oženil se a narodila se mu dcera. Stěžovatel jezdil pracovat do Ruska. Hodlal začít podnikat, a proto si s další osobou půjčil částku 4500 USD, té však byly peníze ukradeny a stěžovatel se s ní již nesetkal. Věřitel požadoval vrácení této částky, a proto stěžovatel odcestoval ze země svého původu do České republiky za účelem výdělku. Jiné potíže stěžovatel v zemi svého původu neměl, přímo mu vyhrožováno nebylo, stěžovatel se vyhrožování toliko obával. V České republice stěžovatel pobýval nelegálně a bylo mu uděleno správní vyhoštění. V zemi původu stěžovatel od roku 2000 nebyl, neví, co se tam změnilo. Žalovaný ve správním řízení dospěl k závěru, že stěžovatel neuvedl skutečnosti, které by svědčily o tom, že by v zemi svého původu mohl být vystaven pronásledování, a na základě § 16 odst. 1 písm. g) žádost o udělení azylu zamítl. Z obsahu soudního spisu pak Nejvyšší správní soud zjistil, že rozhodnutí žalovaného stěžovatel napadl žalobou, v níž namítal, že žalovaný nepřihlédl dostatečně k důvodům, které stěžovatel před žalovaným tvrdil. Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že byl žalovaným aplikován důvodně. Rozsudek byl stěžovateli doručen dne 27. 8. 2004, ten jej napadl kasační stížností dne 2. 9. 2004.

Stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě vzešel ( ), a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou. Kasační stížnost byla podána včas ( ) a Nejvyšší správní soud ji shledává přípustnou. Stěžovatel formálně uvádí kasační důvod podávaný z , tomu také odpovídá obsah kasační stížnosti. Námitkami, o které se přitom kasační důvod uplatněný kasační stížností opírá, je námitka nesprávného posouzení splnění podmínky pronásledování coby podmínky pro udělení azylu podle a námitka nedostatečného vypořádání se s důvody pro udělení azylu podle .

Nejvyšší správní soud tedy napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě přezkoumal, zásadně vázán kasačními důvody a obsahem kasační stížnosti ( a 3 ), přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Namítá-li stěžovatel, že se Krajský soud v Ostravě nezabýval dostatečně tím, zda jsou v jeho případě dány důvody pro udělení azylu podle , pak se při posouzení této námitky musí Nejvyšší správní soud nutně nejprve zabývat otázkou, zda Krajský soud v Ostravě přistoupil k aplikaci důvodně. Jen tak lze posoudit, zda bylo třeba zabývat se splněním podmínek pro udělení azylu podávaných z či nikoli. Tím však Nejvyšší správní soud zároveň posoudí splnění podmínky pronásledování, jak stěžovatel namítá.

Podle se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná tehdy, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v . Podle tohoto ustanovení se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod (písm. a/), nebo že má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště (písm. b/). Pokud stěžovatel v průběhu správního řízení setrval na konstataci důvodů, pro které o azyl požádal, podle nichž odcestoval ze země svého původu do České republiky za účelem výdělku, přitom jiné potíže v zemi svého původu neměl, přímo mu vyhrožováno nebylo, stěžovatel se vyhrožování ze strany věřitele, kterému dlužil peníze, toliko obával, pak tato jeho tvrzení objektivně nesvědčila o tom, že by mohl být v zemi svého původu pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, ani že by měl odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Stěžovatel předně neuvedl, že by hodlal uplatňovat politická práva, že by mu v tom bylo bráněno, ani že by byl za jejich uplatňování pronásledován. Stěžovatel rovněž nepoukazoval na skutečnosti, které by jakkoli mohly odůvodnit jeho případné obavy z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Obavy z možných útoků věřitele pod takové obavy subsumovat nelze. Zřetelně v nich totiž absentuje prvek represe ze strany státu, a to i nepřímý. V takovém případě tedy byly dány důvody k aplikaci . Posoudil-li otázku splnění podmínek pro aplikaci Krajský soud v Ostravě shodným způsobem, jak shora podal Nejvyšší správní soud, tj. že toto ustanovení bylo aplikováno důvodně, pak je zřejmé, že v tomto jeho posouzení Nejvyšší správní soud nezákonnost neshledává.

Dospěl-li Krajský soud v Ostravě k závěru, že aplikace byla důvodná, neměl se samostatně zabývat splněním podmínek podávaných z . Krajský soud v Ostravě na str. 4 napadeného rozsudku, ve třetím odstavci zdola, poněkud kontradiktorně na jedné straně konstatuje, že žalovaný rozhodnutím o zamítnutí stěžovatelovy žádosti jako zjevně nedůvodné vyčerpal celý předmět stěžovatelovy žádosti, aby na druhé straně popsal, že na udělení azylu není právní nárok a že se děje v rovině volné správní úvahy. Ve skutečnosti se neměl otázkou udělení azylu z humanitárních důvodů zabývat vůbec. Pokud totiž nebyly s ohledem na stěžovatelova tvrzení učiněná v průběhu správního řízení samostatně posuzovány důvody podle , toliko bylo shledáno, že stěžovatel neuvedl ničeho, co by svědčilo o tom, že by byť jen mohl být vystaven pronásledování, jak má na mysli , což je závěr pro aplikaci plně dostačující, nebylo důvodu posuzovat splnění podmínek podávaných z . Pro rozhodování žalovaného o udělení azylu z důvodů předvídaných v je určující závěr o neexistenci důvodů pro udělení azylu podle . Tyto důvody však při zamítnutí žádosti s odkazem na zákona samostatně zjišťovány nejsou. Krajský soud v Ostravě by tedy nepochybil, pokud by se k otázce tzv. humanitárního azylu vůbec nevyslovil. Vyslovil-li se k ní v obecné rovině, tím spíše se ve vztahu ke stěžovateli nemohl dopustit nezákonnosti. Kromě toho Nejvyšší správní soud poukazuje i na skutečnost, že stěžovatel v podané žalobě rozsah přezkumu, jak jej měl Krajský soud v Ostravě realizovat, ve vztahu ke splnění podmínek nevymezil. Ze všech právě uvedených důvodů tedy není stěžovatelova námitka absence posouzení splnění podmínek pro uděleni azylu podle důvodnou.

Ze shora uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou podle zamítl. Za této procesní situace se již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle a 7 ve spojení s Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žalovanému, přestože měl ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. července 2005

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu